Jak známo, upřednostňuji u tohoto orchestru komorní řadu zásluhou dramaturgyně Martiny Sermain. Domovským přístavem této řady je koncertní síň v budově kdysi jezuitského profesního domu, nyní patřící matematicko-fyzikální fakultě
26. září tu vystoupí mé oblíbené Zemlinského kvarteto doplněné na kvinteto a sexteto violistou Stanislavem Svobodou a violoncellistou Lukášem Pospíšilem.
Hned prvá skladba je Brahmsův Smyčcový sextet č. 1 B dur, op. 18, zaznamenávám, že se mi nesmírně líbí barva tónů tohoto malého orchestru (který silně vyniká oběma violoncelly a také nálada podobná Dvořákovým oběma posledním kvartetům, jimž (nejen já) říkám kvartetní symfonie. Oba skladatelé si byli na vrcholu romantismu hudebně i lidsky blízcí a Brahms přispěl Dvořákovi mnoha dobrými kompozičními radami v době, kdy se Dvořák blížil ke svým vrecholným kvartetům. Po velmi dlouhé skladbě přestávka a po ní Schubertův kvintet pro dvoje housle, violu a dvě violoncella.
Zejména oceňuji neobyčejnou barevnost a také nádherné Adagio jako od Dvořáka. Večer vynikající hry i souhry a kluci potvrdili své mezinárodně uznávané kvality. Pro Martinu zase mám knížku a hudbu.
Druhá podzimní návštěva přichází 7. listopadu, na kterou mě Martina výslovně zve s poukazem na houslistku Hanu J. Kubisovou, jež v orchestru hraje první housle. Zde je členkou klavírního tria, k němuž patří i violoncellista Teodor Brcko a klavíristka Slávka Vernerová.
První skladba Klavírní trio fis moll, op. 1, č. 1 je připomínkou dvoustého výročí narození belgicko-francouzského skladatele Césara Francka (1822-1890). V triu zaznamenávám dominantní postavení houslí, které zejména vynikají ve výškách. Po oslavenci se přesouváme do 20. století k Messiaenovu Kvartetu pro konec času, z něhož vyňata 2. věta zvaná Zpěv anděla zvěstujícího konec času. Skladatel jej napsal v německém zajetí v roce 1940, což bylo o století později než vznik dnešní poslední skladby. Obsazení čtvrtého nástroje obstarají Slávčiny ruce. Tolik první část koncertu.
Po přestávce se dává Mendelssohnovo Klavírní trio č. 1 d moll, op. 49. Z tria je cítit, jak obrovský talent byl autor a jako přídavek poslouží Dvořákův menuet.
S Martinou opět výměna knížek a hudby. Další dějství až v roce následujícím.
