Dneska bych se ráda podívala na zoubek prezentování a servírování vína v našich restauracích. Moc pozitivní zkušenost to věru není ...
Tu a tam si vyrazím s kamarády nebo přítelem na jídlo do restaurace. A většinou si také dopřejeme lahvinku vína. Jenže to se často stane kamenem úrazu celé akce. Nechci působit namyšleně a nějakou drobnost v servírování vína obsluze určitě odpustím, jsou však nešvary, které mě dokážou rozžhavit do běla. Nehodlám zde jmenovat konkrétní restaurace, ale pro představu, jedná se o restaurace střední třídy, kde pořídíte večeři pro dva cca za 600 Kč.
Nešvar první - vinný lístek
Problém často začíná již samotným výběrem vína. Patřím spíše k vyznavačům vín suchých, nicméně kamarádky raději polosladká. Nakonec se tedy všechny shodneme, olala, pane číšníku, tak prosím přineste to Rulandské šedé, 2012, polosuché, pozdní sběr. Číšník se pousměje a řekne: “To bohužel nemáme.” A je vymalováno. Vybereme tedy s jeho asistencí víno jiné (jaká to záhada, že mají většinou spíše ty dražší) a můžeme začít pít. Bohužel pokud dostaneme chuť na červené, celá situace se opakuje. A já mám chuť vzít telefon a vytočit (možná i doslovně) vinaře, jehož víno je takto mizerně prezentováno. Opravdu tomuto způsobu nerozumím. Ještě bych to snad pochopila, pokud by byl vinný lístek vytištěný s fotkama a celkově prezentoval vinařství. Přece jenom, tisk něco stojí, třeba dodají aktuální lístek později. Proč se tak ale děje u normálního lístku, který je napsaný ve wordu a tudíž lehce aktualizovatelný, to mi fakt hlava nebere.
Nešvar druhý - nevíme, co vlastně máme a ještě to ani neumíme správně prezentovat
Vybraná láhev se nese na stůl. Číšník vezme vývrtku, víno otevře, nalije na ochutnání. Víno je v pořádku, může se tedy rozlít i pro ostatní spolukonzumenty. Jenže ouha, při studiu etikety zjišťuji, že sice sedí název i vinař, ale nějak nesedí ročník. Což by nemuselo až tak moc vadit, pokud ovšem nedostanete v prosinci 2015 víno ročníku 2015 a ne původně vybraný ročník 2014. V podstatě se vám snaží prodat mladé víno, něco jako Svatomartinské, ovšem za cenu ročníku loňského. Dalo se tomu předejít? Samozřejmě, protože správně má být víno před otevřením hostovi prezentováno tak, aby mohl dle etikety zjistit, zda opravdu dostává to, co si vybral. Ke cti restaurace budiž řečeno, že svoji chybu uznali a zmiňovanou, již otevřenou láhev poskytli gratis.
Nešvar třetí - všechno víno máme v ledničce či jinde ve velkém chladu
O teplotě vína při podávání jsem psala nedávno. Bohužel i já jsem byla svědkem toho, že objednané červené víno vzal číšník přímo z ledničky a jal se ho servírovat. Že by mělo mít teplotu spíše kolem 14oC, na to už nějak nepomyslel. Víno tedy nejprve putuje na stůl, čeká, až se trošku ohřeje a je to. Ale ta neznalost je ubíjející.
Z dalších nešvarů mě napadá špatné otevírání vína, použití nevhodných nebo dokonce špinavých skleniček či nepoužití chladící nádoby při podávání bílého vína nebo sektu v teplých měsících na zahrádce.
A jaké zkušenosti máte vy? Pochlubte se dole v komentářích, co na vás v restauracích či jinde při pití vína přichystali za nemilá překvapení. Uvidíme, jestli je to opravdu tak mizerné, nebo mám jenom smůlu na neproškolený personál.
