Bulletin 6 - na první stránce to asi nebude

Tento formát asi opustím a ty méně nápadné hudební události budu řadit jinak, neb se mi vposledku stalo, že jsem jeden koncert jen nakousl a nedopsal. Má nyní místo zde jako první.

   29. března večer v HAMU spolek ELEKTRA absolventů a přátel FEL ČVUT pořádá jarní koncert, na němž hraje Umělecké sdružení ČVUT v Praze – symfonický orchestr a varhaník Ondřej Valenta. Jedny z houslí hraje hudební přítel Jan Jiřička a před ním sedí dvě dívenky jako z růže květ neobvykle oděné do minisukýnek a s brejličkami a nohama jako z módního časopisu. A úplně vpravo zrzavá violoncellistka, takže je zase co fotit a po čem očkem házet. Prvním číslem je varhaníkovo sólo v Bachově Preludiu a fuze c moll. Druhým pak Händelův Koncert pro varhany a orchestr F dur, rané to dílo skladatelovo. V první větě trochu chybí odpich a pomalá je jak jitřní zpěv a poslední rychlejší rytmicky povzbudí. Po krátké přestávce potěší Slovácká suita Vítězslava Nováka a poutavými varhanami a harfou. Orchestr má pěkný měkký zvuk a hraje střídmě jako PKF. Pro dnešní program navýsost vhodné.

5. května neodoláme a zajdeme s Honzou do Českého muzea hudby na koncert dvou orchestrů mladých, ten první je Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře a druhý Orchestr Nadačního fondu Harmonie.

   Ten druhý tvoří poněkud mladší hráči věku dětského a zahájí úvodem k známému Charpentierovu Te Deum, jež je hymnou Eurovize, avšak v podání smyčců postrádá onu břesknou a pronikavou údernost, již obstarají v originále trubky a trombóny. S nadšením mládí si zahrají Piráty z Karibiku a hezký zvuk ukáží v Suite for Hope T. T. Vika a svůj blok uzavřou slavným Mozartovým rondem Alla Turca, který přichází zahrát klavírista Kentaro Nakajima.

   Nato se orchestry vymění a konzervatoristé zahrají moc pěknou Fontánu pro 2 harfy a smyčce P. Trojana st., k ní přidají Dvořákovu Humoresku s houslistou Filipem Kubitou a zvuk orchestru hodnotím jako velmi příjemný. Zlatým hřebem večera je nesporně čtyřvětá Sukova Serenáda pro smyčce Es dur, již hrají se soustředěním a dirigent Iwasaki na piedestalu řádí a je znát, že si na této skladbě dal záležet a že se mu líbí. Hluboké smyčce mají čokoládový zvuk a voní jako nejlepší doutníky. Tady je serenáda dokonce s Iwasakim: https://www.youtube.com/watch?v=4XOpkj8FLvk. Já si dělám neuctivou sice, ale výstižnou poznámku, že je to další krásnej českej flák.

   Na závěrečné Händelovo Alla Hornpipe z Vodní hudby se oba orchestry spojí a znějí moc pěkně: https://www.youtube.com/watch?v=3w4XFnUZm_Y. Mám rád ten energický elán mladých orchestrů a raduji se z toho, že nám roste nová šikovná hudební generace a tu radost zalijeme černým kozlem v blízké Pivnici pod Petřínem.

  22 května je na FEL ČVUT hudební svátek, neb syn slavného otce Jan Páleníček zde má s podporou své pohledné paní Jitky Čechové violoncellový recital, který koření jeho vyprávění plné vzpomínek na otce Josefa a jeho přítele Bohuslava Martinů. S Martinů a jeho variacemi na slovenskou lidovou píseň pro violoncello a klavír začínáme a Variacemi na chorálové téma Páleníčka otce pokračujeme. Tady si uvědomím, jak jim krásně ku prospěchu našeho zážitku z hudby klape souhra a jak to autor klavírista napsal vyrovnaně pro oba nástroje.

Po přestávce přichází skladba, již v komorní hudbě pro violoncello kladu na nejvyšší příčky a těším se na ni od začátku. Rachmaninovova Sonáta g moll, op.19. Oba zaměstnávají mou mysl a uvádějí mě do nadšení tou nádhernou hudbou. Přídavek je Ravelova Habanera.

  Filharmonie mladých Praha hrající pod hlavičkou ZUŠ Na Popelce v Praze 5 se sejde 5. června v Rudolfinu a s Hankou máme bohužel až balkón, neb jsme nakupovali až poté, kdy rodičovské a příbuzenské klany sál téměř vyprodaly. Jdeme proto, že hra mladých hudebníků, kteří jednou budou obsazovat místa ve velkých orchestrech, nebo se vydají na sólovou, či komorní dráhu, je neopakovatelným zážitkem a divák má radost, jak ti mladí mají radost. A povětšinou toho už dost umějí.

Nejprve nám FMP smyčcový soubor zahraje tři raně barokní věci od Monteverdiho současníků Scheina, Demantia a Preetoria a jednu ještě renesanční od Susata a je to příjemné a voňavé zahájení a koncertní mistr je tak maličký, že by měl být zván mistříčkem.

Jako druhý hraje FMP komorní orchestr. Hraje pěkně, ale s poněkud nestálou dynamikou, jako kdyby ještě neuměli hrát občas jemněji. V jejich věku se moc nedivím, to přijde, ale ten, kdo s nimi pracuje, v tomto ohledu nejlepší práci neodvádí. Hraje se barokní Petz pro dva oboje, fagoty, smyčce a cembalo, z baroku rovnou k Čajkovského Chanson triste a do současnosti k Zempléniho Starým maďarským tancům, kde vede flétna a smyčce s podporou cembala. Poté Vivaldiho nástrojově i barevně zajímavý Koncert C dur pro violoncello, bicí, smyčce a cembalo zahraný s jasnou nezkušeností s barokním repertoárem. Avšak toto nejsou specialisté. Leč violoncellista hrál příliš při zdi. Připomínka filmové řady přichází s Howardovými The Hunger Games, které mi vyvolají veskrze příjemnou vzpomínku na mou oblíbenou mladou herečku Jennifer Lawrence. Vrátíme se do baroka s Lullyho francouzskou elegancí v Tureckém pochodu z opery Měšťák šlechticem.

Po přestávce nastoupí vlastní Filharmonie mladých s dirigentem Ladislavem Cíglerem a zahájí Brahmsovým belgickým současníkem Accolayem a jeho jiskřivým jednovětým Koncertem a moll pro housle a smyčcový orchestr. Potěšila houslistka Alžběta Rüklová, hezoučká brejličkatá dívenka s čistým jásavým tónem. Pamatovat a vyvěsit na stěnu. Filmová hudba zazní v Elfmanově Alici in Wonderland.

V druhé větě Dvořákovy osmé symfonie jsme doslova nadšeni počínáním tympanistky Hany Šafaříkové. Doslova s hudbou žije, pohybuje se do rytmu a naklání hlavu na veškery strany a vše pozorně sleduje. Takové hudebníky mám rád, jsou nezbytným kořením a radostí. Kdybychom byli v první řadě, nic z ní nemáme. Do této chvíle jsme si jí nevšimli, nejspíš tympány nebyly potřeba.

Nyní přichází známý pražský žižkovský soubor Zvonky se svou sbormistryní Novenkovou a předvede a capella, co umí, ve třech částech Hurníkovy Missy Vinea Crucis. V závěrečném Hymnu Otmara Máchy Cedant arma togae  na Komenského text se přidá k zvonkům i orchestr a varhany a opět se vyznamená Hanka u tympánů. S těmi mladými je i přes určité nedokonalosti vždycky skvěle. Budoucnost českého interpretačního umění je právě v jejich rukách.

   Na 16. června obdrží Hanka dva lístky na japonský Bach Orchestra a jeho sbor Bach Festival Chorus sestavený z mladých hudebníků. Nemůže a lístky věnuje mně a Honzovi. V orchestru jsme napočítali jen 6 asijských tváří a v sedmdesátičlenném sboru asi polovinu. Sedíme s Honzou ve 14. řadě na kraji a já musím přiznat, že zvuk je tu velmi dobrý. Dnes bude srovnáváno naše Velké C, ten světový orchestr, který mi už dvakrát hrál Bachovu Mši h moll. Každý jistě tuší, že podrobně psát o tomto veledíle je nemožné. Avšak já jsem uznal, že výkon orchestru i sboru, který byl daleko větší než Collegium Vocale 1704, v tomto bodu byl působivější. Velmi jsem ocenil i občasné chvíle, kdy se uplatňují sólové nástroje a nástrojové skupiny. Zajímavostí je, že v jedné chvíli kontratenorový part zpívá dirigent Hiroja Aoki. O nic horší než Velké C. A nadšení a nálada také srovnatelné. Zkrátka výtečná příležitost a zážitek sváteční.

  Konečně tu máme 22. června. Téměř měsíc po FolkloreClassic s Markétou jsme s Hankou na Novoměstské radnici. Jdeme na zahajovací koncert festivalu Novofest 2017, který je pro mě novinkou. Hraje trojice Věra Binarová viola, Hana Forsterová klavír a Karel Dohnal klarinet, jež známe s Honzou z Atria. Já budu rád, když je pozná i Hanka. Úvodem vystoupí velmi sympatická a pohledná paní Marie Vítová-Dušková a uvede letošní festival s výraznou pochybností, zda vůbec ještě bude vzhledem k EET další ročník. Já si festival zahrnuji do seznamu akcí, jež budu sledovat.

   Věra Binarová zahájí za podpory klavíru Schumannovým Allegrem a Adagiem, op. 70 a obě pokračují čtyřvětou Milhaudovou Sonátou č. 1. Klavír jiskří a je občas rozverný a viola hraje jako altistka mezi kontratenory. Obě střední věty jsou doslova lahůdkové. Zkuste a dáte mi za pravdu:  https://www.youtube.com/watch?v=XeMzhhTHMpY.

  Nyní přichází Karel a mohou tedy zahrát stejně jako v Atriu na závěr Schumannovy Märchenrzählungen, op. 132, všimnu si, jak klarinet hraje zářivě a vysoko a klavír se v poslední větě tváří svébytně.

 O přestávce docela dobré červené vínko a po ní Věra přichází v nových černých šatech a sluší jí to převelice. K tomu pohledu na krásnou dámu se přidá i dojem z Dvořákovy radosti, s níž s USA skládal jeden klenot za druhým, až se dostal v opusu stém k Sonatině G dur pro violu a klavír. Však viola byla jeho původním nástrojem, když ještě nenápadně a beznadějně vězel v orchestru Prozatímního divadla. Americká radost, jež dýchá ze všech posledních pěti zde složených děl, dokládá, jak u něho převládal optimismus a blahodárná invence nad steskem po domově, což se nám národovci snažili vždy vsugerovat, abychom si nemysleli, že se v té Americe někdo z Čech vůbec může cítit dobře. Stačí si pustit Americký kvartet. Ten nesložil člověk lkající po vlasti. Je tu také cítit vůně Novosvětské.

   Závěrečným kusem je dnes Mozartovo Trio Es dur pro klarinet, violu a klavír, KV 498, zvané „Kegelstatt“ s violou hbitou jako fretka a klarinetem stoupajícím k nebi. Přidává se Piazzolovo Oblivion.