Nový fenomén, který mění zaběhaná ekonomická schémata a poučky, je přechod na záporné úrokové sazby, kterého jsme v současné době ve stále větší míře svědky. S největší pravděpodobností se záporných sazeb dočkáme letos i u koruny.
Záporné úrokové sazby se do nedávné doby objevovaly pouze v ekonomických učebnicích, spíše jako teoretická možnost než jako reálný ekonomický jev. Když se občas záporné úrokové sazby objevily v reálné ekonomice, obvykle v podobě záporného výnosu u instrumentů peněžního trhu (krátkodobých dlužných cenných papírů), bylo to považováno spíše za raritu, která nastala jako projev dílčí krátkodobé nerovnováhy na finančním (peněžním) trhu.
V posledních letech, kdy se ekonomiky vyspělých zemí potýkají s deflačními tlaky a měnová politika centrálních bank, založená hlavně na (dvouprocentním) inflačním cílováním, z hlediska funkčnosti začíná selhávat, uchylují se některé centrální banky k využívání záporných úrokových sazeb jako mimořádného nástroje měnové politiky. Postupem času se z mimořádného nástroje stává nástroj standardní a jeho využívání se postupně rozšiřuje u stále většího počtu centrálních bank. Masové rozšíření (u vyspělých ekonomik) je asi jen otázkou času.
Prohloubení záporných sazeb u hlavní evropské měny (eura), se kterým je dnes česká koruna pevně svázána trvajícím intervenčním režimem, je na pořadu v nejbližších dnech. (Oficiálně) první vážné diskuse na téma záporných úrokových sazeb v bankovní radě České národní banky proběhly na jejím zasedání dne 4.2.2016, v souvislosti s očekávaným dalším snížením úrokových sazeb v eurozóně. Po vystoupeních některých členů bankovní rady ČNB se úvahy o zavedení záporných sazeb dostaly do pozornosti analytiků a dnes na toto téma spekulují (?) i vrcholoví bankovní manažeři, kteří reálně ovlivňují český finanční trh. Nejnověji se k tomu vyjádřil asi nejpovolanější „český“ bankéř Andreas Treichl, šéf rakouské skupiny Erste Group, která vlastní Českou spořitelnu. Když vezmeme v úvahu, že objem vkladů „českých“ bank u ČNB již přesáhl 1 000 miliard korun, tak zavedení záporných sazeb výrazně negativně ovlivní současnou rekordní ziskovost českého bankovního sektoru (v čele s Českou spořitelnou, která je z historických důvodů lídrem domácího trhu depozit). To je dnes v diskusích asi i jeden z hlavních argumentů, proč se zavedením záporných sazeb nepospíchat. Záporné sazby mohou působit i jako částečná brzda skokového posílení české koruny, které se očekává po ukončení intervenčního režimu. Období nízké (nulové) inflace spojené s nízkými tržními úrokovými sazbami bude mít asi delší trvání (než se předpovídalo před rokem či dvěma), a přinese asi i nový pohled na některé standardní (učebnicové) zásady měnové politiky, uplatňované řadou centrálních bank, včetně ČNB.
Velké tuzemské banky se potýkají s přebytkem likvidity a po nedávném poklesu výnosů českých státních dluhopisů do záporných hodnot (u kratších splatností), nejsou schopny efektivně umísťovat volné finanční zdroje na trhu. Klienti tuzemských bank, včetně domácností, to zatím pociťují hlavně snížením úrokových sazeb z vkladů a méně již snížením úrokových sazeb u úvěrů. Reálné zhodnocení vkladů právnických osob se díky bankovním poplatkům již dnes dostává do záporných hodnot a asi bude dále klesat. U vkladů domácností se naštěstí pro vkladatele asi žádná banka neodváží záporné úroky u vkladů přímo zavést.
PS: Jsem zvědav, která banka nabídne našim občanům jako první hypotéky se záporným úrokem, jak to již dnes můžeme vidět např. ve Švédsku...
