Potřebuju muže

Onehdy jsem rýpala do svého muže:  k čemu jsi vlastně dobrý? Nakoupím, uklidím, uvařím, o potomka se postarám, peníze vydělám… Nu? Jsi jako ten lev. Lenoch jeden, dvacet hodin prospí, občas zařve a lvice se můžou přetrhnout, která mu donese nejlepší antilopí svíčkovou. Král zvířat, pán tvorstva? Chachá, taková blbost, váš život mít. Jenže to byla legrace. Velká legrace a nekonečná nadsázka. Mužům vůbec nezávidím. A nikdy bych s nimi neměnila.

Asi mi to feministky, feministé a svobodné matky, co jsou na všechno samy, pěkně nandají, ale já si upřímně myslím, že to mají chlapi těžší.

Jsou stráž. Místo, kam můžu utéct, když je zle a když už nemám sílu.

I když křičím: všechno zvládnu, postarám se … a snažím se, aby to byla pravda, dělá se mi to jaksi snáz. Protože za sebou cítím velkou tlapu. Tlapu, která chytne, když padám. Únavou i hysterií. A vrátí zpátky. Někdy to i bolí. Jenže, co čekat od tlapy …

A jakou tlapu mají za zády muži? Kdo za ně vystrčí dráp, když je všude kolem černočerné nebezpečí?

Ano, i já, doufám, umím být stráží, ale spíš než tlapou, tlapkou s malým drápkem a vědomím té větší a silnější poblíž.

Vedou se debaty o tom, jak mužům ubývá v tomhle světě úkolů, jak se jim zmenšuje s ženskou emancipací prostor. Blbost. Podle mého.   

A že žena toho tolik musí,  kdežto muž …

To mě vždycky s trochou nadsázky napadá: a co by vlastně ještě měla stráž dělat? Představte si, že by ten mladík, co stojí v zimě, v létě na Hradčanech jako prkno, u toho ještě štrikoval nebo loupal brambory. A kdo by s tím prkenným mládencem měnil? Já tedy nikdy. (Navíc, když stráž zrovna nemá co strážit, štrikuje a loupe brambory :-))

Jistě, jsou muži, kteří roli strážců nezvládli. Jenže ne kvůli tomu, že jsou muži, nýbrž proto, že jsou lidé, kterým se něco nepovedlo, že jsou to lidé špatní, neschopní, nešťastní … Vždyť jako existují muži, od nichž se čeká, že budou živit a bránit své děti a oni to neumějí nebo prostě nedělají, jsou i ženy, které své děti týrají nebo dokonce zabijí. Protože jsou špatné. Namítnete, „zlých“ mužů je víc … Nevím, statistiky neznám. 

A proč bych ještě s muži neměnila? Protože musí žít s vědomím, že nikdy hystericky nevyjeknou bolestí a zoufalým úlevným smíchem, když se v břiše malá nožka odrazí od vnitřností …

Nepřipadalo by mi to jako neskutečná nespravedlnost, kdybych byla muž?

Vždycky, když mě unavenou a zmoženou dnem, co by utahal i údernici Korabelnikovou, napadá, proč ta lvice, sakra, nevyžene hřívnatého budižkničemu, aby taky něco užitečného udělal a jen si pořád nepoměřoval síly s ostatními lvy, sednu si a udělám kafe. A myslím na to, že někdo tak krásný, jakože lvice je pro mě pravzorem krásy, nemůže být úplně pitomý. A že moc dobře ví, proč to dělá.

A běžím koupit svíčkovou :-))).