Smetanova Litomyšl 2020

Volil jsem nakonec jen tři koncerty z úsporných důvodů. Ten první 6. července s Velkým C byl jedním z nejkrásnějších letošních z mnoha důvodů.

   Původní bohatý program festivalu změnila pandemická situace, ale každý milovník festivalu musí s úctou uznat, že statečnost a pracovitost vedení festivalu a vedení města byly příkladné a přestože musel být volen program úsporný, zůstane ročník 2020 v paměti jako vzor nezdolnosti a české improvizační dovednosti.  Začínám tím, že ve městě potkám nejveselejší houslistku na světě Simonu, kterak spěchá na kopec k piaristům.

   V kostele Nalezení sv. Kříže Velké C a dovedně sestavený program proponovaný jako pocta významnému česko-italskému architektu Giovannimu Batistovi Alliprandimu, který je autorem i tohoto kostela a mnoha dalších slavných a významných staveb v Praze i v zemích Koruny České (mj. pražské paláce Přehořovský, později Lobkowiczký, Hrzánský, Šternberský, nebo zámky Liblice, Opočno, Kuks, Lysá n. L. a mnoho dalšího) a zde je i pohřben.

   K mé veliké radosti ve sboru a později i k sólovému zpěvu určeno zářivé mládí v podobě Moniky Jägerové a Anety Petrasové. Osobitou roli v programu hrálo nečekaně slunce putující nad jižními okny a pomalu klesající k severozápadu. Přibližně od poloviny koncertu svítilo zpěvácké sekci do očí a Aneta pak říkala, že ji natolik oslepilo, že ani Lukse neviděla, ale to slunce krásně ozářilo všechny pěvkyně a dalo vyniknout dívčímu půvabu Anetinu a dočervena obarvené zralé krásce Kamile Mazalové a podtrhlo sošnou a vysokou postavu Moniky Jägerové, nevynechajíc ani rezavé kudrliny Hanky Flekové, jež na tom slunci doslova zářila. Tohle nezrežírujete, to musí prostě nastat. Světlo se stalo dalším účinkujícím.

    Program hraný bez přestávky zahrnoval nejprve dvě díla Caldarova, Kyrie pro 2 sbory, kde k altu povolána spolu se sopranistkou, tenoristou a basistou Monika Jägerová. A Caldara následuje i ve druhém čísle, k němuž se zpěvácký tým seskupí do čtveřic (soprány, alty, tenory a basy), neb se bude zpívat za doprovodu úsporného continua podle mého klenot koncertu, a to Crucifixus. Každá čtveřice zpívá to své a vzniká zajímavý prostorový zvuk a celé má velmi dojemnou atmosféru. Aneta později prozradí to, čeho jsem si sám nevšiml, že totiž každý zpívá svůj odlišný part. Proto ten pocit pestrosti.

   Co by to bylo za koncert, kdyby tu nezněl Zelenka, v našem případě další mešní sekvence, tentokrát Credo d moll. Zaznamenávám a raduji se z krásně poskládaných hlasů, jak již u Zelenky obvyklo.

  František Xaver Richter se z mešního programu poněkud vymyká, neb nám předkládá Ouverturu C dur, skladbu rytmicky velmi výživnou a dosvědčující, jak blízko už má Richter k Haydnovi a Mozartovi. Trochu upomíná na C. Ph. E. Bacha. Oceňuji jeho umné proplétání hlasů. 

   S žalmem Dixit dominus g moll Baltassara Gallupiho přichází chvíle pro Anetu, která zpívá část Juravit Dominus. Zpívá naléhavě a správně silně, jak jí doporučuji nejen já. Je to krásné a neméně pěkně se představí v De torrente sopranistka Maličkayová. Vše prokládáno sbory. A pocit z koncertu je díky tomu zvědavému Slunci, zpěvným dívkám a dámám a Simoně s houslemi a Haně s violoncellem a Heleně Zemanové, jež opět šíří mateřské pohledy a úsměvy povznesený a radostný.

   A z publika patrně sponzorská ohromná kytka jde do rukou Luksových a ten chvíli přemýšlí a pak ji předá Anetě, což s ohledem na její půvab a význačnou pěveckou roli v Galuppim plně schvaluji. Aneta se za ten pugét celá schová, takže mohu za dva dny, až se uvidíme, na toto téma vtipkovat. 

     Nazítří mám na programu odpolední koncert Duše raného baroka, kde mezzosopranistka univerzálního zaměření a ve staré hudbě na slovo vzatá Markéta Cukrová, bude procházet za doprovodu harfistky s neobyčejně huňatou hlavičkou Kateřiny Ghannudi a teorbisty Jana Krejči světem zpěvů ze 17. století, kdy sice baroko rané, leč už jasno, že vítězné.

   Koncert se dává v zámeckém divadélku, jež mrňavé a půvabné, ale sezení je dost utrpení, avšak atmosféru to navozuje skvělou. K tomu nutno složit Markétě opět poklonu, neb sice zpívá velmi dramaticky (texty nemáme), ale s nesmírným citem. Do programu Markéta vybrala také dvě příslušnice hudebního rodu Cacciniů a Barbaru Strozzi, abychom viděli, jakou kvalitní hudbu byla schopny skládat v době, kdy zdaleka není hudební scéna pro dámy otevřena. Mimochodem právě Barbařina Udite, udite se mi líbila tak, že dostala desítku. Ještě vysoce oceněn i doprovod v Monteverdiho Ecco di dolci raggi. Jít na takovou renomovanou a hudebně zdatnou sestavu přináší příjemný pocit při cestě domů.

   Znovu přijíždím 10. července na večerní Zpívaný a ozvučený zeměpis, který z důvodu varujících mraků přeložen z II. nádvoří do Jízdárny. Jsem zvědav na Czech ensemble Baroque Orchestra pod Romanem Válkem, který, jak mi Simona, jež tu má dcerku (asi tak 9-10 let), kterou svěří lidem v zákulisí, prozrazuje, bude poněkud žertovně a odlehčeně hrát upravenou Telemannovu Singende Geographie doplněnou Hoffmannem ve 20. století o orchestrální verzi Klingende  Geographie. Budeme procházet Evropou i Amerikou končíce v asijském Turecku a bude nám zpívat pětičlenný sbor a tančit v dobových a místních kostýmech alla Danza Brno. Vše dokreslují postavy Bacha a Mozarta, jež dění komentují.

   U sboru se zastavím hned na počátku, neb jsem byl velmi příjemně překvapen podmanivým a dobře poskládaným souhrnným zvukem a barvou hlasů. Poněkud méně jsem byl nadšen z orchestru říkaje si, že je opravdu těžké v české konkurenci nadchnout. Tím nechci vznášet námitky. Za chvíli jsem si na jejich sound zvykl a dle svého obyčeje se radoval. Moc dobré byly Andrea Stračinová, hráčka na hackbrett, což je vlastně cimbál a flétnistka Michaela Koudelková a jak již praveno v nadšení mě uváděl sbor, plně srovnatelný s Collegiem vocale 1704.  Odcházíme se Simonou  a potkáme Válka, jenž patrně myslí, že patřím k dámě, podává mi ruku a zdraví, což nemůže být ve spojitosti s mým psaním, neb tento soubor vidím poprvé.

   Přespím tu a druhý den déšť a nevlídno a představa, že musím čekat až do pěti na varhanní koncert, vede k tomu, že ten koncert vzdám a jedu domů.