Vánoční masáž začíná

Tak už jsou zase v regálech. Čokoládoví Mikulášové, adventní kalendáře, šišky, hvězdy a spol. Obchodníci vytáhli do boje o největší obžerství v roce. Vypálili první rachejtli ohňostroje marnosti.

Ejhle, začaly nám překrásné duchovní svátky. Na počátku října.

Nevím, jestli zatroubili k honu na zákazníka dřív nebo později, než loni a je to koneckonců jedno. Jisté je, že masa obchodníků namlsaná z vánoční úrody předchozích let správně vyhodnotila, že čím dřív začne, tím víc kravin prodá. A teď nemám na mysli jen figury ve staniolu. Moc dobře vědí, že takový vánoční muž na podstavci (pozor, to si nevymýšlím, tak přeložili provozovatelé socialistických samoobsluh název čokoládového Weihnachtsmanna an der Sockel z dovozu) skvěle funguje jako podprahová reklama. Hospodyňka se plácne do čela. Proboha, Vánoce, dárky, kapři, cukroví, ořechy, husy, saláty, chlebíčky, mandarinky, stromečky, ozdoby, ubrusy, pohledy, balící papíry … Zpanikaří a roztáčí kolotoč. Jméno Boží se v tom seznamu ztratí jako moucha v pralese...

Měla jsem před týdnem sen, že je 23. prosince a já nemám jediný dárek. Třásly se mi v tom snu ruce i hlas, potila jsem se a padala do mdlob. Vyprávěla jsem ho pak svojí babičce. Pohladila mě po hlavě, holka zlatá, tak by nebyly dárky. Není to jedno? Úžasná žena.

No, ale když o tom tak přemýšlím, raděj si pro jednoho Mikuláše taky skočím. Co když budou za měsíc v regálech už velikonoční zajíci?