Jak mi napsala soudružka Indra Vostrá

Dnes ráno mi dcerka při cestě do školky povídá: mami, řekni, jak to bylo o Vánocích, když jsi byla malá. Začala jsem se rozplývat, maminka dala na stůl cukroví a vánočky, všechno vonělo a já koukala přes den v televizi na pohádky a … To jako budu muset taky celej den koukat na televizi?

Ale, néé. Já se dívala, protože ty pohádky dávali jen jednou za rok.

Tak proč jsi si je jindy nepustila sama, nevzdávala téma.

Protože nebylo video ani dévédé.

Ahááá.

Čelíčko se pod čepicí zkrabatilo. To si neumím představit …

Pak se faldíky vyrovnaly a nohy poskočily: Už jsem se lekla, že nebude jiná zábava. 

Dcera televizním programem poněkud pohrdá. Je fajnšmekr, vybírá si filmy sama a jen když má náladu. Troufám si říct, že má docela vkus. Tedy až na výjimky. Jako onehdy, v časopise, co vydyndala v samoobsluze, si zamilovala nějaké kreslená děvčata, co vypadají s prominutím jako prostitutky, čarují, říkají wow a tak … a protože v dopise Ježíškovi zbylo ještě pár řádků neobsazených, rozhodla, že mu napíše, ať jí přinese s těmihle zmalovanými monstry DVD.

No, já nevím, jestli vůbec existuje, povídám.

Koukneme se na net (na net!), zapnula počítač.

Kde nic tu nic. Naštěstí.

Čelo se podruhé za ten den zkrabatilo.   

To není možný, že to nemají. Vždyť jinak mají všechno (víra v kapitalistický obchod je bez zátěže socialismu bezbřehá). Ježíšek film ale sežene.

No, nesežene, ošívala jsem se po předchozím poučování, že Ježíšek může všechno.

Chtěla jsem říct, neprskej a buď ráda, že ti ráno pustí v televizi Garfielda a když se budeš nudit, vytáhneš z úzké krabičky milovaného Froda Pytlíka nebo Děti z Bullerbynu.

To já, holka zlatá, jednou dokonce psala do samotné mocné Československé televize a slzy u toho prolévala …

V Květech, co tehdy babička za pět korun kupovala, jsem uviděla v normalizačním televizním programu řádek, který vyčníval jako lamborghini mezi záporožci: Sobota 13.25 (nebo tak nějak) ABBA ve filmu.

Červeně jsem zakroužkovala vysílací čas a bezděčně časopis pohladila. Milovala jsem ty čtyři krásné Švédy celou vahou svých pubertálních let. Čichala k obalu jejich vinylových desek, na které se stály fronty, opatrovala plastový přívěšek se špatnou fotografií z vesnické poutě a záviděla kamarádce igelitovou tašku s nápisem ABBA dovezenou z Maďarska.   

Konečně sobota 13.25. Třesoucí se rukou jsem zmáčkla velký knoflík naší Orionky.

Na obrazovce padal sníh a jezdily děti na lyžích v masopustních hábitech a jednou hůlkou.

Tak tohle nevypadá na australské turné. Asi nějaký dokument, co se protáhl.

Pořád se lyžovalo. A pak někdo něco někam pašoval a pak byl konec. Krakonoš a lyžníci. Od té doby ten film nenávidím jako škraloup v kakau.  

Slzy mi kapaly na bílou á čtyřku, když jsem psala do pořadu Nad dopisy diváků. Proč paní Indro Vostrá, proč? Proč jste mi to udělala?

Za týden přišla odpověď. Vážená soudružko, imperialistické postoje skupina ABBA nejsou v souladu se socialistickým životem. … Česká televize nebude propagovat válečnické snahy kapitalismu. Laciná zábava této skupiny neodpovídá socialistické morálce pracujícího lidu ….

Můj táta se smál, až to taky odporovalo socialistické morálce, zbytek rodiny mě, kousajíce se do rtů, hladil po vlasech, vždyť oni to někdy dají …

Mami, co si to mumláš, vlezla mi dcerka do vzpomínek.

Ále, že je dobře, že nemusíš psát Indře Vostré.

Aha, tak napíšeme Ježíškovi, jo?