Politici v pubertě

Byly doby, kdy jsem sledovala politiku jako zběsilá. Jde přeci o to, kdo rozhoduje o mých penězích, ne? Už to nedělám. Už nečtu podrobné rozbory politické situace, popisy kdo co s kým proč a proč ne. Nenechávám si po večerech vysvětlovat složité hry, které připomínají představení, ve kterém se herci rozhodnou během Hamleta obléknout kostýmy z Lakomce. Už mě zmáhá, že třetině je to jedno nebo přestrojení nechápe, třetina to považuje za jediné možné řešení a třetina už hraje Manon Lescaut.

Nahlídnu jen občas do politického sudu zvenku a přemýšlím, co mi to jen, do háje, připomíná...

Dneska ráno mi to došlo. V nacpané tramvaji, někde mezi Olšanskými hřbitovy a Husineckou. Puberťačky! Tyhle hry hrají puberťačky...

Hele, von se na mě podíval.

Fakt jo? A co jako ty?

Hele, já jsem na něj nekoukala, aby si nemyslel, že na něj koukám.

Hele, víš, že se kouká taky na Horákovou?

Fakt jo? Prosimtě Horáková je úplná blbka. Se na ni podívej. Víš, že hulila s Vokounem?

Fakt jo? Hele, ten je taky úplně blbej. Vymaštěnej normálně. Chodil s Maděrkou. No tou, jak má každej tejden novej dotykáč.

Fakt jo? Hele, a s kým chodí Vaňous?

Ten jo? S nikym, ale kouká po Králový. Tý blonďatý slepici.

Slepici, jo? A dyť si s ní byla minulej tejden v kině, ne?

No byla, ale je to úplná kráva. Se na ni podívej, nagelovaná celá.

Si jako neviděla, než si s ní šla do kina, jo? Fakáč.

Hele, hele, ty vole, Horáková s Plechatym!

Ty kráávo, tak to je hustý.

A možná mi politici připomínají ještě někoho jiného. Nevím.

Co vím jistě, chci aby o mých penězích rozhodovali rozumní dospělí.

P.S. Jen jsem zatím nepřišla na to, jak je rozpoznat. Sledování politických kauz se neosvědčilo.