Česká filharmonie na podzim 2017

Zde budu psát o čtyřech koncertech pořádaných v rámci kalendáře ČF, které jsem si pro podzim vybral. Podzim je u mě pracovní pojmenování pro prvou část sezóny od září do konce roku.

   Poprvé jdu na podzim do Dvořákovy síně 20. října. Taktovku dnes třímá Jakub Hrůša. Velmi mě zajímá, jak řecký houslista Leonidas Kavakos dostojí své světové pověsti a vyrovná se s nikterak jednoduchým Šostakovičovým prvým houslovým koncertem. Musím mu přiznat, že se vyrovnal skvěle a s neobyčejnou úctou a něhou, až jsem si kladl otázku, zda by neměl trochu ukázat zuby. Přidával patrně cosi malého a virtuózního od Bacha, čímž mi připomněl Markétu J. a přiměl mě představit si, že si ji někdy někdo vybere k podobnému vystoupení. Budu muset asi začít rozesílat prosebné a naléhavé e- maily. Druhou Markétu Vokáčovou také jednou zahlédnu a už to mi stačí k dobré náladě.

Druhé dějství je dnes plně věnováno Mahlerově 4. symfonii, v jejíž závěrečné větě oko mé se potěší hezkou sopranistkou Martou Reichelovou, jež sice nijak neoslnila, ani nezklamala, leč Mahlera mi mohou hrát celý večer.

   3. listopadu vzdávám za řízení mladého Jiřího Rožně úctu Leonardu Bernsteinovi, jenž zanedlouho dosáhne století od narození. Začínáme vděčným a velmi českoromanticky zaměřeným Sukovým Fantastickým scherzem. Poté přichází Bernsteinova Serenáda podle Platónova symposia pro sólové housle, jež je promyšlenou reminiscencí na slavnou aténskou filozofickou minulost. Připravil jsem se doma studiem Raffaelovy Aténské školy, kde mnohé myslitele, jež v této skladbě Bernstein obmyslel, najdeme. Houslový part hraje světově špičkový izraelský houslista Vadim Gluzman. Moc jsem si tu skladbu jen o rok mladší, než jsem já, užil a vzpomněl Isaaka Sterna, jenž ji na premiéře v Benátkách hrál. Přidává se cosi mně neznámého, leč ďábelského. Příjemný večer stvrdí po přestávce navýsost příjemná Dvořákova Pátá. 

   24. listopadu zde hostuje věhlasný v Sovětském svazu narozený a v Německu žijící dirigent Vladimir Jurowski, jenž nesporně patří do světové první ligy. Spolu s ním bude zářit německý houslista Christian Tetzlaff, jehož jsem už jednou slyšel v Beethovenově koncertu a pak s jeho kvartetem.

  Christian hraje Brahmsův Koncert pro housle a orchestr D, dur, op. 77, napsaný v tónině stejné, jako je Beethovenův, který je pro mě králem všech houslových koncertů. Jeho hra je sebevědomá a velmi mužná a na Hanku dělá velký dojem. Na mě naopak udělá dojem, že Jurowski si posadí blok druhých houslí, jako to dělá šéfdirigent Byčkov, a to znamená, že Markéta V. sedí skoro před námi. Když se vše při úvodním ladění trochu uklidní, krásné oko sklouzne až ke mně a ten úsměv bych vám přál vidět. Při hře si užívám chvil, kdy druhé housle nehrají, a Markéta V. si opře hlavu o housle a vypadá velmi něžně. Tak prožíváme Brahmse společně. Bohužel bohatší obsazení orchestru ve druhé půli znamená, že jsou sekundy přemístěny do obvyklé výseče a Markéta V. mi zmizí vzadu. I tak pohled na ni a úsměv od ní vydaly za další houslový koncert. Avšak při vší radosti jsem všecek rozesmutněn z toho, se se na podzim ani jednou neobjevila další kráska Petra Brabcová.

   Po přestávce je na programu Malá mořská víla, fantazie pro orchestr Alexandera Zemlinskyho, jenž zanechal zřetelnou šestnáctiletou stopu v pražském hudebním životě počátku 20. století co hudební ředitel a dirigent. Před několika dny jsme byli se Stavovském divadle na výtečném baletu Malá mořská víla na hudbu Zbyňka Matějů. Pokusil jsem se tedy z toho vytěžit vodítka k ději a Zemlinského hudbě a o tak jsem si skladbu plnou nápadů a zajímavých užití sólových nástrojů až po téměř čarovný závěr užil s chválou toho, že se občas vracíme k méně slavným autorů a dílům. Nedávno též Suppého mše s nádhernou Maří Fajtovou.

   A konečně 17. prosince jsem si vybral v Sukově síni dávaný jeden z adventních koncertů nazvaný Nejen adventní a vánoční hudba z Británie, Francie i Čech. Program sestavil nesmírně nápaditý hráč na kytaru Michal Hromek, jenž v duu Teres s houslistkou Lucií Fulka Kopsovou mimo jiné nedávno v Atriu doprovodil Lucii Silkenovou ve výtečném souboru zhudebněných Shakespearových sonetů. Dnes má k dispozici svůj Michal Hromek Consort a několik dalších hráčů, takže tu máme kytaru, housle a violu, flétnu a whistle, anglický roh a zobcovou flétnu a perkuse a též milou bondýnku Kláru Boudalovou, jež bude zpívat. Ta šikovná dáma mimo jiné vede hudební vzdělávací programy pro děti pořádané Radioservisem.

Naše adventní cesta začíná v Anglii s Henrym Purcellem a jeho 4 písněmi. Už tady jsem nadšen z partu i zvuku anglického rohu. Z Anglie domů za Třemi písněmi Petra Ebena k loutně, kterou nahradí kytara a spolu s houslemi a flétnou se dotknou srdce mého. Srdce též osloví Ir O’Carolan svými koledami. Z Irska zpět domů za pěti adventními písněmi ze staročeských rorátů, z nichž zejména andělsky zpívá Klára v Poslán jest od Boha anděl. Do Francie si odskočíme ke krásné staré lidové Entre le boeuf et l’ane gris. Z této země též vyslechneme instrumentální Sortons de nos chaumiéres. A zase domů k výběru ze Čtyř písní na pět textů Pavla Kolmačky, skladbě to samotného kapelníka. Zdařilé pozdní odpoledne dovrší tři anglické koledy, z toho dvě známé. Přidají jednu známou francouzskou a pak další s ujištěním, že už umějí jen jednu moravskou.