Dnes tedy ten svátek sportu skončil a zbývá jen říci, co se poslední den dělo. Svůj názor na naši účast a roli televize vydám v dalším povídání v týdnu.
Den sedmnáctý, neděle 22. srpna
Atletika budiž zase na začátku. V poslední den má tradičně na pořadu jen běh nejslavnější, maratónský mužů. Vzpomeneme dvou nezapomenutelných postav Emila Zátopka zvítězivšího v Helsinkách 1952 a šestého v Melbourne 1956. Etiopan Abebe Bikila vyhraje v Římě 1960 naboso. Symbolické, Italové v roce 1936 Etiopii přepadli a obsadili za ohavných okolností a násilností a říkalo se po Mnichovu, že bosí Habešané se bránili kopími a luky, a Čechoslováci s moderně vyzbrojenou armádou odevzdali pohraničí bez boje. Nyní bosý etiopský voják v hlavním městě někdejšího agresora o 24 let později vítězí v běhu maratónském, který je také symbolem statečnosti a svobody malého národa. A jako jediný zopakuje vítězství už obutý v Mexiku o 4 roky později. Přestože je dopoledne, dávám si na jejich památku sklenku vína a prohlížím si po trati Rio. Mám takovou slavnostní sportovní neděli.
Běh maratónský vyhraje Keňan Kipčoge na závěr bohaté kariéry, druhý je Etiopan Lilesa a africkou nadvládu narušil bronzem Američan Rupp. Pěkná byla cesta pobřežím a starou čtvrtí a lesknoucí se asfalt po ranním dešti a chladněji než obvykle a malebné mraky nad malebným městem.
Z nočního programu musím něco říci ještě k mužské štafetě na 4 x 400 m. Američané oplatí Jamajčanům londýnskou porážku a přidají se k děvčatům. Nejpřekvapivější je však štafeta Botswany, která se drží na druhém místě na všech úsecích až po cílovou rovinku, kde jejich finišmana předstihnou Jamajčané, Bahamané i Belgičané.
Kolektivní sporty. Výtečné volejbalové finále Číňanek se Srbkami potvrzuje, že Srbsko je mimořádný jev v kolektivních sportech a že také přijde čas, kdy můžeme čekat čínskou nadvládu téměř všude na palubovkách. Mužský volejbal vyvrcholí nejprve bojem o bronz, v němž poslední vítězové Rusové nad Američany vedou 2:0 na sety a pak se zcela sesypou a bronz patří USA. Ve finále Brazilci nečekaně hladce vyřídí jindy skvělé Italy a zase se bude všude slavit.
Mužská házená se dočká překvapujícího vítezství vynikajících, efektivních a méně chybujících Dánů s několika skvělými osobnostmi nad dvojnásobnými olympijskými vítězi a mistry světa Francouzi. Dnes potečou v Dánsku Carlsberg a Tuborg proudem. Na tribuně fandí skupina chlapců v námořnických tričkách, silně podporovaných sladkými severskými blondýnkami s dánskými vlaječkami namalovanými na líbezných tvářičkách. Strhnou v hale i Brazilce, pro něž je ta přehlídka červenobílé severské bělostnosti exotickým zážitkem.
A jistě už čekáte na mužský basketbal. Boj o bronz prohrají Australané se Španěly o pouhý bod. Ve finále Američané dokáží díky přesné střelbě, dokonalé obraně a Kevinu Durantovi zdolat nebezpečné Srby, kteří jsou dnes překvapivě poloviční, nedaří se jim a odejdou s třicetibodovou prohrou.
V závodě horských kol mužů Kulhavý se suverénem posledních let a svým soupeřem v Londýně, Švýcarem Schurterem ujedou všem a dvě kola před koncem Schurter ujede i Kulhavému, leč skvělé stříbro je doma. Zase můj klobouk jde až k zemi.
Moderní pětiboj se příliš neraduje, Kuf ztratí všechny šance nulovým parkúrem a Svoboda je nakonec devátý. Oba lvově bojují, jaký rozdíl oproti oštěpařům, leč nestačí to.
Závěrečný ceremoniál mám rád, neb od Mexika se vždy na konci výpravy promíchají a je tu nesmírně přátelská atmosféra. A bývá pěkný program. Taky trochu smutku se přimíchá, jako při každém loučení. A už příště neuvidíme ani Usaina a ani Allyson.
Česká televize dělala, co mohla a zaplnila olympiádou dva programy a internetový prostor. Nikdo nemůže říci, že by o něco přišel. Já mám ještě výhodu, že mohu přepnout na slovenskou televizi, která občas vysílala jiný program z her. Musím též poznamenat na svou adresu, že jsem udělal chybu, nepřipraviv si dopředu časový program a plán sledování. V Tokiu bude horší časový posun a tam tohle už nezanedbám, aby se mi dění sledovalo lépe a mohl jsem podat podrobnější reportáž.
Olympijské parky jsou výtečný nápad, ale občas odváděly pozornost. Televize však vysílala jen z Lipna, škoda, že nepamatovala více na ostatní parky, které se mohou cítit trochu zapomenuté. Někdy byly rozhovory se sportovci a takzvanými experty docela únavné, včetně několikerého opakování. Přes vcelku dobrou práci mnozí komentátoři opět prokázali, že vedení televize soustavně podceňuje výběr dobře jazykově a znalostně vybavených lidí. O prznění českého jazyka a o reklamě v České televizi budu brzy psát v jiné essayi.
Na shledanou tedy za pár dnů zde na blogu a za necelé 4 roky v Tokiu.
