Už devátým rokem zakoupím lístky na vše, ale po prvním koncertu na mě cosi vleze, co vypadá jako chřipka a dva koncerty musím vynechat. Jeden z lístků propadá, druhý se prodá.
Možná to je kovid, jsem mohutně očkován a příznaky jsou jen lehounké, teplotu srážím Aspirinem a za dva dny je pryč. Na test nejdu, jen si uložím týdenní karanténu. Pak už není problém. Z toho plyne, že text bude kratší, neb se bude týkat jen pěti koncertů a já se nebudu nijak vykecávat.
Už je to asi tradice, že se zahajuje v Emauzích 19. července. Hodinku a čtvrt předem se připravuji za kostelem na terase v kavárničce. Příjemné pozdravení s Josefínkou a s Monikou Klárou naším malíčkovým pozdravem kolegiálním mariánským. Samozřejmě též pozdravení s dámami vstupními.
Dnes v koncertu nazvaném Lilium Angelicum nám bude hrát soubor Dionysos NOW z belgických Flander, kde na počátku 16. století působil a mohutnou stopu v hudbě zanechal Adrien Willaert v době kvetoucího gregoriánského chorálu a renesanční polyfonie.
Program těží z jeho skladeb prokládán hudbou starší a mezi to vložen jeden Gabrielli pro kontrast a srovnání mezi italskou hudbou a slavným Vlámem.
Já mám tuto raně renesanční hudbu rád pro její kořenitost, pomaloučku polehoučku napovídající, co vše půjde s hudbou dělat. Soubor se různě přeskupuje a zpívá v různých sestavách, jako to občas dělají dámy z Tiburtiny. Zní jim to moc pěkně a potvrdí vysokou úroveň souborů staré vokální hudby z Belgie.
Další dva koncerty tedy vynechávám a jdu až 25. července do Tróje na Španěly La Bellemont, hrající koncert Delfín amoroso, což je název jedné ze skladeb, v sestavě Rafael Muňoz - vihuela de mano, (což je sestřenice kytary), Laura Puerto - španělská dvouřadá harfa a Sara Ruiz - viola da gamba. Ti doprovázejí sopranistku Julietu Viňas.
Ježto za chvíli přestávám rozumět, kde právě jsme, a zpívané texty vůbec nerozpoznávám, tak si je jen čtu a naslouchám. Dnes jsou texty velmi milostné a dosti výživné. Dáma zpívá velmi od srdce a nástroje mi zejména v instrumentálních skladbách znějí výtečně a zaslouží pochvalu. Zejména mě nadchla gamba. Autoři dnes hraní jsou Ortiz, Mudarra, de Narváez, de Cabezón, Pisador, Vásquez,.Bottegari, Bovicelli, da Milano, Rognoni, Dalza a anonym, od něhož právě pochází titulní zpěv. Všechny tři dámy jsou velmi pohledné, zejména oko mé ulpívá na gambistce Sáře.
28. července jdeme do Strahovského kláštera a přidává se ke mně k mé radosti Naďa H., a to už ve zdejší venkovní klášterní hospůdce. Koncert Girdino fiorito dává německá sestava patrně příležitostná složená ze sopranistky Annny-Leny Elbert, flétnistky a hobojistky Saskie Fikentscher, violoncellistky Kristiny von der Goltza cembalistky Flóry Fábri, jež vyniká moc pěknou nakrátko střiženou hlavičkou.
Tito Němci hrají své krajany a prvotřídní hudební osobnosti Händela a Telemanna, takže si užíváme bohatého předvádění nástrojů a texty jsou opět, ježto nejde o duchovní hudbu, výživné a bohaté dějem a emocemi. Jen považte tato slova, jež zhudebnil Händel v písni Bílá růže: „Tak krásná jsi, tak půvabná, bílá růže ve vínku dalších květů. Barev je tolik, avšak jen ty stavíš na odiv bělostný pel světu.“ Něco takového říkejte své vyvolené nejméně jednou týdně. Vynikající koncert takořka jedna z festivalových priorit.
1. srpna zase s Naďou, tentokrát zpět v Tróji, kde sraz opět v hospůdce před ZOO. Dnes nám v koncertu Los Caminos del agua (Cesty vody) hraje mezinárodní soubor Los Temperamentos složení z kolumbijského uměleckého vedoucího a violoncellisty Néstora F. C. Garzóna, sopranistky Swantje Tams Freier, flétnisty Felipe Maximiana E. Labrína, houslistek A. Vaz a M. Kakuno, a loutnisty a kytaristy Hugo Miguela de Rodas Santese a cembalistky Nadine Remmert. Program tvoří skladby Bachovy, Telemannovy, Graupnerovy a rozličných anonymů, kde často nalézány obdivuhodné perly, které někteří hráči dokáží ještě vyleštit, příkladmo flétna a pěvkyně, která dokonale a podmanivě frázuje a na závěr dá nádhernou píseň Tonada da Lata. Poslyšte, že nekecám: https://www.youtube.com/watch?v=sMhKo2X0mmM. Texty znovu ze života a moc krásné.
4. srpna koncert Canto della Ninfa u Šimona a Judy s hudbou barokních hvězd Händela a Vivaldiho, tentokrát jako obvykle ve velkém závěrečném koncertu posílené sestavy Collegia Mariana, s níž zpívá energická a dle mého výtečná italská sopranistka Roberta Mameli.
Zahájení Vivaldiho předehrou k jeho opeře Olimpiade (totéž téma později Mysliveček) a rozvineme koncert árií Alma opressa z opery La fida ninfa. Nyní tedy árie z Händelovy opery Lotario, abychom ji vystřídali Vivaldiho Koncertem pro flétnu a orchestr F dur „ La tempesta di mare“, jenž sice nazván bouří mořskou, avšak mně zní pastorálně v podání zobcové flétny Julie Brané. Zase přichází Händel a árie z Ace, Galatea e Polifemo, kde se soprán a flétna dosti přátelí. Z Il pastor fido se zpívají Musette a Finte labbra.
Po přestávce zahájíme opět Händelem a jeho písní Sweet Bird, vzatou od Miltona a jak zde tak i u nás doprovázené trylky flétny, již poslyšte v podání anglické Hanky Blažíkové Emmy Kirkby: https://www.youtube.com/watch?v=wEqRP0usXMk.
Aby si Jana Semerádová taky užila, dostává příležitost si zahrát Vivaldiho Koncert pro flétnu a orchestr D dur „Il gardellino“. Na závěr se šikulka Roberta rozloučí áriemi Augelletti garruletti z opery Il Giustino a Siam navi all’onde algenti z již zmíněné Olimpiady. Vzbudí obecné nadšení a přidá Lascia la spina z Triumfu času a pravdy, jež vzorem pozdější slavné Lascia Chio pianga z opery Rinaldo.
Následující odstavec je tu víceméně mimo téma, neboť jak tak hledám skladby pro tuto esej, narazím na semifinálové soutěžní vystoupení ve Vicenze roku 2019 nejkrásnější světové kontraaltistky (přestože uváděné jako mezzosopranistky) Moniky Jägerové. Já však okouzlen hloubkami a barvou jejího zpěvu od prvního poslechu v lednu 2020, jsem si ji zařadil do této hlasové kategorie: https://www.youtube.com/watch?v=3OCgKCDyRFA.
