Loni jsem festival vynechal, neb mi nevyšli vstříc s místy kvůli kovidovým zmatkům a já jsem zjistil, že jsem se urazil a je pod mou úroveň se doprošovat. Letos však jdu na 4 koncerty.
14. září jdu ze zvědavosti na britský Royal Philharmonic Orchestra, orchestr letos 75 letý a vysoce ceněný a kladený mezi světovými tělesy na přední místa. Řídí Vasilij Petrenko (46), americký v Rusku narozený dirigent pohybující se po světě a pracující s mnoha věhlasnými soubory. Já ho hodnotím jako sebevědomou a sympatickou osobnost, která má zřejmě ve zvyku s orchestrem živě komunikovat.
Jako první bod programu se hraje drobná skladba Elgarova na počest zesnulé britské královny Alžběty II. a následují Čtyři mořská interludia z opery Peter Grimes, op. 33 a, Benjamina Brittena hraná attaca a přinášející ve větách Svítání, Nedělní ráno, Měsíční svit a Bouře řadu emotivních chvil a kdo chce v hudbě najít ona témata, podaří se mu to.
Po přesunech klavíru a předních řad orchestru přichází naše světová klavírní hvězda Lukáš Vondráček a svým energickým a nápadným způsobem zahraje Griegův Klavírní koncert a moll, op. 16. Přidá cosi romantického.
Po přestávce je na programu Prokofjevova impozantní a poslední Symfonie č. 5 B dur, op. 100, skládaná ve válečném azylu mimo Moskvu stejně jako hudba k baletu Popelka. Orchestr nadšenému publiku přidá jeden ze slovanských tanců.
Hned nazítří jdu na americký Juilliard String Quartet, soubor proslavený, který hraje v sestavě 1. housle Areta Zhulla, 2. housle Ronald Copes, viola Molly Carr a violoncello Astrid Schween
Zahajuje se Smyčcovým kvartetem č. 2 současné britské autorky Eleanor Albergy, kde konstatuji, že v pohledné skladbě dostávají obojí housle zabrat. Po celou dobu koncertu mám pocit, že poslouchám 1. housle s doprovodem smyčcového tria a občas sametovou violu. Včera Britten a dnes také v podobě jeho Smyčcového kvartetu č. 3 G dur, op. 94, kde oceňuji druhou ostinátní větu a ve třetí větě postupný nástup nástrojů a jejich samostatnost později, předpolední věta je ohnivá a 1. housle doslova něžné a hladivé v páté větě.
Po přestávce dají z festivalových důvodů Smyčcový kvartet č. 14 As dur, op. 105. Nemohu říci, že bych slyšel převratného a srdcervoucího Dvořáka a ani po přídavku, kterým je pomalá věta z Mozartova „loveckého“ kvartetu, nemohu říci, že jsem obdržel světový výkon. Nadchla mě však 1. houslistka.
20. září jdu na další mezinárodně ostřílený soubor, izraelský 26letý Jerusalem Quartet. Zahájí tak, jak je pro navození nálady a k rozehrání vhodno Mozartovým Smyčcovým kvartetem č. 21 D dur, K 575. K Mozartovi se dobře hodí Erich Wolfgang Korngold a jeho Smyčcový kvartet č. 2 Es dur, op. 26, z něhož pomalu, ale jistě cítit, že se nám narodí skladatel filmové hudby a kdo poslouchá jazz, nezůstane bez následků. Soubor je sympaticky mezinárodní, neb jeden je Američan, jeden Ukrajinec a dva Bělorusové. Bohužel mezi trním žádná růže.
Po přestávce se pustí do kvartetu z nejkrásnějších a nejslavnějších, a to Dvořákova č. 12 F dur, op. 96, „Amerického“. Na mě udělali výtečný dojem a juilliardské strčili do kapsy.
Koncert doslova sváteční, neb doyenka světového klavíru Argentinka Martha Argerich se z nějakého důvodu dala ukecat, a přestože již veřejně nekoncertuje, 24. září se představí a se spolupracujícími hudebníky zahraje nezapomenutelný koncert. Kdo ji pamatuje a jde na starší videa z Youtube ví, že tato krásná dáma vždy vynikala jihoamericky černými bohatými a vlnitými vlasy a ta bohatost jí zůstala, leč barva je dnes stříbrná. Když přichází a odchází, mám pocit, jako kdyby přišla královna Alžběta, přestože je Martha o nějakých 15 let mladší. Cítím, jak z publika doslova prýští úcta a uznání a mám tentýž pocit. Ještě po letech budu vnoučatům vyprávět, jak jsem byl na koncertu klavírní královny a ukážu jim ji na Youtube. Tohle je naše ohromná výhoda.
Ti spolupracovníci jsou nám již známý ruský trumpetista Sergej Nakarjakov a zřejmě ruská klavíristka Marie Meerovitch a na závěr Ukrajinsko-česká Sinfonietta sestavená a řízená Radkem Baborákem. A obraťstránka je hezká a patrně argentinská.
Martha usedne a začneme Beethovenovými 7 variacemi na duet „Bei Männern, welche Liebe fühlen“, WoO 46, v úpravě pro klavír a křídlovku. Následují Schumannovy Fantastické kusy, op. 73, opět v úpravě pro klavír a křídlovku. První část koncertu uzavře Mozartova Sonáta D dur pro dva klavíry, K. 448, kde k tomu druhému přichází Maria, a já vidím, že je to krásná mladá dáma s úhlednou nakrátko střiženou černou hlavičkou.
Po přestávce Maria sama zahraje Schumannovu Arabesku C dur, op. 18. Počíná si k mé radosti jemně a něžně. Pokračujeme Lisztem upravenou Schumannovou Widmung opět v režii Mariině.
Nyní se tu seřadí Baborákův soubor a za účasti Marty a Sergeje zahrají Šostakovičův Koncert č. 1 pro klavír, trubku a smyčcový orchestr c moll, op. 35. Jako přídavek odhaduji, že posloužilo opakování poslední věty koncertu.
