Informace o tom, jak si pan (soudruh?) ředitel jedné zdravotní pojišťovny pořídil nové služební AUDI za 3 miliony korun, mě při bídě platů většiny zdravotního personálu, celkového stavu zdravotnictví a jeho zařízeních a chybějícím prostředkům na léčbu některých pacientů, vede k jedinému závěru: okamžitě zrušit všechny zdravotní pojišťovny.
Není pojišťovna jako „pojišťovna“
Nešťastné je samotné pojmenování institucí, které „vybírají“ peníze od státu, firem a občanů, přerozdělují je a poskytují dál do zdravotnictví na úhradu zdravotní péče, jako „pojišťovna“. Přitom z podstaty jejich činnosti a postavení vymezeného zákonem je i každému laikovi jasné, že se o žádné pojištění nejedná, ale jde v podstatě o další zdanění. Méně gramotný ředitel takové „pojišťovny“ si potom může nesprávně myslet, že je ředitel pojišťovny (pokud ne rovnou ředitel zeměkoule) a dožaduje se nesmyslně vysokého platu a ještě nesmyslnějšího služebního auta, jak to někde viděl u ředitelů opravdových pojišťoven. A vzhledem k tomu, že naše zdravotní pojišťovny, jako většina státních nebo kvazistátních úřadů jsou obsazovány na základě politických dohod (obchodů?), tak nikdo nesmyslné odměňování takového ředitele nezpochybňuje. Samozřejmě nikdo nemá problém s výší platu a ceny služebních vozidel soukromých komerčních pojišťoveň, ale s těmi nemají naše zdravotní pojišťovny (mimo nesprávného slova v názvu) nic společného. Proto je vždy lepší nazývat věci (a státní úřady a instituce) pravým jménem.
Kolik má být „úřadů“ ?
Častým argumentem pro nutnost zachování většího počtu zdravotních pojišťoven je existence konkurence, která je obecně prospěšným ekonomickým jevem, z kterého profitují hlavně zákazníci (klienti). Tento argument je určitě správný v případě tržního prostředí, ale to opět není případ našeho systému úhrady zdravotní péče. Návrh na zavedení konkurenčního prostředí v jiných oblastech fungování státu by připadal absurdní, ale u zdravotních pojišťoven to, z neznámého důvodu, málokdo zpochybňuje.
Navrhuji proto buď zrušení všech zdravotních pojišťoven a jejich nahrazení jedním efektivně a úsporně pracujícím státním úřadem, tak jak je tomu u většiny vyspělých zemí s obdobným systémem úhrady zdravotní péče, nebo umožnit „konkurenci“ i u jiných státních služeb. Proč máme mít jenom jednu Armádu České republiky a Policii ČR? Proč jenom jedny soudce a jenom jednoho prezidenta? Ptám se společně s Járou Cimrmanem: „A není to málo Antone Pavloviči? Chci říci páni zákonodárci-politici?“.
A abych udělal radost i liberálním ekonomům, tak se ptám, proč máme pouze jednu měnu a jednu centrální emisní banku? ČNB je od loňského zevedení intervencí na oslabení koruny terčem kritiky většiny (laické) veřejnosti a i části národohospodářských a měnových odborníků, a proto potřebuje tvrdou konkurenci více než která jiná státní instituce. Ať si Česká národní banka potom ty svoje české koruny (Kč.) oslabuje, my občané si pořídíme jiné, lepší a tvrdší od konkurence!
