Když nevíš, co bys, anektuj

Spolu s vývojem států v novověku jde ruku v ruce násilné získávání území. Ne že by dříve k násilí nedocházelo, ale jeho dopad na dnešek je až druhotný a je to tak dávno. Ale to, čeho jsme svědky dnes, překonává vše.

      Od prezidenta veliké Rusi jsme se dnes dověděli, jak se celý okolní svět v dějinách zabýval zabíráním území a vlastně má „Maul halten und weiter dienen.“ To prý Rusové, ten první národ na světě, který je v tomto ohledu čistý, nikdy nedělali. Dovolím si připomenout, že největším zabíráním cizího území vynikli právě Rusové. Začalo to za Ivana IV. řečeného Hrozný, který se prohlásil za císaře (cara) a od něho se traduje vytrvalé sebeprosazování Rusů za vyvolený národ, jenž jediný vyznává původní křesťanství v podobě pravoslaví a má tedy jakési mravní právo. Ten ruský Augustus vytrhl proti Kazaňskému chanátu a po jeho zdolání vyslal conquistadora Jermaka za Ural, aby zbytky Tatarů potřel a zajistil bohatá loviště kožešinových zvířat. Od té doby se datuje sláva ruských kožešin. Tehdy šlo vedle zemědělské produkce o klíčové ekonomické aktivity. Uhlí, ropa, zemní plyn a jiné nerostné bohatství tehdy nikoho nezajímaly, neb průmysl do Ruska teprve přijde, a ježto nebylo železnic, ani by zajímat nemohlo, neb koňskou silou byly nedopravitelné. Stálo však za to hledat a těžit zlato a drahokamy.

   O tu šírou zemi Rusové připravili místní obyvatelstvo mongolského původu a později se obrátili proti odvěkému nepříteli Turkům a zpod tureckého vlivu vyrvali a přivlastnili si severní pobřeží Černého moře. S tím ruku v ruce šlo ovládnutí kavkazských národů. Od té doby se datuje dlouhé úsilí trvající až do 20. století ovládnout úžiny Bospor a Dardanely, aby Rusko získalo přístup ke světovým mořím. Nakonec se o ten přístup pokusili na severu, kde se tradičně sráželi se Švédy a nakonec jim uzmuli a anektovali Finsko. Sám car Petr I. se vydal do západní Evropy zkoumat stavbu lodí (viz opera Car a tesař). Docházíme konečně i k Ukrajině, již si nárokovali částečně už od 17. století a nakonec si ji přivlastnili celou ve střetnutí s Poláky. Polský stát si v 18. století postupně rozdělili s Prusy a Rakušany, což vydrželo do roku 1918. V 19. století pak postupně ovládli i pozůstatek Čingischánovy a Tamerlánovy říše ve střední Asii.

   Tyto všechny zisky přesahovaly územní zisky tradičních ty nejhorší zločiny (dle Rusů) páchajících evropských zemí počínaje Španělskem a Portugalskem a později i Británií a Francií, přes Nizozemsko, Německo, Itálii až k Belgii. O excesech za dobu kolonialismu dnes nikdo nepochybuje, leč postavit věc tak, že všichni se chovali jako darebáci a ti Rusové jsou bělostné lilie, je ignorantské a nesmyslné a prokazatelně lživé. Takhle to dnes v projevu před tou trapnou komedií s anexemi řekl car Vladimír.

   Jediné je na tom pravdivé, Rusové se neúčastnili obchodu s otroky a otrokářství se v Rusku nevyskytovalo. Nevím, čím to bylo, zřejmě na to má vliv fakt, že Rusko nebylo námořní mocností jako výše jmenované a proto ani kolonie, kde by potřebovalo pracovní sílu. Vždy mělo dosti početnou třídu venkovského vesměs poslušného a nevzdělaného obyvatelstva a nešetřilo své vojáky. Ostatně je otázka, jaké bylo sociální postavení ruského mužika a zda na tom nebyl hůř než otrok v Jižní Karolině.

   Zkrátka filozofie „nas mnogo“ vede k tomu, že otroky nepotřebujete. Ostatně už je nebylo kde brát. Afrika byla zabraná a vyčerpaná. Zato za Stalina to Rusko dohnalo zotročováním vlastního obyvatelstva, a to bez jakýchkoli pravidel a ohledů. 

   Ve 20. století se anexí dopouštěly jen ty nejodpornější režimy, jako nacistický v Německu. Postupně přivtěleno Rakousko, Čechy a Morava počínaje jejich pohraničím a západní část Polska. Spolu s tím si nacistický spojenec Maďarsko přivlastnil část svého tisíciletého historického území na úkor Slovenska. Ten ruský režim komunistický v dojemné dohodě s Němci zabral východní část Polska. V další dojemné shodě s Rusy, Američany, Brity a Francouzi přivtělili část východního Pruska Sovětskému svazu a celé Polsko posunuli na západ.

   V té záplavě krádeží území jsem opomněl naši drahou vlast, Rakousko-Uhersko, které zprvu kontrolovalo od 1878 a o třicet let později anektovalo Bosnu a Hercegovinu. Ještě bychom sem mohli zařadit francouzskou anexi Alžírska, které bratři Francouzi považovali za součást historického území.

   To je fakt legrace, ještě počátkem 14. století západní část dnešní Francie kontroloval zcela podle práva anglický král a počínal si na tom území jako suverén. Mladšímu bratru Richarda Lionhearted, což by doslova mělo být překládáno jako Lvosrdcatý se říkalo Bezzemek (Lackland) a ten přídomek si zasloužil tím, že ty historické země na kontinentu ztratil. O století později se Eduard III. snažil rodinné dědictví obnovit a započal stoletou válku, na jejímž počátku padl Jan Lucemburský, který už před 30 lety zplodil velmi šikovného syna a také druhého, jehož pojmenovali po otci i dědovi a bylo jasně, že nyní tato dynastie nevyhyne. Ale stejně nakonec vyhynula a poslední výhonek Alžběta si vzala Habsburka. Jo holt tu furt byli nějak po ruce. Ale to jsme se příliš zakecali v minulosti, kde se území a panství přesouvala jako akcie na NYSE.