Na anglických komediích je skvělé, jak si umějí utahovat ze všeho britského a jak to dělají bez jakékoli zábrany a nic jim není svaté. Nejoblíbenějším terčem je samozřejmě vláda a politici vůbec. Viz skvělý seriál „Jistě pane premiére“. Zde je příběh vystavěn na tom, že žádný nápad není dost stupidní, aby se jej nechopili britští politici s cílem získat voliče.
V pozadí je sen jemenského místního vládce, který miluje rybolov, o tom, že bude lovit lososy ve své zemi a jak se později ukáže, především chvályhodná snaha o pozdvihnutí místní ekonomiky (poněkud přitažené za vlasy, jak je ten šejk moderní a jak myslí na lid, ovšem je to jen film). Mimochodem hraje ho sympatický chlap, který se musí ženám líbit. Každému je jasné, že je to celé nesmysl, dokud si toho nevšimne tisková mluvčí premiéra (Kristin Scott Thomas) a nezavětří politické body. Mimochodem ona je současně premiérovou manželkou, což je v Británii věc zcela vyloučená. Šejk má v Británii najatou firmu, která zastupuje jeho zájmy. Ta se stará o projekt a je k ní přidělen zaměstnanec jednoho ministerstva Dr. Jones jako zástupce vlády (Ewan McGregor), který se v rybolovu vyzná, od počátku to celé považuje za nesmysl a má pro to pádné argumenty. Ovšem, když mu šéf pohrozí, že ho vyhodí a manželka (s níž si po letech už nerozumí) připomene „máš hypotéku“, spojí se se zástupkyní firmy, co pracuje pro šejka, jménem Harriet (jejíž příjmení je velmi anglické ve tvaru dvou slov s pomlčkou, takže si ho nelze zapamatovat, ale on ji tím strašným jménem velmi anglicky stále oslovuje podle vzoru dobrý den slečno Nováčková-Stará), již hraje Emily Blunt (mimo jiné hrála v „Ďábel nosí Pradu“ tu původní sekretářku, náhodou jménem Emily, ale tam Meryl Streep říká všem svým sekretářkám Emily) a velmi jí to sluší (zas pěkná Angličanka). Ta se předtím seznámí s vojákem, zamilují se do sebe, ale on je poslán do Afgánistánu. Poté, co Dr. Jones pozná při rybolovu onoho sympatického šejka-snílka a zjistí, že je na místě postavena přehrada a pozná, že Harriet je sympatická a chytrá dáma, která má také pádné argumenty, jež myšlenku podporují (a navíc má tu hypotéku), je získán a pracuje pro projekt. První část filmu je velkolepá a chytrá komedie plná kouzelných dialogů a replik, kde například tvrdá a bezohledná Kristin Scott Thomas ráno posílá své děti do školy a třikrát sundá synovi kapuci, načež on ji vzdorně znovu nasadí. V záchvatu bezmoci mu učiní přednášku, jak je nepřípustné se takhle chovat, kterou uzavře větou: „I am fucking your mother“ což přeložili jako „jsem kurva tvoje matka“ a což je velice neanglické a velice výstižné (co říkáte, matky) a syn poté znovu kapuci nasadí. Mimochodem Kristin si pamatujeme například z filmů Anglický pacient a Zaříkávač koní (s Redfordem), kde zejména vynikly její krásné oči, když s ním tančí, dá mu hlavu na rameno, kouká do kamery a ty oči jsou tak vlhké a tak smutné. Tehdy my kluci zapomínáme, že máme hypotéku. Kristin myslím bez ohledu na oči bude po Vanesse Redgrave a Helen Mirren, první dámou britského filmu. Šejk se v rozhovoru dopustí netaktnosti na téma Dr. Jonese a Harriet, a když vidí, že přestřelil, pronese kouzelnou poznámku: „I am put my feet in it“, což se v titulcích objevilo jako „to jsem do toho šlápl“, začátečník by to přeložil jako „položil jsem své stopy do to“ a já bych to přeložil: „Zas sem šláp do hovna“, což chtěl básník zjevně říci. Debaty státních úředníků o tomto nesmyslném projektu, kdy se každý snaží ohradit si svůj píseček a nevyhovět tomu druhému, jsou vyložená chuťovka, v níž vyniká šéf jakési agentury pro rybolov. Film najednou zvážní, když se Emilyn milý v Afgánistánu ztratí a když se na místě v Jemenu věci komplikují díky odporu místních fanatiků a nejen to. Jak jistě sami předpokládáte, mezi doktorem a Emily se vyvine vztah. Když se po předchozí zprávě, že zahynul, Emilyn voják objeví, vyvstane osudový vztahový konflikt, který musí zúčastnění řešit. Ale proč se vlastně ten voják objeví zde, Kristin Scott Thomas dostane zprávu, že přežil, a vycítí příležitost. Zorganizuje návštěvu premiéra v Jemenu pod onou přehradou, kde se připravuje projekt a nechá tam dopravit novináře a onoho přeživšího vojáka. Udělají z toho premiérovu zásluhu a vysekávají body. Blbí novináři to samozřejmě sežerou i s navijákem, zejména když si mohou na vládní útraty vyrazit na výlet. Všude na světě stejné, viz Vondra na olympiádě. Víc už ani slovo, kromě toho, že režisérem je renomovaný Lasse Hallström, například The Cider House Rules (Pravidla moštárny), nebo Čokoláda se skvělou Juliette Binoche, jež se mi z francouzských hereček líbí nejvíc. Tento i všechny zde jmenované filmy velmi stojí za shlédnutí.
