Konal se v pro Liteň neobvyklou dobu 27. listopadu a možná, že se tím založí nová tradice. Už proto, že se v zámeckém parku poblíž venkovního divadla konal prostý venkovský adventní trh. Obojí lze jistě zopakovat.
Pro velký zájem přidali ještě odpolední koncert v 16 hodin. My jsme preferovali večerní čas. Mám radost, že se ke mně a Vaškovi přidala snad již tradiční Sylvie, jíž se jarní koncert i se zastávkou po cestě v oné zahradní hospůdce líbily. Také jedou Paní Bobina a Hanka. Na místě projdeme trh a já, který jsem si nevzal žádný kabát, mrznu v saku u sudu se zapáleným dřívím jako nějaký feťák z průmyslové čtvrti v Detroitu. V tradiční Čechovně postávám v chodbě před toaletou, která je unisex, tudíž dosti zatížená a tvoří se před ní fronty.
Chodba k toaletě končí prosklenými dveřmi do místnosti, která je určena přípravě hudebníků, když tu mi odtud s úsměvem kyne krásná dáma s mocně rozčepýřenou hlavičkou a poté vychází ke mně a je to Andulka Veverková, první houslistka SOČR. Je to pro nás oba setkání nečekané, neb ona v dnes hrajícím kvartetu stabilně nehraje, jen dnes zaskakuje na druhých houslích. Andulka říká, že nedaleko odtud bydlí a já, že jsem od 2013 stálým návštěvníkem. Povídáme, povídáme a já pouštím další lidi před sebe. Andulka musí dovnitř k poradě a ke mně se přidá Bobina a lidi dál pouštíme na toaletu s argumentem, že se nám tady líbí a máme dost času. Na mou prosbu nám rezervovali luxusní první řadu.
Dnes nám budou hrát členové skupiny lesních rohů České filharmonie bohužel bez něžné krásky Kateřinky Javůrkové a s nimi si též zahrají absolventi jarních Liteňských hornových dní 2022. Základním hudebním souborem je dnes Pavel Bořkovec Quartet a ku zpěvu pozvána sopranistka Eva Esterková, vítězka zdejší Ceny Jarmily Novotné, již jsme slyšeli už 2021 na červnovém koncertu.
Andulka na druhých houslích bujnou hřívu svázala do uzlíku a po celou dobu dle svého obyčeje živě reaguje na spoluhráče a okolí a vůbec dělá „senzační čumáky“.
Zahajuje velký hornový soubor úpravou hudby z Händelova Judy Makabejského. Poté se hudebníci seskupí k zahrání Mozartova Kvintetu pro lesní roh, housle, dvě violy a violoncello Es dur, K 404.
Nato přichází Eva a za doprovodu kvartetu zapěje Alleluja ze slavného Mozartova Exsultate jubilate a skvěle po vzoru velkých sopranistek vytáhne závěr do nadoblačnosti.
Dalším číslem je Beethovenův Sextet pro dva lesní rohy a smyčcový kvartet, op. 81. Tato sestava je podmanivá a Adagio by se dle mého skvěle hodilo k Rozmarnému létu nebo Srpnové neděli.
Nyní po klasikovi klasiků současný autor a jeden z mladých hornistů Jan Vobořil ml. a jeho Sextet celebi k zahrání absolventy hornových dní.
Radostnou náladu se slavnostním rázem nastolí Hornový sextet Bedřicha Dionýze Webera (s Karlem Mariou není příbuzný, je to Čech jako poleno a pozoruhodná hudební osobnost první poloviny 19. století. Najděte si ho na Wikipedii, stojí to za to. Horny tu zůstávají a zahrají Rorando coeli Jana Kampana Vodňanského, někdejšího rektora pražské univerzity zvaného v literatuře Mistr Kampanus.
Z renesance šupem k Bachovi, jehož Ave Maria upravil Charles Gounod a vznikla tak jedna z nejkrásnějších skladeb klasické hudby stojící těsně vedle Schubertova a jiných Ave Maria. Jedno z nejkrásnějších je amerického skladatele Gomeze, zpívané nedostižnou Elinou Garančou, kráskou nesmírnou, jež zpívá tak, jak vypadá. https://www.youtube.com/watch?v=nuSZ9nkxrgk&list=RDnuSZ9nkxrgk&start_radio=1.
Jak tak jsem na Youtube, našel jsem jiné krásné Ave Maria a musím vám ho taky předložit: https://www.youtube.com/watch?v=66zUY8UZn4M. Holt mariánská inspirace je velmi silná. Ať sáhnete, kam chcete, byl by to předlouhý seznam přes zmíněná Ave Maria a různé písně, Stabat Mater, nebo opery (Skvělé Martinů Hry o Marii). A Jenůfa se modlí k Panně Marii za zdraví svého již v té chvíli utopeného synka Števušky. A Desdemona, tušíc, že to se žárlivým mužem bude o krk, se modlí k Panně Marii, místo aby sbalila šperky a utekla k mamince. Obě árie patří k nejkrásnějším, které je možno v opeře slyšet.
Jen ti protestanti, kteří Mariinu svatost neuznávají, se tím okradli o inspirační zdroj. Zajímavé je, že luterán Bach napsal nejen Ave Maria, ale i gigantickou dvouhodinovou katolickou Mši h moll. On se však usiloval zalíbit saskému kurfiřtovi a polskému králi konvertovanému katolíkovi a získat titul dvorního skladatele, aby posílil svou pozici vůči lipské radnici, která mu mnohdy silně lezla krkem.
Nyní častý přídavkový líbezný Franckův Chléb andělský. A k závěru jdeme prostřednictvím Michnových Nebeských kavalérů, kde Andulčina radost z hudby vrcholí zdařilou pantomimou a vše uzavřou horny, které zahrají Adeste fideles, skladbu po celém křesťanském světě slavnou a o Vánocích hojně hranou.
Víte, že dle Wikipedie vznikla někdy v 17.-18. století? Jako její možní autoři se uvádějí John Francis Wade (1711–1786), John Reading (1645–1692) a Jan IV. Portugalský (1604–1656).
Rozhodnout o tom je těžké, protože tehdy něco jako autorská práva bylo neznámo a autoři si díla jiných běžně přebírali a upravovali, jak známo u Bacha i Händela. Jedním z těch, kteří se o koncepci autorských práv zasadili jako první, byl na počátku 18. století táta anglického výtvarného umění William Hogarth, jehož rytiny mi doma visí na britské stěně spolu s Constablem a Turnerem.
Kdybychom Wadea považovali za definitivního autora písně, musíme uznat, že je patrně jen autorem jedné její verze a je hodně pravděpodobné, že mu za základ posloužila stejnojmenná skladba, kterou složil či zapsal portugalský král v roce 1640. Konečně, kdo slavný říkal, že vlastně už všechny kombinace tónů už byly vyčerpány a teď už jde jen o samé plagiáty?.
Přídavkem je nevlastenecky Tichá noc, nikoli Narodil se Kristus Pán. Proč jsme tedy v osmnáctém roce cinkali klíči a krváceli na barikádách?
Na zpáteční cestě přes Řevnice zjišťujeme s radostným podivením, že ta hospůdka vynalezená (viz Péťa Bajza) v červnu po cestě domů je otevřena a vytopena a polívčička bodne. Já můžu pivo.
Tři chlápci přijdou s kytarami a Vašek praví, že jeden z nich hraje na basovou. Já koukám, že je šestistrunná a vsadím se. Za chvíli jsem slavně poražen, neb chlápek má šestistrunnou basovou kytaru, což je nástroj zcela výjimečný, přestože jsem byl na už ve dvanáctém U Hybernů na koncertu neobyčejné mimo styly stojící původně klasické klavíristky Hiromi Uehara, jíž tvrdil základ baskytarista se šestistrunkou, tak to právě tady nečekám.
U těch Hybernů byla někdy v sedmdesátkách nezapomenutelná veliká výstava mexického umění s monumentalitou Riverovou i Siqueirosovou a mimořádnou barevností rozličných rebozas.
Máme opravdu skvělou náladu, neb Liteň nikdy nezklame a hospůdka to dobře uzavřela.
