Počátek roku těží z dosavadního dojednaného programu a nová ředitelka již vybrána a později i jmenována. Vzhůru do nové epochy. A nejlepší postoj je, podporujme svou ředitelku.
9. ledna se tu představí znovu mladý klavírista Michal Šupák (1988) a s ním sopranistka Markéta Steinert, velmi pohledná dáma. Hrají se a zpívají známé skladby počínaje Gershwinem a jazzovými standardy až po vlastní skladby klavíristovy. Je to dnes trochu populární, leč nikoli za hranicí dobrého vkusu. Oba se snaží a jsou poslouchatelní a dáma navíc koukatelná.
25. ledna tu hraje Pro arte trio ve složení houslistka Marie Fuxová, violista Zbyněk Pad’ourek a violoncellistka Jitka Vlašánková. Soubor doplní virtuóz na klasicistní klarinet Jiří Krejčí. Legrační je, že má jmenovce hobojistu a do textu se omylem dostal text o něm. Nám bylo hned divné, že ten klarinetista vystudoval hru na hoboj a tím se i proslavil. Dnes to zamýšlejí jako oslavu 250. výročí narození Beethovenova a ukázku umění jeho prý žáka F. V. Kramáře. Což je nesmysl, neb Kramář byl o jedenáct let starší, a pokud by nějakou cestou mělo jít školení, pak jedině opačně. Hned dvě chyby.
Kramářovým kvartetem pro klarinet, housle, violu a violoncello B dur, op. 21, zahájíme a slyšíme skladbu, jež je melodickou lahůdkou a pěkně se hodí k ozdobení sobotního odpoledne. Rovněž jako romantické zastaveníčko vypadá Beethovenovo Duo č. 1 pro klarinet a violoncello.
Přestávka na sklenku a povídání je milá a po ní se hraje už jen Beethovenova Serenata pro housle, violu a violoncello D dur, op. 8, z čehož znát, že jde o dílo rané a přesto bohaté, jako v pozdějších skladbách, housle zpívají a violoncello přizvukuje a je to krása.
28. ledna tu je znovu Musica Loci v sestavě ochuzené o sličnou mezzosopranistku, avšak je tu sopranistce Mileně Stričevič k ruce klavírista Tomáš Pindór a klavírista a tenorista Martin Vydra. Dnes slovanský program, jak uvidíte.
Nejprve se hraje čtyřručně Dvořákův Slovanský tanec č. 8 z první řady. Jdeme poté na Slovensko za pozoruhodným Mikulášem Schneiderem Trnavským, odtud zpět je logický Martinů a čtyři písně z Nového špalíčku, dále Dvořákova píseň a nato zpěváci odpočívají a klavíristé zahrají Dvořákův druhý Slovanský tanec z druhé řady.
Po přestávce v dámském podání vyniknou Čajkovského tři a Rachmaninovova jedna píseň. Nyní uvítáme Mileně blízké písně z oblasti bývalé Jugoslávie, na něž naváže Chopinova píseň a koncert uzavřou Milena a Martin dvěma pěkně přednesenými Moravskými dvojzpěvy. Přídavek je další Slovanský tanec pro 4 ruce.
8. února klavíristka Alena Koudelková slaví životní jubileum a je od ní moc pěkné, že dává koncert a zakončí večer pohoštěním. Koncert sama provází slovem o jednotlivých hudebních obdobích a skladatelích. Zahraje Bacha, Haydna, Chopina, Schumanna, Brahmse a Martinů. Hraje přesně a s citem a velmi zkušeně. Zaslouží úctu a poděkování za hru i slovo. Na její pohoštění už nejdeme, neb tu má plno pozvaných lidí a my k nim nepatříme, dáme si pivo a usedneme ve foyeru.
Je to šťastné rozhodnutí, neb v šatně má službu dívenka radost pohledět. Samozřejmě jdu složit poklonu jejímu půvabu průhledným dotazem, zda se dívkám jako ona smí říkat, že jsou krásné. Představte si, že mi to bez mrknutí jiskrného oka schválí. Povídám s ní, samý vtípek, když se tak hezky směje, a zjistím, že studuje hudební gymnázium, má tudíž k hudbě vztah. Nakonec získám e-mail, z něhož vidno, že se jmenuje Andulka. Vidíte, kabát dávám do baru a se šatnou nemám nic společného a pak mi unikají sličné Andulky. Sedíme u stolku s Honzou a mé oko stále zalétá k šatně, neb mu to dělá dobře.
