Festival pokračuje 2. srpna na Hradě v Rudolfově galerii, což je menší sál za sálem Španělským. Nizozemský soubor Netherlands Bach Society v čele s houslistkou Cecilií Bernardini sice připravil hezký večer jménem Arcangelo della Musica opírající se o houslového génia Arcangela Corelliho a současníky, ale zážitek nepřekonal předcházející Ibeřany. Nizozemci byli poněkud chladnější. Přesto však jim dávám velkou hvězdičku za to, že se mnou měli trpělivost.
Druhým důvodem, proč jsem nejásal dost hlasitě, je nevlídnost, neútulnost a přeplácaná nazdobenost Španělského sálu a přilehlé Rudolfovy galerie. Mně se tam nelíbí, záchody jsou daleko a dvojka stojí čtyři pětky. K Corellimu (1653-1713) nutno říci, že letos máme jeho dvojí kulaté výročí, jak vidno z dat narození a úmrtí. Tento velikán barokní hudby si zasluhuje vysokou pozornost. Hrát jej přispívá k radosti ucha i ducha. Převelice mě nadchla příkladmo Händelova Triová sonáta H moll op. 2 č. 1 http://www.youtube.com/watch?v=AWFcl_UiUpQ. Na závěr se hrála tatáž Couperinova pocta Corellimu Le Parnasse, ou l’apothéose de Corelli s recitovaným popisem děje před každou větou, jako na koncertě Collegia Mariana 14. dubna: http://www.youtube.com/watch?v=YOxch7loIHM. Nesmím vynechat oslavence: http://www.youtube.com/watch?v=cBoAmQl2Kgc. Sonáta pro housle Op. 5 č. 12 zvaná La Folia. Krásné, což? Takový je Corelli. Celý festival končí velkolepým koncertem ve Španělském sále 6. srpna s názvem Římská slavnost. Hrají nám spojená tělesa Collegia Mariana a polského Arte dei Suonatori. Hezkým hlasem a vynikajícím citlivým přednesem nás oblažuje francouzská sopranistka Claude Lefilliatre s výtečným vzděláním a renomé v oboru zejména hudby 17. století. Hrají se Corelli, Bononcini, Händel, Scarlatti a Vivaldi a koncert je bohatý, barevný a díky muzikantům s úžasným a milým zaujetím vyvolává vyloženou rozkoš. Vynikli především Jana Semerádová na flétně, Aureliusz Golinski a Lenka Torgersen na houslích, anebo Jan Krejča na teorbě. Z programu vám chci ukázat nádherné Händelovo Concerto grosso G dur op. 3, č. 3. Druhá část Allegro od 3:35 min. je vyložený klenot, ale dobře poslouchejte od začátku, kde vás hned pohladí flétna: http://www.youtube.com/watch?v=pNLdto_Mi2s. Jana Semerádová stojí na pódiu jako krysař z Hameln a je královnou sálu. Arcangelo Corelli si zaslouží poklonu za Concerto grosso c moll op. 6, č. 3: http://www.youtube.com/watch?v=acIuY4Aq5js. Skladbu jsem si poznamenal v programu takto: Largo, to je něco 6*, Allegro 5*, Grave, smutné vláčné 6*, Vivace, náraz, šok, 5*, Allegro, opravdu impozantní vrchol, 6*. Celé skvělé, nakonec verše. C. je veliký mistr. A můj zamilovaný Vermeer na obrázku. Zpívalo se též a je třeba pěvkyni představit. Nenašel jsem ji v ničem, co se hrálo zde, ale k představení dámy dobře poslouží árie z Měšťáka šlechticem: http://www.youtube.com/watch?v=axuXQc5-ybU. Následující árie z Vivaldiho se zde zpívala, ale já ji našel se Soniou Prinou, na niž jsem loni jít nemohl, dodnes toho lituji a snad je jasné proč: http://www.youtube.com/watch?v=cO-3Wo6fRK4. To je barvička hlasu, co říkáte? Na závěr se přidávala známá árie s Händelovy opery Rinaldo, jejíž melodii jsme už předtím slyšeli s jiným textem, jak byla původně napsána pro jedno oratorium. V barokní hudbě nic neobvyklého. Později tím proslul Rossini, který sám sebe „vykrádal“ často, ale tak krásně, že mu to každý prominul. Já vám ten přídavek ukážu v podání té nejlepší a schválně v nahrávce, již na Youtube někdo pořídil z poškrábané desky, takže gramofonové kouzlo 50. let, kdy to Maruška nazpívala, je dokonalé: http://www.youtube.com/watch?v=xACBJRmoylc. Kdybyste chtěli srovnávat, tak to ještě připojuji v podání obou mezzosopranistek, jež v listopadu obšťastní Prahu, a ještě té krásně zrzavé Patricie Petibon, která nás navštíví předtím. Zde Joyce: http://www.youtube.com/watch?v=oJJnhp2CYnk Zde Cecilia: http://www.youtube.com/watch?v=vhpD5JbChPQ a zde Patricia: http://www.youtube.com/watch?v=mhcfUrG5fzY a nevydržel jsem to kluci a tady máte tu nejněžnější, která běhá po světových pódiích: http://www.youtube.com/watch?v=RcP83h9AQmc. To je děvčátko, co? Jeden z mých nejlepších letošních koncertů a pro kronikáře uvedu ještě, kolik stály vstupenky ve čtyřech kategoriích: 1400, 900, 600 a 400 Kč. Naštěstí ZTP 50%. Abych uzavřel optimisticky. Na koncertech na Hradě je skvělá cesta domů. Zásadně se za hezkého počasí vydám přes první nádvoří k vyhlídce, ověřím, jak to je s osvětlenou rozhlednou a Strahovským klášterem a s terasami hospůdek podél Nerudovky a jak září Praha dole pod námi. Pokračuji po rampě do Nerudovky a zapadnu někam na jedno a je mi jedno, že stojí tolik peněz. Těm nejstrašnějším ostrovům tržního hospodářství bez přívlastku se vyhnu, neb pivo za 80 je blbost vrcholná a kvůli tomu jsme klíči necinkali. Noční Nerudovka je nejen krásná domy, obchůdky, hospodami, lucernami a občas i holkami všech ras a národů, ale především tím, že jde krásně z kopce a pak končí na Malostranském náměstí, kde má člověk chuť si lehnout a jen koukat. Škoda, že nekouřím. Nahoře bych si zapálil dýmku nebo doutník a bylo by to úplné.
