Letošní rok zde začíná šestého a hrají nám Alexander Shonert na housle a jeho paní Natalia jej doprovází na klavír. Alexander má ruské i české občanství a předchází jej pověst nespoutaného houslového virtuosa a osobitého improvizátora.
Pověst nelže a program sestává převážně z krátkých skladeb židovské hudby prokládaných známými melodiemi z filmů a muzikálů a vlastních skladeb Alexanderových, jež jasně vycházejí ze židovské hudební tradice. Jsem velmi překvapen elánem a mírou emocí, jež do hry vkládá, a jeho housle zní úžasně. Jediní dva hráči mě napadají, když ho poslouchám, Daniel Hope nyní a Isaac Stern dříve. Program poněkud pozměňuje co do pořadí a přidává, i když je evidentně velmi unavený. Zakončí písní opilce a přitom se tváří jako mužik s kilogramem vodky v hlavě. Prakticky bez přestávky hraje 70 minut. Rád bych ho někdy slyšel v náročném klasickém repertoáru. Podívám se na jeho stránky a budu ho sledovat. Takhle Saša hraje známou Williamsovu melodii z filmu Schindlerův seznam: https://www.youtube.com/watch?v=UqxEOiw0_P4.\ A takhle Gershwinovu The Man I Love: https://www.youtube.com/watch?v=FUIHH_t9nBo. A takhle drobnost z klasického repertoáru: https://www.youtube.com/watch?v=NtPsFVKZwAU. Ach ten Petr Iljič. Člověk se moc nediví, že si tak rozuměli s Dvořákem a že se navzájem chovali v úctě. V sobotu 10. ledna se jde na soubor zvaný Trigonum musicum, který tvoří harfistka Lydie Härtelová, hobojista David Prosek a violoncellista Jan Keller. Výborně sestavili program z hlediska repertoáru i řazení. Lidová tvorba maďarská, Bach, Vodička Thuri a Haydn v prvé půli, jinými slovy jsme v 18. století. Nejvíce mě oslovilo Bachovo adagio pro hoboj a harfu, skvostné Thuriho Intermezzo lirico pro hoboj a harfu, které zde máte pro hoboj a klavír: https://www.youtube.com/watch?v=RI4rnTGXIjo. Hraje pan Likin, který u nás v domě bydlí stejně dlouho jako já. Po přestávce vstoupíme do století minulého, a to velmi pestře. Debussy, Britten, Pärt, Eben a ragtimy Scotta Joplina. Skvěle zážitkový Debussy v čele s Dívkou s vlasy jako len pouze pro harfu a Krásným večerem pro violoncello a harfu a nakonec Arabeskou č. 2 pro hoboj a harfu. Britten se svými čtyřmi drobnostmi Pan, Niobe, Bacchus a Arethusa poté vypadal jako impresionista a minimalista Pärt se zaskvěl mistrovsky a Petr Eben potvrdil svůj talent pro miniatury a písně svými Duettiny pro hoboj a harfu. Pärtovo Fratres stojí za tu desetiminutovku, je skvělé a já jsem to našel ve stejné úpravě pro violoncello a harfu: https://www.youtube.com/watch?v=KAwtpy_qBFQ. Na závěr hrané úpravy známých ragtimů a jubilanta Presleyho (1935) už mi přišly trochu levné a zbytečně podbízivé včetně Morriconeho v přídavku. Avšak lidé tleskali mocně. Ale co se divím, když může stále jistý vyčpělý stařík vévodit žebříčkům popularity a jiný podobný sedět na jistém hradě. Pochvalu však uděluji, neb celek vyzněl mile a obohatil víkend. Na rozdíl od dnů jiných toto publikum nechalo vždy doznít jak hudbu, tak i emoce a teprve pak tleskalo, abych řekl také něco pozitivního. A máme tu dvanáctého. Jdu na skupinu zabývající se gospely a spirituály, jež si říká dosti nenápaditě Let’s Go, a kterou jsem už slyšel u Nejsvětějšího srdce Páně, a hlavně na jejich hosta, který si říká Oral Moses a je emeritním profesorem hudby na Univerzitě Kennensaw v Georgii, USA. Ten pán je impozantní postava jako z filmu a s hlasem přesně, jak čekáme od černocha plavícího se na parníku po Misssissippi, spouštějícího pravidelně hloubkoměr a volajícího při dvousáhové hloubce: „Mark Twain“. Jeho stránky určitě navštivte: http://www.oralmoses.com/ Takhle zpívá slavnou Old Man River: https://www.youtube.com/watch?v=RxOEV42E41g a takhle výběr tří spirituálů: https://www.youtube.com/watch?v=BX-7Gs99bm8 a dokonce i z Atria tu je záznam: https://www.youtube.com/watch?v=B_E6hq7imNc. Aniž bych snižoval úsilí a dovednosti skupiny Let’s Go, je jasně slyšet, že černým Američanům se nelze ani přiblížit. Křtila se nová deska, Oral Moses trochu řečnil a po americku byl velmi vstřícný a pochvalný a vyzdvihl americko-českou vzájemnost, jež se dnes večer v Atriu vytvořila. A také správně nezapomněl na Dvořákovu stopu, jíž si Američané cení dodnes. Se mnou je to těžké, když jste v mládí kojeni mlékem jménem Aretha Franklin, Odetta a především Mahalia Jackson, máte práh kvality hodně blízko nebe. Dalších koncertů se zúčastnit nemohu, neb osmnáctého uléhám na Bulovku k zákroku a pak se nějakou chvíli budu sbírat a hudbu si pouštět doma. Leč toto už dokončuji po propuštění a zároveň si rezervuji nadprůměrných sedm koncertů na únor. To mi pěkně otrnulo. Už se těším a volám mocným hlasem: „Kampak večer, moje milá, což tak jíti do Atria? A choditi tam zejména v únoru, kdy je tak zajímavý program!“
