Hrabě Šlik a Japonečka malá

Možná to víte, ale na Starém Městě mezi Dušní, Kostečnou a Salvátorskou ulicí, je kostel zasvěcený světci stejného jména (neplést si s kostelem nejsvětějšího Salvátora na Křižovnickém náměstí, který přiléhá ke Klementinu a kde působí Dr. Halík, takže tam je to Halíkovo, kdežto tady je to Šlikovo).

Šlikovo proto, že hrabě Joachim, takto významný český luterán německé národnosti přičinil se především finančně o postavení zdejšího kostela sloužícího pražským luteránům, v drtivé většině pražským Němcům. Jeden ze dvou protestantských kostelů založených v Praze před Bílou Horou. Protestanti jak utržený ze řetězu, jen co císař podepíše majestát, už se staví kostely, aby katolíci viděli. Dokončen byl v roce 1614, takže si ho hrabě ještě skoro 7 let užíval, než byl nucen položit nedaleko odtud hlavu na špalek. Pokládal ji jako první díky tomu, že byl v nešťastném souboru účastníků stavovského povstání (stále ještě převažují i mezi vzdělanými lidmi ti, kteří nesprávně říkají 27 pánů, přičemž příslušníků vyšší šlechty, jimž by oprávněně náležel tento titul, bylo jen asi 8, další byli nižší šlechtici, anebo měšťané). Abyste se zbavili všech iluzí, vězte, že české stavovské povstání bylo povstáním převážně německých luteránů a kalvinistů. Jména VIP osob jako třeba Schlik, Anhalt, Thurn atd. a politický vliv této vyspělé společenské vrstvy českého království vedly mimo jiné k volbě nevýrazného, neschopného a jak se ukázalo též zbabělého Fridricha Falckého králem a k pošetilé kalkulaci, že anglický a skotský král Jakub, co nastoupil po bezdětné Bětulince na trůn jako jediný legitimní dědic, bude pomáhat Čechám jen proto, že dcerušku Alžbětinku dal Falckému Béďovi. Podobně pochybená kalkulace přesně o 320 let později skončila v Mnichově, kdy britský establishment se stejně odmítavě stavěl k jedné zemi kdesi ve střední Evropě, kterou přece nikdo nezná. Ovšem žádná anglická princezna sem v roce 1938 provdána nebyla, takže tento motiv v úvahu připadat nemohl. Mimochodem Kubu by ani ve snu nenapadlo, že stejně jako čeští rebelové skončí za dalších 28 let i jeho synek Karel. Tohle všechno je jen rámec, který se mi honí hlavou, když chodím začátkem každého měsíce k Salvátorovi na varhanní koncert, který pořádá zdejší kostel a bývá sestaven ze skladeb úžasného Honzy Šebestiána a jeho barokních předchůdců a současníků. Kostel je vzorně rekonstruován a dokonce má rozvod topných trubek v lavicích pod nohama věřících. Varhany jsou zde také čerstvě rekonstruovány a znějí nádherně. Je to vždycky nesmírně milá odpolední hodinka s krásnou hudbou. Vstupné je dobrovolné a já dosud dával padesátku, ovšem tuto středu přetékala mísa s penězi stokorunami, z čehož jsem usoudil, že se tentokrát dostavili příslušníci vyšších společenských tříd, a je mi jasné, že mám-li si počínat v souladu se svým společenským postavením, musím dát příště taky aspoň kilo. Kultivovaný Francouz by poznamenal „noblesse obligé“. Stejně jsme jim to, kultivovaným Francouzům, u Trafalgaru, kde se tak vyznamenala má Temeraire, natřeli. Kdo nečte mé článečky, teď ví houby, o čem je řeč. Pak jdu Starým Městem k Hybernům na Hiromi a doslova mě v podvečerním šeru dostane nejkrásnější gotický portál ve střední Evropě, který zdobí severní stranu Notre Dame před Týnem, a obě věže proti již namodralé západní obloze říkají: My ty hlavy viděly padat. Takže zapadnu za kostelem do útulné hospůdky Jazzklub Ungelt, kde je otevřena mrňavá teráska a malý černý Kozel pohladí hrdélko za 22 kaček. Seberu tu program a koukám, že bych si asi vybral a někdy tam asi zajdu. Divadlo U Hybernů je stupňovitě vybudovaná vestavba do někdejší kostelní a celniční síně a překvapila mě příjemně dobrou akustikou a méně příjemně dost nepohodlným přístupem a vedrem. Kupuji si kvůlivá té tlapce místo vždy vlevo na kraji a jsa ještě nezkušený, přijdu dost před zahájením a sednu si, abych vzápětí několikrát vstával a pouštěl lidi, kteří sedí vpravo ode mě. Je asi pravidlem, že ti, co sedí uprostřed řady, chodí poslední, anebo je to určitě v té řadě, kde sedím zrovna já. Vstává nás takhle asi pět, já z toho udělám causu s příslušným komentářem a všichni se skvěle bavíme tím pouštěním lidí a máme na jejich adresu peprné poznámky. Nejvíc nás dostanou dvě dámy, které si sednou v řadě před nás a za chvíli je jiné dámy vyhodí, protože se ukáže, že mají místa jinde a spletli si to s jinými lístky. Ty jsme si doslova vychutnali a já je ujistil, že na tom místě, kam přijdou, už bude určitě někdo sedět a že mají možná lístky do Janáčkova divadla. Pak přišla malinká Japonečka jako z té staré smutné písničky, co se jela u táboráků, pozdravila česky a představila sebe i baskytaristu a bubeníka. Poté pravila, že česky téžky a mluvila už dál anglicky. To děvčátko je učiněný zázrak a po dvou minutách jsem bezpečně věděl, že je to přesně ono a jsem na správném místě. Hraje převážně na klavír a na místě, kde bývá notový stojan, má keyboard elektrických varhan, které občas vhodně použije. Sedí na stoličce, která jí je trochu velká, takže nožičkama klátí ve vzduchu a kope jimi dopředu, dozadu a do strany a kýve se po vzoru Raye Charlese. Je energie sama a to jak hraje, je zjevení. Nepamatuji se, kdy jsem slyšel takovou hru na klávesy. Zkušení rockeři, vzpomeňte třeba na King Crimson. Je tam všechno a po několika skladbách vyžene oba doprovázející a hraje skladbu, která je melodickým zázrakem a rozvine se do nádherné improvizace, kde je v tom úplně sama. Když se utiší aplaus, spustí variaci na Beethovenovu Patetickou sonátu pro klavír a všichni tři ji rozehrají do neskutečných šířek. Poznamenám, že ona si sestavila své trio z hráče na šestistrunnou baskytaru (divili byste se, co se na ni dá zahrát) Anthonyho Jacksona a renomovaného bubeníka Stevea Smithe. Když po hodině a čtvrt skončí, má potlesk vstoje za hromového pokřikování, takže přidá jednou a ani poté ji nechceme pustit, takže přidá podruhé a v obojím případě rozsáhlé a bohaté skladby, takže skoro hodinu a třičtvrtě skvělé hudby. Jen tak pro ilustraci tři ukázky, každá z jiného soudku a každá nádherná: http://www.youtube.com/watch?v=KCy755hus80&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=FKGwIjqdm3A&list=PL4827EC61AB28E40B&index=56&feature=plpp_video http://www.youtube.com/watch?v=VthJXuElaMU&list=PL4827EC61AB28E40B&index=57&feature=plpp_video Taková malá a šikovná Hiromi a jen tak mimochodem, už tu hrála s Českou filharmonií jako sólistka ještě v době, kdy se věnovala jen klasické hudbě. Vánoční koncert velkého Plácida Dominga v O2 areně už jsem si zakoupil, protože ho, než zavřu oči, chci vidět a slyšet osobně, abych se mohl chlubit před vnoučaty, až s nimi budu sedět večer u ohně, vyprávět jim, jak jsme s Klausem dělili Československo a ukazovat jim zranění od Královýho Hradce. A Plácido přece jen přes všechnu svou vitalitu už zřejmě lepší nebude.