Olympiáda den po dni díl 6

   To nám to pěkně běží k neděli, kdy olympiáda skončí. Nutno už nyní říci, že je pěkná a povedená a zase plná zážitků. Leč Londýn 2012 asi zůstane dlouho nepřekonaný.

        Den třináctý, středa 18. srpna

   Královnou dnešní reportáž zahájíme. A čím jiným než typicky českou disciplínou desetibojem. Ve které jiné jsme se tolik proslavili, jen oštěp snese srovnání. Změlík, Dvořák, Šebrle, dvě olympijská zlata a jedno stříbro a čtyři tituly mistrů světa a čtyřikrát překonaný světový rekord. Dodnes je Šebrle držitelem druhého výkonu všech dob a Dvořák třetího. Máme tu dva chlapce, Jiřího Sýkoru a Adama Helceleta. Díru do světa první den neudělají a drží se vzadu.

   K včerejšímu steeeplu na 3000 m Francouzi ve prospěch čtvrtého Mekhissiho podají protest proti třetímu Keňanovi Kemboiovi, který porušil pravidla tím, že mírně vyšlápl z dráhy. Protestu vyhověno, Mekhissi má bronz a dlouholetý slavný suverén této trati Kiprop, který končí svou kariéru, medaili nemá žádnou. Zeptal bych se Francouzů, zda jim to stálo za to, upozornit na bezvýznamný přestupek, který nijak neovlivnil závod, a zda je ta bronzová těší. Je mi z toho na zvracení. Jen si to, bratři Francouzi, užijte a zpívejte si k té slavné medaili z kanceláře Marseillaisu.

   S tímhle je v ostrém kontrastu příběh dvou závodnic v rozběhu na 5 km, Podrobně ho najdete textem i obrazem na netu. Američanka D‘Agostino a Novozélanďanka Hamblin nezaviněně upadnou a ta druhá zastaví a pomáhá té první. Když zjistí, že se zranila, běží sama k cíli už bez šancí na postup a myslí, že děvče odnesou na nosítkách. V cíli zjistí, že zraněná zatnula zuby a blíží se k cíli též. Holky se v cíli obejmou a stadion šílí. Dodnes se vůbec neznaly. Protestům obou výprav jury vyhoví a obě postupují do finále, leč uvidíme, jaký je jejich zdravotní stav. Co tomu říkáte, hrdinní Francouzové.

   Ženský závod na 200 m vyhraje sympatická a hezká Jamajčanka Thompson, jako na stovce, a vystřídá tak na trůnu svou krajanku Shelly-Ann, královnu úsměvů a barevných účesů, kterou ještě uvidíme ve štafetě. Schippers - evropská královna sprintů a nizozemská následovnice legendární Blankers-Koen ukořistí zasloužené stříbro. Po závodě se obě válejí po zemi a nejvíc Elaine, která se s dráhou mazlí téměř milostně.

   Krátké ženské překážky vyhrají tři černé Američanky a jejich radost je jedním z nejmilejších zážitků her. Dvě se smějí na celé kolo a jedna nejdřív brečí a pak se směje také. A ještě k tomu to jsou moc hezké holky. A to ještě ta letos nejlepší a světová rekordmanka Kendra Harrison tu není, neb v těžké a nesmlouvavé americké kvalifikaci neuspěla.

   V USA musíte být na mistrovství do 3. místa, jinak se nekvalifikujete, i kdybyste drželi deset rekordů a vyhráli cokoli jiného. Je to tvrdé, ale spravedlivé a neumožňuje to žádné subjektivní zásahy. Taková Allyson, mnohonásobná mistryně světa se před kvalifikační dvoustovkou zranila a tuto trať tu neběží k mému smutku. Ale, jak jsem již pravil, musíš si, Allyson, vzít do štafety bílé návleky.

      Ve sprintu na 200m náš kajakář Fuksa nejprve postoupí, pak nepostoupí, pak zase ano a pak nakonec ne. Zase někdo nečetl pořádně podmínky a uvádí nás u televize na Černém Mostě v omyl.

   Kolektivní sporty dospěly do čtvrtfinále a jde o vše. Kdo nepostoupí mezi poslední 4, ztrácí naději na medaili. V basketbalu Australané s Litvou prokáží skvělou výkonnost i formu, a přestože Litevci podají o třídu lepší výkon než se Španěly, prohrají jednoznačně. Argentina nestačí na USA a potupa z olympiády v Aténách 2004 je smazána.

   Argentinský smutek se ještě prohloubí po čtvrtfinále volejbalu, kde se potkají s Brazilci. Vypjaté jihoamerické derby je nejlepší reklamou na vrcholnou odbíjenou. Diváci nakonec slaví tancem těžce vybojovanou výhru 3:1. Ale v semifinále je čekají Rusové, kteří jim sebrali zlato v Londýně. Odveta bude sladká, říkají si jistě Brazilci. Jenom aby. Rus je potvora, když se zakousne, nechce pustit. To vy tam u vás v Brazílii neznáte, pro vás je největší potvora Argentinec, ale ten je proti Rusovi packal. A chudáci bratři Poláci, předloňští mistři světa, zase nepřekonají brány čtvrtfinále, neb zde narazí na kvalitní a skvěle disponované Američany, kteří jsou favority turnaje.

   Ve finále fotbalového turnaje se jako v semifinále na mistrovství světa před 2 lety na stejném stadionu potkají Brazilci a Němci. Tehdy Němci způsobili Brazílii nejtěžší domácí porážku v dějinách, kdy jim do sítě padalo vše, do čeho kopli, jak se říká, a vyhráli 7:1. Brazilci se po vítězství 6:0 nad Hondurasem nyní těší na odvetu a my tady na Černém Mostě na dobrý fotbal.

   Koukám ještě na dvě házenkářská čtvrtfinále a mám radost z vítězství sympatických Dánů nad Slovinci a zejména Němců nad Katarem. Katar patří k těm zemím, které po světě přeplácejí sportovce a dávají jim občanství a tím cizím peřím se pak chlubí a lezou tím celému světu krkem. Soupiska házenkářů připomíná národnostní babylon, v němž dominují na Balkánu výborně vycvičení hráči, Egypťan i Kubánec. Proto fandím Němcům.

   Kdyby toto mělo dál pokračovat, můžeme se dočkat toho, že národní reprezentace budou připomínat složením a systémem vzniku cyklistické stáje, popřípadě stáje koňské. Zatím nikdo neví, jak tomu účinně čelit, a jen se o tom mluví, zejména v atletice.

   Den čtrnáctý, čtvrtek 19. srpna

   Atletika budiž zase na začátku. V rozbězích ženských štafet na 4x 100 m mi Allyson přivodí téměř infarkt tím, jak mizerně předá a málem se přerazí, a Američanky vypadnou. Sbohem Allyson, ale v mém srdci zůstaneš. Proč sis nevzala ty vítězné bílé návleky? Kolikrát ti to mám říkat? Možná ještě pojedeš příští rok na mistrovství světa do Londýna, budu ti držet palce, abys uspěla v domácí kvalifikaci.

   V rozbězích sprinterských štafet mužů se žádné zásadní překvapení nekoná, jen překvapí vynikající seběhanost Japonců, kteří vyhrají druhý rozběh, kvalita Číňanů a nepostup Francouzů. Vzpomeňte skvěle seběhané československé štafety na začátku 70. let, mistry Evropy a 4. na olympiádě v Mnichově 1972, individuální výkony členů byly průměrné, ale nacvičili dokonale předávky.

   Ale poté, co jsem včerejšek napsal, Američané na téma ženské sprinterské štafety podali protest, který byl právem uznán, neb se zjistilo, že Brazilka na tomto úseku skutečně bránila, ale rozhodnutí, že jejich ženská štafeta poběží sólozávod a pokud dosáhne rychlejšího času než zatím osmá štafeta, může do finále, nemá obdobu. Zajímalo by mě, co na tento případ říkají pravidla. Ale čistě lidsky vzato to má logiku. Ovšem na prvý pohled tu v pravidlech a na úrovni rozhodčích vládne chaos a blbost lidská. Přestože to není věcí IAAF, ptám se Sebastiana Coea: „Co vy na to Vaše Lordstvo?“

  Bolt svůj sprinterský trůn potvrdí a jako krajanka Thompson vyhraje i dvoustovku a stává se nejslavnějším sprinterem všech dob, který na třech olympiádách za sebou vyhraje 100 i 200 m a k tomu ještě další 2 zlaté ve skvělých jamajských štafetách a třetí je pravděpodobná. Za Boltem potvrdí svůj obrovský talent jako na stovce Kanaďan De Grasse a k svému obrovskému překvapení o pár setin dosáhne bronzu na světové scéně se mnohokrát neprosadivší Francouz Lemaitre. Na 400 m překážek moc přeju zlato Američanu Kerronu Clementovi za dlouhou a úspěšnou kariéru, v níž stále chybělo veliké vítězství. A bylo mi smutno z vyřazení za ulitý start dalšího veterána a favorita Portoričana Culsona, který nepokrytě plakal, neb si tak konec kariéry nepředstavoval. V oštěpu také ojedinělý jev. Tentokrát se všichni tři naši kvalifikují do finále a jejich trenér a vzor Jan Železný se na tribuně raduje.

  Naše Bára Špotáková bojuje, seč může, ale nakonec to stačí jen na bronz. Vyslovuji velké uznání, neb jí opět nešla technika, ale nezabalila to. Vyhraje mladičká neznámá Chorvatka Sara Kolak. Zato dvojnásobná mistryně světa Hejnová na 400 m překážek nestačí a skončí jasně čtvrtá. Letos asi všechno zlobí počínaje zdravím.

Adam Helcelet v desetiboji a Jiří Sýkora zvořou tyčku, ten první jen 470 a ten druhý neskočí základní výšku a 0 bodů znamená konec. Helcelet nakonec dosáhne osobního rekordu a umístí se dvanáctý, což také nutno pochválit.

   Pokračujeme parkúrovým skákáním družstev, které vyhraje Francie a já zase potěším oko koňmi i jezdci a také pěkným závodištěm, kde každá překážka napodobuje některou slavnou brazilskou stavbu. A zase zpomalené záběry skoků z profilu jako oslava krásy člověka a koně v pohybu. Ještě lepší než zlaté copánky Laury Trott. Ale rozhodně ne lepší než úsměv a oči Markéty Janouškové.

   Ženský plážový volejbal vyhrají k lítosti nádherného stadionku postaveného na pobřeží v Copacabaně nad prvým brazilským párem Němky. Zaslouženě, jsou opravdu lepší a ve čtvrtfinále už vyřídily Brazilky číslo 2.

   V triatlonu si britští bratři Brownleeovi zopakují londýnský úspěch, Alistair zlato a Jonathan se zlepší na stříbro. Unikátní událost a zážitek. Za nimi dva Jihoafričané. Olympijské dějiny nepamatují zlato a stříbro dvou bratří v jedné disciplíně.

    Dámský golf dnes pokračuje druhým kolem a dokonce vidíme i zahájení jedné z krásek her Kláry Spilkové, včera mizerné a dnes také nedobře zahájivší. Ale nebojte se, na netu má pěkné fotky a určitě ji Bosák pozve do studia.

  V pozemním hokeji poprvé ve finále Argentinci a Belgičané. Padají góly a je to zajímavé. Ze všeho nejvíc pro Argentince, kteří získají zlato. Prvotřídní překvapení.

   V semifinále ženské házené se Francouzky dostanou do stejné situace, jako byly ve čtvrtfinále s nimi Španělky. Vedou o gól, leč Nizozemky v poslední vteřině trefí tyč na rozdíl od Francouzek, které vyrovnaly a vynutily si nakonec vítězné prodloužení. Ve druhém semifinále mezi Ruskami a posledními dvojnásobnými vítězkami Norkami, které svou kvalitou překonalo vše, musí rozhodnout rovněž prodloužení. Slzy smutku prolévají Norky. Už to nebude potřetí za sebou, budou jen hrát o bronz.

   Teď bych si tipl, že Francouzky proti Ruskám nemají šanci, ale všechno může být jinak. A ještě přidám semifinále v odbíjené Čína - Nizozemsko. Předně se divím, jakých kvalit dosahují Nizozemky a za druhé, jak je většina z nich hezkých. Číňanky ty hezké holky bohužel porazí. To se mi bude hezky usínat, když už jde skoro na pátou.