Slovácký svátek v Atriu, aneb tančila s financama a Kundera

  16. února se ukazuje, že za jistých okolností je Atrium malé jevištěm, hledištěm, barem i svými vstupními prostory, o toaletách nemluvě. Malé je dnes proto, že se tu koná výjimečný koncert s názvem: „V tem Kyjově, krajním domě“, na němž se spolu s domácí cimbálovou muzikou Jiřího Janouška představují další tři zpěvácké soubory: Dva jsou mužské: Mužský sbor z Kyjova a mužský sbor Slováckého krúžku v Praze. Oba doplní ženský sbor téhož krúžku. Jako host zpívá a na cimbál hraje Jura Petrů. Obecenstvo zcela zaplní hlediště.

   A na prvých houslích zdobí koncert Markéta Janoušková, jíž tentokrát nenáleží vedoucí role. Kromě toho ji je méně vidět, neb chlapci z obou sborů se rozestaví před muzikou a vše zakryjí díky svým impozantním postavám. Zejména kyjovští jsou urostlí chlapi, a to mnohdy všemi směry. Sbor Slováckého krúžku se naopak skládá z půvabné směsi nejrůznějších postav oblečených do rozličných krojů mnohdy dosti odlišných. Jak nám bylo vysvětleno, někdy stačí přejít za kopec a tam překvapivě nalezneme kroj zcela jiný. Nebo možná už sami nevědí, co si obléci, neb vesměs léta žijí v Praze a to je jak známo semeniště mravního rozkladu a neúcty k lidovým tradicím.

   Program zahájí Janouškovci, kteří otevřou pole pro Kyjovské. Chlapi zpívají mocně a po nich doslova duši pohladí ženský sbor, který k mé lítosti zpívá pouze v této chvíli. Škoda, frajerky byly úžasné a rozhodně hudebně předčily své kolegy. A píseň o tom, jak Katerinka husy pásla, vám musím předložit celou, neb je to prvotřídní kousek s nadčasovou zápletkou:

   „Katerinka husy pásla, vyšívaný šátek našla, jak ho našla, ohlédla sa, kde Janošek koně pásá. -Pase on jich na dolině, v téj zelenéj jatelině, jak jich pase, tak si zpívá, budeš-li ty moja milá. - Priď šohajku, priď večer k nám, co sem našla to já ti dám, šátek bílý, vyšívaný, priď šohajku malovaný. - Katerinka krásná panna, tancovala s jagárama, s jagárama aj s financi, naposledy se študenci. - Její milý pod oknem stál, na svú milú sa podíval, namíril on na študenta, trefil milú do srdénka. - Ona na to nic nedbala, vzala šátek zavázala, jajda, jajda, má maměnko, zraněné je mé srdénko. - To sa cérko, takéj stává, kerá není v lásce stálá, taká nestálá cérečka, je jak ftáček bez hnízdečka.“ No uznejte, když uvidíte svou milou tancovat s pracovníky finančního úřadu, náboje samy vklouznou do hlavně.

  A až budete chtít vyrazit na vinobraní, použijte stránky http://folklornitexty.cz/, kde najdete spoustu písní, které se vám k vínu budou hodit, a vaši moravští přátelé se upřímně podiví vašim znalostem.
 
   Dle tradice dá muzika prostor Markétě k sólovému výstupu a v prvé části programu to je improvizace na téma slovenské písně Letel sokol. Překračujeme hranici do Uher a sál je pojednou pod kouzlem jasných tónů houslí a Markéta ukazuje, co umí.

  Kyjovští nám ještě zazpívají tklivé písně, jako třeba Utonulý. Představte si, že ten synek plavil koně, přestože zřejmě neuměl plavat. Zpívá se tu: „Když se topit začal, na svú milú volal.“  Ta mu tak pomůže. Stačilo by držet se koňského ohonu a koně vyhnat z vody. Nebo pustit z ruky tu síťovku s flaškama. Prvou část uzavře mužský sbor Slováckého krúžku a v duchu utonulého zpívá drsnou píseň o Kačence, která místo aby nechtěné dítě odložila do baby boxu, svěří ho jako Mojžíše Dunaji.
 
   Po přestávce opět zahájí muzika a pak se převede Jura Petrů jako zpěvák i hráč na cimbál. Dokonce se tu najde místo pro verbuňk, až musím nohy v prvé řadě stáhnout pod sebe. Verbuňk je zapsán jako součást světového kulturního dědictví UNESCO, a proto se musí tančit všude, kde to jde, aby nás potupně nevyškrtli jako Drážďany kvůli kostelu.
 
   Při dobře žijem, dobře pijem, zpěváci plně využili své kalíšky zavěšené na krku v umně zrobených obalech. Nutno však dodat, že kalíšky využívali neustále a ještě si nesli proutěné košíčky se slivovicí. Jen netuším, kdo v rodinách vyrábí ty futrály, a divil bych se, kdyby to šily manželky. Už tak chlaščeš dost a já ti budu šít futrál na sklenku.
 
   Ťažko ma mamička vychovala, zpívají na toto téma Kyjovští a doplní to písní o nešikovném vojáčkovi, kterému spadla šablička. Hlavně, že máš, synku, vraného koníčka, ale šavli držíš jako husí stehno.

   Nato si opět vzpomenou, jaký poklad mají v primášce a dají jí vyniknout ve směsi čardášů, jež Markéta vystřihne s virtuózním kouzlem a svým nezdolným úsměvem.
 
   Nakonec se pod pódiem seřadí všechny tři sbory a uzavřou mohutně V tem Kyjově, krajním domě a ještě přidají Teče voda teče
.
   Vzpomněl jsem si na Kunderu, který myslím v Žertu, rozvíjel úvahu na téma odlišnosti moravské lidové písně od písní českých a o vlivech z Uher a dalších kulturních okruhů na tuto hudbu. Budu si to muset znovu přečíst. Je to tak, a ta veskrze půvabná odlišnost je možná vysvětlením, proč je zejména slovácká píseň v Čechách tak oblíbená. Žádná česká etnografická oblast nedisponuje takovou popularitou, pokud jde o lidovou píseň.
 
   Další důvod, proč se tu dobře žije, vedle slivovice, zajímavého vína a šikovných a krásných houslistek.