Gruzínské krásky na Firkušného festivalu

Po dvou sólových návštěvách doprovází gruzínský zázrak Chatiu Buniatišvili (1987) na Firkušného festival její sestra Gvanca (1986) a bude hra na dva klavíry i čtyřruční. A radost v oku mém z té dívčí krásy.

   Záměrně píšu jejich jména a příjmení tak, jak bývalo v češtině zvykem a nikoli oním nesmyslným anglofonním přepisem, který se díky nevzdělancům vkrádá stále více a více, tedy Chatia a ne Khatia a Gvanca, nikoli Gvantsa, Buniatišvili a ne Buniatishvili. Představte si, až někdo napíše Dzhugashvili.

   Sedíme 28. listopadu s Hankou na pravé straně prvé řady, Když jsme v červnu nakupovali, lepší lístky už nebyly, takže je perfektní výhled na Gvancu ze strany a zezadu a Chatiina hlavička občas vykoukne zpoza klavíru a hlavně je ji vidět při čtyřruční hře. Nejlépe je na tom fotografka Petra Hajská, jež zaujme místo ve středu empory a díky své technice jistě loví dokonalé záběry. Kdyby se na té empoře tak mizerně nesedělo, bylo by to dnes skvělé místo k pozorování a zvukově by to u dvou klavírů asi nevadilo.

   Do programu vložen lístek se změnou, jejž najdu až doma. K mé lítosti nahrazen soudobý gruzínský skladatel Lisztem. Zastávám totiž názor, že hosté mají vždy přivézt nějakou zajímavou hudbu ze své země. Pořadatelé však začasté nechtějí experimentovat a žádají známější skladby spíše osvědčené. To hovění obecnému vkusu považuji za nevhodné. Sestry jistě věděly, proč navrhují do programu původní Perpetuum mobile. A já to už teď vím také, neb jsem to našel na Youtube. Škoda, bylo by to zpestření a dívky by při té divoké skladbě byly k zulíbání.

    Změny si nevšimnu a Milhauda zprvu považuji za Bardanašviliho, nato se divím, kde se tu bere Liszt. Než to doma zjistím, považuji Liszta na neobvyklý přídavek v prvé půli koncertu, který přičítám radosti dívek ze hry.

   Program otevře Rachmaninovova Suita pro dva klavíry č. 2, op. 17, dokonalý výběr, neb po Introdukci přichází překrásný Waltz (za 8 bodů), který ještě překoná následující Romance na závěr ztišená téměř do ztracena (za 9). Provedení obou středních vět je přehlídkou jemnosti, citu a dívčí něhy. To změní Tarantella návratem k vodopádu kláves. S našimi děvčaty jsem to nenašel, ale tihle dva Rusové jsou vysoká třída: https://www.youtube.com/watch?v=61bujkT_uaU. Následuje Milhaudův Scaramouche s uvedeným omylem. Skladba po radostném úvodu něžně hladivá a závěrečná Brazileira se podobá karnevalovému ruchu v Riu.

   Nyní tedy Franz Liszt a jeho Uherská rapsodie č. 2.  Dívky se sesednou u Chatiina klavíru a čtyřručně připraví pálivý uherský paprikáš zalévaný Bikavérem ročník 2015. Chatia se kýve zleva doprava, usmívá se potutelně a pod rukama se jí rodí vodopád tónů a odhodlaných úderů do kláves. Dnes má vlasy trochu kulmou zvlněné a nepadají jí tolik před oči jako loni. Přesto si užívám jejího občasného hození hlavou, kdy si čistí zorné pole. Gvanca působí naopak klidněji, jako kdyby byla tou, která drží zásadní linii. Souhra sester je obdivuhodná. Liszt způsobí nadšení a potlesk vstoje ještě před přestávkou. Našel jsem to s Chatiou jen v sólovém provedení: https://www.youtube.com/watch?v=7lGDppDYblE.

  Po přestávce jde skladba, na niž se moc těším. Australský skladatel Percy Grainger upravil melodie z Gershwinovy opery Porgy a Bess na Fantazii na Porgy and Bess pro dva klavíry a zde si můžete prožít totéž, co my: https://www.youtube.com/watch?v=gc9Iag-OxVE. Sestry prokáží neobyčejný cit pro skladbu, jež nepokrytě čerpá z bohatství a tvarosloví jazzu. Skoro tu operu vidím a obdivuji jemnost, s níž hrají ty slavné árie, jako Summertime a podobné. Já si doslova lebedím, neb Gershwina chovám v úctě a oblibě a mám ho doma kompletního. Byl to dárek od jedné krásné dámy, což jak víte, se mi stává často.

   Program uzavírá Ravelova La Valse, jež je symbolickým přeskokem od jazzu k evropské kulturní tradici valčíkové. Zde Khatiu máme sólově: https://www.youtube.com/watch?v=Lw7hkSBjgI0.  

   Rudolfinum vybuchuje a raduje se, a za tu lásku dostaneme dva přídavky. Piazzolovo Libertango: https://www.youtube.com/watch?v=8UXlf_ZMb8E&t=63s, a Brahmsův Uherský tanec č.1: https://www.youtube.com/watch?v=f9L8fCw9mzs.

   Jsme neobyčejně nadšeni, neb dnes se spojilo kouzlo hudby, schopnosti děvčat a jejich krása. To jsou pak výjimečné chvíle a zážitky. Tady si ještě užijte, jak obě hrají a zpívají: https://www.youtube.com/watch?v=88skP8n1X6U . A doporučuji si na Google zadat jejich fotky. Radost mi trochu kalí, že bohužel dnes hraje Markéta Janoušková v HAMU s orchestrem spolku Elektra a uvidím ji až na Vánoce. Zastupuje mě však se vší odpovědností a příslovečným osobním kouzlem Honza Vacek.