Budiž úvodem složena poklona týmu soustředěnému kolem ústřední osobnosti Collegia Mariana Jany Semerádové, jíž náleží dramaturgie, a ředitelky festivalu Josefíny Knoblochové.
Nesmí být opomenuti ani další lidé, jako Monika Klára Bechná, či milé dámy Müllerovy, jež návštěvníka vítají u vstupu, natož ti, kteří se dále podílejí na organizaci a pořadatelství. K nim se řadí též Petra Hajská se svou fotovýzbrojí a citem pro vystižení momentek. Pro mě jsou tito úžasní lidé sami o sobě hudbou, proto se nedivte, že mají mnohdy v textu významné místo. A tito lidé se nebáli a necouvli a přes relativně volné léto uspořádali jako jedni z mála plnohodnotný festival z domácích zdrojů.
23. července začínáme v kostele Panny Marie Na Slovanech koncertem Meditatio, jenž je průvodcem barokní Francií s patřičnou náladou dílem plnou hrdosti doby a královské podpory a kultivace hudby i jiných umění. Začneme sedmi Charpentierovými hrami s trojhlasem z jeho Méditations pour le Caréme, jimž vévodí Tomáš Král.
Nyní Preludium královského kapelníka Marina Maraise s teorbou a varhanami, dvojí skladby Henri du Monta zpívá Vojtěch Semerád, doprovázen varhanami a v té druhé se z boku scény připojí druhý tenor. Pierre Méliton napsal pro 3 hlasy Regina coeli laetare a znovu dvojí Du Mont. Robert de Visée se vytáhne skladbou Les Sylvains de Monsieur Couperin, kde brilantní gamba držena v rytmu a hrdosti teorbou a varhanami. Všichni si vážili Velkého Couperina, i kolegové. Pierre Robert nás svým motetem vede k závěru, který obstará opět Charpentier svou tříhlasou Salve Regina a je to nádherné (zasloužená devítka) a celé poněkud temnější.
27. července je odvážně naplánováno, že se v Trojském zámku na koncertu La rose de Paris bude sedět na plošině pod zámeckým schodištěm, v jehož středu někdejší sochař předpověděl svržení Nečasovy vlády v čele s Kalouskem svírajícím balvan státního dluhu do hlubin. Hudebníci (dvoje housle, flétna, viola da gamba a cembalo, budou stát na spodním rameni schodiště. Naštěstí déšť nehrozí, takže se to celé podaří a nálada uprostřed té krásy je zámecká. Venku není nutno mít roušky. Dnes budou hrdinní Francouzové podpořeni dvěma Němci. Monice Kláře mohu oproti úsměvu předat onu klíčenku se jménem Monika. Ale bohužel Josefínky nevyrábějí.
Jean-Féry Rebel a jeho dva tance hrány láskyplně. V tanečním duchu na té lobkowiczké chatě se blýskne Telemannův Pařížský kvartet č. 4 h moll. Hrají housle, gamba, flétna a cembalo a je to plné dobových tanců tak oblíbených. Georg si v Paříži udělal velké jméno. J. C. F. Fischer tu má dva kousky a po něm musí být zase Francouz a to Marais. Po přestávce nejprve Blavetova La Rose, k níž obojí housle a flétna vystoupí na balkón. Tak pokračujeme k proslaveným Rameauovým Galantním Indiánům. Klenotem večera je zprvu Telemannův Pařížský kvartet č. 6 e moll, kde září především housle a s nimi i flétna. A vyslouží si devítku. Když už se Lenka Torgersen tak blýskla, mistrovsky zahraje na závěr Rebelovy dva tance a sklízí desítku. Je nádherný večer a už tma.
30. července je u sv. Martina ve zdi večer neobyčejné krásy zvaný Květina milosti. Tou květinou je Hanka Blažíková, jež uchopila staré španělské duchovní písně a se svou středověkou harfičkou dává zážitek, jemuž se těžko něco může rovnat. Jen musí častěji ladit. Petra porůznu hledá nejlepší postavení a stává se opět součástí koncertu. A krásný úvod obstará Monika, jež před vchodem opět skvěle sladěna v šatech žlutých s černými vlasy. Staré rakouské barvy a určitě by se líbila maršálu Radeckému. Jedna z posledních písní o tom, jak Panna Maria uzdravila krále Alfonsa, zní trochu jako portugalské fado.
3. srpna opět v Trojském zámku, ale tentokrát poletují oblaky a pořadatelé neriskují a hraje se uvnitř v nejkrásnějším pražském sále. Koncert se jmenuje Affetti dell’anima. Hraje pro změnu Concerto Aventino, s nímž jsem se setkal v Litomyšli. Soubor pod vedením flétnisty Jakuba Kydlíčka sestavil velmi promyšlený a zajímavý program upomínající emoce italské opery a nezapomínající na virtuózní ovládání nástrojů, z nichž vynikají housle a flétna, jež výtečná emočně i technicky a měl jsem pocit, že doslova promlouvá. Mistrovsky se blýskla zejména v Mealliho Sonatě prima la Bernabea nebo Giambertiho Ciacconě.
Občas oživení tím, že housle hrají za dveřmi, nebo flétna zezadu sálu a témata citují jiné nástroje. Půvabné pískání na hliněné píšťalky tvaru ptáčků ve van Eyckově Slavíkovi. A konečně u Biberovy proslulé Sonaty representativy, kde je Allegro, Slavík, Kukačka, Žába, Kohout a slepice, Křepelka a Kočka, Pochod mušketýrů a Allemande Jakub vždy sekvenci ohlásí správně předpokládaje, že většina z nás téma nerozpozná. Já tedy určitě jen něco. Letos zřejmě nejlepší koncert festivalu.
6. srpna se musím otevřeně zaradovat z pátého koncertu festivalu u Šimona a Judy Lilium mezi trním, kde vedle doslova zářivé Hanky Blažíkové tentokrát celé v bílém s bílými kvítky v černých vlasech, takže vypadala jako z Labutího jezera a z hrdélka zlato v mocných proudech a výživné texty Michnovy a dalších a Hanka Fleková se zrzavými kudrlinami a královna české hudební fotografie Petra má nádherné černé lesklé šaty, jež si určitě navrhla a ušila sama a Josefínka rusovláska ve fialové sukni a s černou blůzou a šmukem komplementárně černofialovým, jenž svědčí o tom, že vedle chytré hlavičky i vkus, bohužel smutná očka, neb jeden kamínek jí vypadl.
A ke všemu jako koruna zdejší ženské krásy Monika Klára popáté v jiných šatech, ale opět dokonalá a mou pochvalu všech těch outfitů ráda slyší a udělá očka zpod černé hlavičky. A milá vstupní dívka Martina, s níž dohodnu dokončení lístků na odloženou jarní sezónu.
A kolem Josefínky se mihne kudrnatá a stále nazrzavo Kamila Mazalová z Collegia Vocale 1704 a dostane volňásek a já jí musím říci, jak mě ta její červená hlava v Litomyšli nadchla, že jsem ji téměř nepoznal a dodám k tomu, že jsem ji měl zezadu na nádvoří za Maří Fajtovou, což bere vzhledem k těm vlasům za poklonu. Nemusí, nosí na hlavě krásné rouno jako vyhlášené australské ovce Merino. Jen bohužel u Anežky zavřeno a zřejmě nedaleký Speciál už zkrachoval.
3. září je koncert Galantní dialog v zrcadlové kapli Klementina. Polská dvojice manželů Firlusových (on viola da gamba, ona cembalo) sestavila zajímavý program, polovina polská a pak Bach a Abel, a o to, že paní je moc hezká a před pár lety tu byla ve sladkém očekávání, ale především zase dámy kolem koncertu. Královna české hudební fotografie říká, že už svou novou jachtu přestěhovali z drahé Anglie do levnějšího Německa a je z toho brázdění moří nádherně opálená. Ředitelce Josefínce to nesmírně sluší (rusovlásky by se měly slunci vyhýbat). Monika Klára celá v černém včetně punčoch, sukénka krátká, černé vlasy a sněhobílá rouška. Povídáme a vzpomínáme spolu s Josefínkou na minulé vystoupení Firlusových spolu s Orkiestrou Historycznou. To tu ještě Monika Klára nepracovala.
Když pak usednu, zaujme v osvětleném nástupu na schodišti do suterénu, kde je šatna hudebníků a toalety Monika Klára hrdý postoj a v tom světlem zaplaveném výklenku vyniknou její nohy, jejichž dokonalost by měla být tesána. Ježto jsou v černých punčochách, pak do gabra, nikoli do mramoru, přestože je to úděsná dřina. Petra přihotovena se svými zbraněmi vedle výklenku. Pokusil jsem se i na dálku zachytit.
O přestávce se sklenkou bílého usednu se vstupenkovou dámou Müllerovou, jež má nejkrásnější stříbrnou hlavu na světě. Nakonec je mi líto, že už na poslední koncert nejdu, neb ten den na Dvořákově Praze Velké C dává Beethovenovu Missu Solemnis a ty skvělé dámy uvidím až na podzim.
