SOČR na podzim 2021

  S tímto orchestrem jen dvakrát v Rudolfinu, takže text převelice úsporný, neb nebylo co více dodat.

  9. října přichází k orchestru mladý dirigent Petr Popelka, Přítomna též Andulka v šatečkách s průsvitnými zády, s níž na sebe pokýveme, že o sobě víme. Na druhých houslích dvě mně dosud neznámé a hezké houslistky. V prvé půli Josef Špaček s Miroslavem Sekerou přednesou s citem a respektem mému uchu i duchu milý Martinů koncert pro housle, klavír a orchestr, H 342. K mé největší radosti slouží druhá věta Adagio, kde v líbeznosti podivuhodné předěly a proměny. O přestávce k mé radosti po foyeru přechází Markéta Vokáčová, leč nezdaří se mi na ni promluvit, jen kývu hlavou pod rouškou.

   Po přestávce Andulka s rozpuštěnými vlasy a přichází i Pavla a s ní na druhé housle jakási blonďatá kráska a hraje se zprvu Ernster Gesang významného soudobého německého skladatele Wolfganga Rihma. Jak psáno v programu, autor navazuje na pozdní písňovou tvorbu Brahmsovu a vzpomíná na otce. Skladba v souladu s tím zní temně s hlubokými smyčci i dechy. Na brahmsovskou reminiscenci naváže vcelku logicky Brahmsova Symfonie č. 3 F dur, op. 90. Začíná bohatým a promyšleným Allegrem con brio, po němž rozmáchle krásné Andante následované smutným Poco allegretto a urychleně směřující k cíli Allegro.

   Další koncert se hraje v Rudolfinu 18. října pod vedením Alexandera Liebreicha mezi prvními houslemi Andulka a Pavla v předních řadách 2. houslí a zahajuje ho Mendelssohnův a capella tříminutový Žalm 43 „Richte mich, Gott“, op.78č. 2. Ku zpěvu dnes na empoře Pražský filharmonický sbor, jenž vzápětí plně využit ve Stravinského Žalmové symfonii, která je opravdu zážitkem hraným orchestrem jen se smyčci a pár dechy, takže zní dosti komorně a možná i starobyle latinsky, takže žádné čerpání z pravoslavné tradice.

   Jeden z německých houslových klenotů je po přestávce hraný Brahmsův Koncert D dur (tzn. v téže tónině jako ten nejúžasnější na celičkém světě - Beethovenův). Kdy nám ho konečně zahrajete, Markéto? Nám tu hraje elegantní (jak u kavkazských národů obvyklo) arménský houslista Sergej Chačatrjan, vítěz Sibeliovy soutěže 2000 a  nejprestižnější soutěže královny Alžběty 2005 a hraje s respektem, elegancí a hlubokým porozuměním. Na závěr přidá cosi smutného, co bych tipoval na arménské. Však je tento koncert věnován 30. výročí nezávislosti Arménské republiky.