Markéta Janoušková, zosobnění krásy hudby a jak jsme to s ní oslavili
Musím říci, jak jsem se připravoval. Dopoledne jsem si nejdříve v dobrém sekáči zakoupil elegantní černošedé sako. Do něho jsem oblékl svou tradiční černou košili a svým zlepšovacím způsobem, který jsem vynalezl pro jednu ruku, jsem nasadil a utáhl tmavě modrou kravatu se zlatými lvy, reklamou to na jakýs belgický pivovar, leč lvové mají dva ocasy, tradičně je tedy vydávám za české.
Přeleštím černé boty a jsa spokojen s tím, co vidím, vyrazím do Jagellonské do jedné hospůdky s dvorní zahrádkou, neb je krásný den a černý kozel udělá dobře. Však víte, v Atriu to nemožně předražené pivo odmítám financovat, neb bych si připadal jako tupé tele. Do Atria se přesunu na půl sedmou a po cestě zkontroluji, zda je pro nás vše připraveno v té pizzerii, kam půjdeme i s děvčetem po představení. V atriu Atria si dám červené a vyhlížím ostatní členy Klubu přátel Markéty Janouškové. Postupně dorazí všichni, kdo to slíbili. Tak jsme si řekli, co mám na sobě já, a ne to podstatné, co si oblékla umělkyně. Přichází v červených šatech, které mají v oblasti pasu dvě černé krajkové aplikace a jako obvykle jí to sluší, až hanba.
Markéta ohlásí jarní program, což považuji za samozřejmost, neb ona je pro mě tradiční nositelkou jarní nálady, a otvírá Sonátou h moll pro housle a klavír č. 1, op. 105, Roberta Schumanna. Nevydržím to a volám Bravo už po první skladbě, kde se chudáku Robertovi sice podařilo napsat krásnou hudbu a přes harašení v hlavě potvrdit, že i klavírista z přesvědčení umí skládat pro housle. Avšak jeho houslový koncert někteří včetně manželky měli za výplod chorého mozku. Poté Markéta, jež ráda sahá po Bachovi, uchopí náročnou Fugu g moll ze Sonát a Partit pro sólové housle a ukáže s neobyčejným nasazením, že může sahat na nejvyšší vrcholy. Dokonce se usměje na notový pultík jen jednou, jak vážně fugu hraje. Když hrajete fugu, není čas na úsměvy.
Pokračujeme k Bachovi dosti kontrastní velmi romantickou Dvořákovou Romancí, op. 11. Markéta hraje tu typickou dvořákovskou krásu svým něžným a citlivým způsobem a nešetří úsměvy. Jedině Beethovenovy romance se dají srovnávat. Dnes přestávka nebude a jde se na poněkud neklidnější Scherzo Tarantelle, op. 16, polského houslového Chopina Henryka Wieniawského,
Nato si Markéta odskočí k ohni na jih se Španělským tancem Manuela de Fally, oheň plápolá a Markéta přihazuje polena, neb divokosti ještě není dosti. Na závěr nám s Honzou dá porovnat, jak hraje Ravelovu Tzigane, kterou nám zde mistrovsky loni před Vánoci předvedl Ivan Ženatý. Jako obvykle je nemožné obě provedení srovnávat technicky, avšak u Markéty jsem si povšiml občasných zpomalení a utlumení, což mi připomnělo styl Velkého C, u něhož začasté oceňuji ony chvíle usebrání a přemýšlení a citlivého pokleknutí na jedno koleno před Hudbou. Mně se to u Markéty moc líbilo, proto na závěr řvu podruhé Bravo.
Hádejte, co bylo v přídavku. Ano, Bartókovy Rumunské tance. S Honzou na sebe kýveme a Markéta svou oblíbenou skladbu zahraje s rozverně zjasněnou lící. Dobře si to Béla za Velké války zařídil, aby nemusel do armády, nabídl eráru, že bude cestovat po uherské části monarchie a za pomoci fonografu sbírat lidovou hudbu a pomůže tak uchovat toto bohatství, neb je čas války a bůhvíco se může přihodit. Ba, přihodilo, jak víme. Země uherská se výrazně zmenšila.
A na mysl mi pod vlivem Markétiných úsměvů a větrného pohybu jejích řas vytane, zda hudba není také veliké divadlo plné tajemství. A také nesmíme zapomenout na citlivě doprovázejícího klavíristu Stanislava Gallina, jehož jsem tu už zažil s Markétou v dubnu 2013, kdy jsem ji viděl po prvé. A Markétina sestra Kristýna má dnes funkci obraťstránky. A rodiče také tradičně nechybějí. Taková jarní rodina. Jarní Janouškové.
A nehudební Evička mi šeptá, že mi za tu dnešní krásu děkuje a dle očí to není jen fráze. A podobný jas v očích mají i ti, kteří jsou dnes novými členy Klubu. Tak si člověk vybuduje pověst autority, na jejíž doporučení je dobré dát.
Po koncertu je dohodnuto, že se přesuneme do té nedaleké pizzerie v Jagellonské a Markéta přijde za námi a urobíme si všichni záverečnú, jako hovoria v tej hornej zemi, kde Bartók také pilně sbíral, neb předtím patřila už skoro tisíciletí k Uhrám.
Já jsem si už při cestě za novým sakem, jež sklízelo uznalé poznámky dam (milá paní pokladní Kateřina pravila: „Vy jste se na tu Markétu teda vyfik!“), koupil poznámkový sešit v tvrdých deskách a v něm poznamenal věci, na které se chci umělkyně zeptat, neb vždycky na něco zapomenu.
Začnu tím, že jí ukážu desky, které jsem si v poslední době pořídil, a hned si povídáme o hezké norské houslistce Vilde Frang, která nahrála houslové koncerty Korngoldovy a Brittenovy a nabízím, že půjčím. Markéta říká, že si raději nic nepůjčuje, neb je to pak v ohrožení. Dohodneme postup a přes jí známou Julii Fischer a jejího Sarasateho jdeme k Danielovi Hopeovi a desce Spheres, kterou nezná a já ji ujišťuji, že je to jedna z nejlepších houslových desek v poslední době a k tomu profilová deska s klasickou ukázkou virtuózního repertoáru. On Daniel také hraje srdcem, to by se jí mohlo líbit. Kateřinu Chrobokovou nezná a já nemohu kout železo a pokusit se o spojení.
Ptám se pak na sestavování různých seskupení a zejména na náhodu, jak se dostala k nahrávání těch maltských Goldbergových variací pro smyčcové trio. Líbí se jí myšlenka, že k tomu příběhu Markéty Goldbergové, který jsem přivěsil k povídání o desce, chci přidat domnělý příběh původu Járy Cimrmana, který odvozuji od kavárníka Zimmermanna v Lipsku, kde Bach hrával se svým Collegiem.
Někteří se Markéty ptají na studium, jiní na housle a další na sourozence. Řeč je také o Berlíně, kde nyní působí. Jezdí tam autobusem, natáhne se na zadní pětisedadlo, housličky vedle sebe, řekli byste to? Já se ptám na klavíristku Andreu Vavrušovou, s níž hrávala. Ta se prý chystá na sňatek a na nic jiného nemyslí. Je řeč i o čtení a překvapuje mě, že si oblíbila americkou klasiku 20. století jako Steinbecka, Hemingwaye, nebo Faulknera a k tomu přihazuje pár Jihoameričanů a Remarquea, tedy to, co jsme čítávali rádi i my v jejím věku. Já jí k Jihoameričanům doporučuji Jorge Luise Borgese a Wolffova Bacha a až teď mě napadá, že by se jí mohl líbit i Merle. Najednou mám pocit, že se mám postarat o její čtenářský rozvoj a v tu chvíli si takové ochranné myšlenky zakazuji. Za chvíli bych jí radil, co má jíst a pít a jaké partnery si vybírat.
Probíráme i FolkloreClassic za mého mocného obdivu a já slibuji, že 23. května na Novoměstskou radnici přijdu, a chválím zdejší akustiku a varuji před okny, z nichž občas někoho vyhodí. Markéta tu prý zase chystá obměny a potvrzuje tím živost projektu. Mnozí postupně odcházejí a loučí se a jsou viditelně šťastní a Markéta jim odpovídá tím svým pohledem a úsměvem, pro který stojí za to žít. A máme všechno z notesu probráno a Markéta se diví, že toho zase nebylo tak moc. A zase jsem zapomněl někoho požádat o fotky. Evička udělala tři na svůj mobil a snad někdo další. A mrzí mě, že s námi nešel pan Václav Vacek se svými lidmi, přestože o akci věděl.
Je už přes půl dvanácté, ještě zaplatit a vyrazit na Jiřák na „Áčko“. Markéta si seběhne dolů a vezme to na západ devítkou. Mně poté, co mi ujede před nosem metro, a musím deset minut čekat, hrozí, že už poslední „Béčko“ nechytnu a pojedu vláčející se noční tramvají a pak z Lehovce pěšky. Najednou mi to nevadí a koupu se v pocitu nádherného večera s milou, krásnou a inteligentní dívkou a spoustou příjemných lidí, kterým jsem snad udělal radost. Chytil jsem poslední vlak a v něm mě napadlo asi pět věcí, na něž jsem se nezeptal. Ještě, že mám ten notes.
Richard Mandelík
FOK na jaře 2024
Na jaře navštíveny čtyři koncerty jako již obvykle převážně komorní, nebo úsporně orechestrální, popřípadě se špičkovým sólistou.
Richard Mandelík
SOČR na jaře 2024
Eviduji pouze dva koncerty. Ten první zvaný Mozart a Salieri aneb sólisté SOČRu byl v rozhlasu ve Studiu 1 a ten druhý dle ústřední skladby Griegův klavírní koncert v Rudolfinu.
Richard Mandelík
Atrium na jaře 2024
V Atriu na jaře 2024 jsem byl pětkrát, z toho dvakrát na domácky pojatých koncertech typu Vážný zájem.
Richard Mandelík
Café Créme na jaře 2024
Navštíveny všechny čtyři jarní koncerty s radostí a duší potěšenou až na ten poslední, kde zvedám hlas kritický.
Richard Mandelík
Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby
Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Hasičská cisterna dostala smyk a havarovala, dva lidé se zranili
V sobotu krátce po půl desáté dopoledne havarovala hasičská cisterna mezi obcemi Žulová a Vápenná...
Babiš se bavil na skákacím hradě. Rodiče trnuli, co na to jejich děti
„Trnul jsem, že se syn pana Babiše zeptá: Co tu děláte?“ oddechl si pětatřicetiletý muž před...
Řidič pod vlivem alkoholu nezvládl řízení. Při nehodě zemřel spolujezdec
U obce Bradlecká Lhota v okrese Semily v sobotu dopoledne havarovala dodávka. Při nehodě na místě...
Zasáhnout Rusko tam, kde ho to bolí. Ukrajina utahuje smyčku kolem Krymu
Sledujeme online Ukrajina stále více komplikuje ruskou snahu udržet se zuby nehty na anektovaném Krymu. Pokračuje v...
- Počet článků 743
- Celková karma 3,46
- Průměrná čtenost 236x