No jo, jsem bordelář

Mám potíž s kabelkou. Vlastně dvě potíže. Mám v ní všechno a nikdy nevím, kam s ní. Spojené nádoby mé nejistoty.

Tak například u kadeřníka.

Je mi trapné sedět a mít ji na klíně. Její ucho trčí jak husa z tašky vesnické tety, která veze výslužku příbuzným do města.

Je mi trapné válet ji na podlaze mezi ustřiženými vlasy. "Bude špinavá, dám vám ji na stolek," říká kadeřnice. Velké ucho vytvoří v zrcadle, před kterým kabelka stojí, rám bizarního obrazu. Jsem na něm já bez rukou v obrovské pláštěnce těsně uvázané pod krkem se splihlými vlasy. Jako by se malíř snažil zachytit oblečeného tyranosaua rexe.

Bojím se opustit ji na věšáku nebo stolku s časopisy. A tak ji přenáším od stříhacího křesla k mycímu a odtud k sušáku a zpátky jako tygřice mláďata.

V jednom vyhlášeném salónu, kde celebrity stříhají celebrity, jsem se osmělila a nechala ji zavěšenou na opěradle stříhacího křesla.S hlavou ponořenou v umyvadle, mě ale stihl záchvat paniky: přijdu o ni! Vystřelila jsem od mycí linky a nedbala na to, že z vlasů mi kape barevná voda. Kam běžíte, volala zděšeně mladičká kadeřnice.

Pro kabelku, mám v ní telefon. Možná mi budou volat ze školky, že se tam dceři nelíbí. (Pitomější vysvětlení jsem vymyslela jen v šesté třídě, když jsem doma vysvětlovala, proč mi shnila v aktovce svačina: „Myslela jsem, že to jsou pastelky. Zelené pastelky.“)   

Dodnes vidím oči ve všech zrcadlech upřené na mě a slyším hlas: Nebojte, tady vám ji nikdo NEUKRADNE.

Všech trapasů král.

Nastal čas zamyslet se. Kdybych měla přes rameno miniaturní taštičku s peněženkou a mobilem, problém by neexistoval. V nejhorším bych ji narvala i do kapsy. Tak proč všude vláčím ohromnou kabelu? 

Vysypala jsem ji doma na podlahu. 

Chápeš, proč mám v kabelce všechno tohle, zeptala jsem se trochu nelogicky své praktické matky, která zrovna přišla na návštěvu.

To se nediv, když jedeš o víkendu na chalupu, bereš tolik věcí jako já balím tvému otci na měsíční služební cestu.

Má pravdu. Tahám totiž s sebou, ať jedu na tři dny nebo půl roku, celou domácnost. Vím, že například na návštěvě u rodičů mi půjčí bačkory, ručníky, rozdělí se se mnou a dcerou o šampon i zubní pastu a mají dokonale vybavenou lékárničku. Přesto s sebou kromě přezůvek a toaletních potřeb vezu i dva teploměry, (prošlou) framykoinovou mast a ve dvou obrovských baleních nepatrné zbytky dětského sirupu na snížení teploty. Na červencovou dovolenou do Toskánska jsem zabalila péřové bundy. Ne že bych měla tak chabé zeměpisné znalosti, jasně že vím, že v červenci ve zdejších kopcích zraje při téměř čtyřicetistupňové teplotě víno. Jenže, jak říká má babička, v horách je počasí nevyzpytatelné. Chvíli slunce, chvíli sníh … Celých čtrnáct dní jsem strávila v plavkách a pareu z místního trhu.

V kabelce byla podobná spoušť jako v zavazadlech na dovolenou.

Peněženka, doklady, klíče, jelení lůj, tužka, vizitky, parfém. Budiž.

Jenže kromě toho v ní bylo i tohle:

Horní díl od plavek (je prosinec).

Náhradní tričko pro dceru.

Kšiltovka.

Troje sluneční brýle.

Sprej proti bolení v krku.

Stručný návod k automobilu.

Pět lízátek.

Dvě plata třezalkových tablet.

Zbytek roztoku na kontaktní čočky v třistamililitrovém balení.

Tři pouzdra na kontaktní čočky.

Dvě prázdné obálky.

Troje papírové kapesníčky.

Pět kaštanů a dva žaludy.

Plaz z umělé hmoty.

Tlustý diář na rok 2003 o velikosti A5.

Patnáct účtenek. 

Stejnou otázku jako své matce jsem položila i své kamrádce psycholožce. Řekla mi, že jsem typ, který má rád jistotu. Nesnesu prý pomyšlení, že bych se musela omezovat a improvizovat v situaci, kdy by mi něco potřebné chybělo. "Jo a co se týče pocitu, že vypadáš divně s kabelou na klíně, tak to chce, holka, trochu sebevědomí. Taková Julia Roberts by klidně celou dobu držela slepici a ještě by při tom rozdávala autogramy. Na rozdíl od ní bychom si ale neměly myslet, že slepice/kabelka na našem klíně vůbec někoho zajímá." Dlouze se napila veltlínského zeleného a tiše dodala. "Těžko se mi to říká, jsi má kamarádka, ale budeš taky nerozhodná, chaotická a nepořádná. Prostě jsi bordelář." Než jsem se stačila zle podívat, dodala: "Zkrátka máš všechny důležité ženské vlastnosti. Tak si je užívej. Sebevědomí přijde samo."

A tak dál tahám svou neforemnou kabelku a balím obrovská zavazadla. S pomyšlením, že i chaotičtí bordeláři mohou mít své jisté.