Má bytová opera, ročník prvý, představení prvé

Po loňské šárecké opeře Čert a Káča jsme si u piva  říkali, že by bylo pěkné zhlédnout třeba Carmen s Elinou Garančou, již jsem označil za nejlepší, kterou jsem kdy viděl.

   Pozvat dámy, připravit občerstvení a naplánovat to jako opravdovou návštěvu divadla s poučným povídáním předem a s přestávkami na občerstvení a s nezbytnými intelektuálními řečmi. Dámám tak předložit krmi duchovní i hmotnou, patřičně je potěšit a dojmout a sklidit za to tolik milou pochvalu slovem, úsměvem i případně políbením a podrbáním za oušky. Pro co jiného má ubohý, starý a tělesně vadný senior žít.

   Ponejprv jsem plánoval promítat Carmen, ale po zralé úvaze jsem usoudil, že mají být ctěna výročí a příležitosti z nich plynoucí. Volba tedy padla na letošní padesáté narozeniny již legendární francouzské sopranistky Natalie Dessay. O důvod víc, víme-li, že jsou to právě dva roky, kdy naposledy vystupovala v opeře. Neúprosné zdraví zasáhlo a Natalie se věnuje už jen šansonu. Natalie je tak zářivý a milý zjev a ještě k tomu rozená komediantka, že musíme první ročník bytové opery otevřít s ní. Ku komplexnímu zážitku jsem právem pořadatele, avšak nikoli proti vůli obecenstva, jež tvořily Hanka a Naďa vybral záznam opery Gaetana Donizettiho Marie, dcera pluku, z Metropolitní opery v roce 2008.

   V tomto půvabném dílku má sopranistka nespočetné množství možností, jak titulní postavu pojednat a jak nejlépe vyjádřit celou stupnici emocí, duševních stavů a situací, v nichž se Marie ocitá. Od žertovné a prostinké dívčiny přes ušlápnutou loutku ve zlaté kleci až po statečné děvče dosáhnuvší své lásky. Hodně stručně si projděme děj a přičiňme patřičné komentáře.

   Pluk francouzských vojáků se před časem ujal děvčátka a staral se o ně, dokud z něho nevyrostla dívka na vdávání. Nyní jsou vojáci posádkou kdesi v hornaté severní Itálii, tzv. jižních Tyrolích (asi za napoleonských válek, jindy to nemohlo dle vzniku opery být) a do děvčete jménem Marie se zahledí pohledný tyrolský venkovan a už je tu láska. Tyroláčka Tonia zpívá Juan Diego Flórez, tak není divu, a Marie je z něho celá nesvá, očka na něm může nechat, avšak kdysi slíbila, že se provdá jen za vojáka z pluku.

   U pluku koná Marie práci markytánky a my ji vidíme, jak pere, žehlí a skládá prádlo, a škrábe hromadu brambor, což přináší scénky neobyčejně výživné, v nichž je Natalie neodolatelná, jak to umí jen ona a její další francouzská kolegyně Patricia Petibon, ještě větší komediantka. Nejbližším přítelem jí je seržant Sulpice, už starší a zkušený voják.

   Tu pojednou se u pluku objeví postarší dáma, jež předloží doklady, že Marie je její neteř urozeného původu a nyní žádá, aby jí byla předána, neb ji čeká zářivá budoucnost. Sulpice se nediví, neb když byla Marie nalezena, byly u ní též podivné indicie. Marie se rozloučí s vojáky, kteří byli celým jejím světem a je tetou odvedena. Tonio se nechá naverbovat, aby se mohl ucházet o Marii, leč je zdrcen tím, že o ni právě přišel. Nyní je přestávka, v níž je na záznamu tradiční rozhovor s aktéry, který vede neodolatelně elegantní Renée Fleming, jež Natalii neméně neodolatelně jmenuje po americku Néédly Dezej.

   U nás v bytové opeře se po konzumaci chlebíčků s pomazánkou z rybiček v průběhu prvého dějství, což v opeře nelze, podává lehká večeře ve formě lívanečků s tvarohem a javorovým sirupem, popřípadě džemem z černých višní. Je to tu jako v divadlech v době premiéry opery, kdy se vybraná společnost odebrala z lóží do salónů přes chodbu a tam hodovala, zatímco chátra na galeriích loutala oschlý chléb a lemtala laciné víno.

   A už jedeme dál. Marie ve zlaté kleci pomalu a opět přepůvabně nemotorně zvládá přerod z ošklivého káčátka v urozenou slečnu, jež umí zpívat a vůbec důstojně vystupovat. Nutno říci, že jí to k našemu pobavení moc nejde a útěchou jí je jen Sulpice, jenž odešel do civilu a slouží nyní na zámku. Teta je neprosto dokonale ohavná a nesympatická anglická lady a nakonec má dojít k svatbě Marie a jakéhosi šlechtického synka. Marie smutně vzpomíná na zlaté vojenské časy a probírá se přitom dárky, jež dostala na rozloučenou.

   Tu se schyluje k oné svatbě, avšak jako zázrakem se zjeví vojáci v čele s Toniem už jako důstojníkem a ten tetě vysvětlí, že se nalezly doklady, že ona je vlastně Mariinou matkou a jistě nestojí o skandál. Tonio si Marii žádá pro sebe a nakonec to dopadne dobře. Aspoň je zvykem považovat svatbu za dobrý konec. To je už taková tradice. Juan Diego si neodpustí svá proslavená vysoká c a Natalie si lehounce operou poletuje, tu ve vojenském táboře, tu v salónu a přitom nádherně a s citem zpívá a zdobí, jak tehdy obvyklo, jako kdyby to byla samozřejmost. A my můžeme jen litovat, že ji už uvidíme jen na starších nahrávkách, jichž je naštěstí dost.

  Užili jsme si to vrchovatě a ještě k tomu polechtali chuťové pohárky. Naďa lechtala čajem Rooibos a ostatní stylově francouzským Merlotem docela slušné jakosti. Optal jsem se dam, zda mají radost a ony mě ujistily, že ano a nebyla to jen zdvořilost. Na to jsem prohlásil, že já mám radost největší z jejich radosti.

   Naďa po opeře musela hned odejít a já jsem ještě Hance stihl přehrát kouzelné video na Youtube, kde sedmnáctiletá Markéta Janoušková spolu s patnáctiletým Janem Mráčkem hrají na Hudečkově koncertě v roce 2006 první větu Bachova houslového dvojkoncertu: https://www.youtube.com/watch?v=bnHiJPnWTQA. Tak nějak se Eliška Přemyslovna koukala na Jana Lucemburského, když ho viděla poprvé. A už je tam ten pověstný Markétin úsměv. To si určitě pusťte.

   A taky si pusťte slavnou árii z opery, kde je Natalie neodolatelná: https://www.youtube.com/watch?v=Ijdii2A5cCw. A současně se podívejte, jak totéž v televizním koncertu zpívala nejkrásnější pěvkyně, která kdy žila, Andulka Moffo: https://www.youtube.com/watch?v=C7Cg3Atsogg. Jak je to jiné a nikoli tou italštinou oproti originální francouzštině. A celou operu máte tady: https://www.youtube.com/watch?v=lT1q_s88yyU. Našel jsem ji ve stejném obsazení hlavních rolí, ale z Vídně. Nejdůležitější je, že scéna je shodná a Natalie s Juanem Diegem zde perlí také jako islandské gejzíry.

   Tradice založena a letos uspořádám představení ještě jednou. Vše se dovíte v další zprávě. Počítám s tím, že se vytvoří Kruh přátel bytové opery, který se bude scházet přibližně třikrát až čtyřikrát ročně a může se také domluvit, že vyrazí na operu do divadla.