Co ještě dodat k hudebnímu jaru 2016

Zbývá doplnit koncerty z programu FOK a PKF, které se objevily na poslední chvíli. K nim přidám i záznam přenosu opery Elektra z Met.

   Veřejná generální zkouška orchestru FOK 16. května dopoledne. Jsme tu tři, také Jan Vacek i Hanka. Zkoušet se bude večerní program, který pozůstává z Beethovenovy třetí symfonie, již každý zná jako Eroiku. Po přestávce, která nám je tu nanic (no tedy mně po jistém zásahu tak úplně nanic není), neb na generálkách není otevřen bufet, uslyšíme Lyrickou symfonii Alexandera von Zemlinskyho (1871-1942), počátkem 20. století a mezi válkami nepřehlédnutelné pražské hudební osobností druhdy neprávem poněkud opomíjené, což napravuje mnoho osvícených dirigentů i hudebníků. Viz vynikající a mému duchu milé Zemlinského kvarteto. Vzpomenu Rachmaninova, jehož data narození a úmrtí se s Alexanderovými téměř kryjí (1870-1940).

   Lyrická symfonie je dílo vokální a hlasy zde obstarají k mé radosti Simona Houda Šaturová, sopranistka z nejmilejších hlasem, zjevem i vystupováním a slovenský barytonista Pavol Remenár. Nizozemský hlavní hostující dirigent Jac van Steen opět šíří sebejistotu a povznesenou náladu a bude nakonec odměněn nejen potleskem, ale i právem obejmout Simonu a políbit ji na tvář. Simona si na zkoušku oblékla tvídový kostýmek z jemné vlny barvy šedá kostka a sukně ke kolenům potvrzuje, že i zde máme dámu světové úrovně. Ale největším překvapením je zvučný a mocný hlas Pavolův, který Simonu poněkud zastínil. Možná večer přidá na energii.

    Zemlinského dílo se mi velice líbilo a přesvědčilo, že na něho nemáme zapomínat. V rozsahu vokální plochy nacházím styčné body s Mahlerovými symfoniemi, což nijak nepřekvapuje. V zařazení Zemlinskyho symfonie se van Steen poněkud podobá Honeckovi u ČF, který také rád sahá po méně známých dílech z německo-rakouské oblasti, leč bohužel krásnou a okatou druhou houslistku Markétu Vokáčovou posazuje až dozadu. Eroika však není žádné překvapení a zahráli ji s dobrým nasazením a zněli pěkně.

   Setkání s PKF v Rudolfinu s Dagmar Peckovou přineslo pohled do programu orchestru a v něm nalezen nevybroušený drahokam. Asistent koncertního mistra violoncell PKF Balázs Ádorján vzal 6. června do rukou a mezi kolena vložil violu da gamba a přibral do Českého muzea hudby na Malé Straně k doprovodu svou krajanku a hráčku na teorbu Katalin Ertsey. Koncert sestavili z děl mistrů nad mistry, francouzských skladatelů konce 17. a počátku 18. století, kdy zejména u dvora Ludvíků XIV. a XV. hra na tento nádherný sedmistrunný nástroj neobyčejně kvetla. Jak praví bratři Francouzi: viola da gamba florrisant. Spolužáka Sašu moc přesvědčovat nemusím, neb se staré hudbě též věnoval a program jej zaujal. Přichází s dámou a ještě tu potká další známé.

   Předem musím říci, že k hudebně velmi příjemnému a komornímu večeru přispěla i velmi pohledná dívka, jež obstarala úvodní slova na začátku i po přestávce a zejména uherská kráska Katalin s bohatými vlnitými černými vlasy, jež jí neustále padají přes popruh teorby. Hrají se skladby autorů jako J. B. de Boismortier, F. Couperin, M. Marais, M. de Sainte-Colombe, A. Forqueray a L. de Caix d’Hervelois a já vám zde předkládám několik skladeb, abyste věděli, že když oznámím, že někde dávají zajímavý koncert, máte se sebrat a jít také.

   Můj výběr je omezen, zdaleka vše jsem nenašel: Antoine Forqueray: La Couperin: https://www.youtube.com/watch?v=ft1bvBSWWB4, La du Vaucel:  https://www.youtube.com/watch?v=wZcOzpiM7UA, La Carillon de Passy i když zde pro trojici gamb: https://www.youtube.com/watch?v=ny7CgHbX_aM. A snad nejmelancholičtější skladatel všech dob Monsieur de Sainte Colombe: https://www.youtube.com/watch?v=ueaFIqmDWh4. Znáte z neobyčejného filmu Všechna jitra světa. A nic nezkazíte, když si od jmenovaných skladatelů pustíte cokoli dalšího z té ohromné nabídky na Youtube.

   Elektru Richarda Strausse dávali v Oku ze záznamu 8. května. Znaje antickou předlohu a souvislosti, byl jsem zvědav na to, co se zrodilo v geniálním skladatelském mozku Straussově pod vlivem té vzorové antické tragédie, již přepracoval Straussův dvorní libretista Hugo von Hofmannstahl do podoby divadelní hry a poté i operního libreta. Premiéra proběhla v drážďanské Semperoper 25. ledna 1909 a přesně na den po roce se hrála i v Národním divadle.

   Elektra je excelentní vzorová antická tragédie vycházející jako mnoho jiných z Homéra a z příběhů kolem trojské války. Příběh vychází ze zločinu vraždy zorganizované na vrchním veliteli řeckých vojsk u Tróje, Agamemnónovi jeho bratrancem Aigisthem za spolupráce Agamemnónovy manželky a matky Elektřiny Klytaimnéstry.

   Elektra dává nebezpečně najevo, že své matce i jejímu novému manželoví neodpustí a bude usilovat o jejich život, přitom spoléhá na svého bratra Oresta. Sama odvahu k činu nemá a mimo jiné přesvědčuje i dvou sestru Chrysothemis, aby se na pomstě podílela.

   Těžký vnitřní boj Elektřin a ostré konflikty s matkou i sestrou Strausse inspirují k hudbě, již mnozí řadí k absolutním vrcholům vývoje tradiční opery a klade na pěvkyně a pěvce přetěžké nároky. Jedním z důvodů, proč jsem na tuto již legendární operu šel, je kromě hudby i dramatického děje obsazení hlavních rolí.

   Elektru vynikajícím způsobem zvládla švédská sopranistka Nina Stemme (1963), světově oceňovaná v náročných straussovských i wagnerovských rolích. Tutéž pověst má i představitelka Klytaimnéstry německá mezzosopranistka Waltraud Meier (1956). Obě byly opravdu skvělé po všech stránkách. Výtečný výkon podala i kanadská sopranistka Adrianne Pieczonka (1963) v roli Chrysothemis. Aigisthos (Burkhard Ulrich) a Orestes (Eric Owens) zde přiliš plochy nemají, opera stojí na třech hlavních hrdinkách. Ninu ostatně budeme moci vidět v zahajovacím přenosu sezóny 2016-2017 v jedné z vůbec nejobtížnějších rolí, jako Isoldu.