Pokud něco neumín nebo nechci řešit, tak na to zřídím odbornou komisi...To je osvědčený recept již od samého počátku našeho nového politického režimu, kdy dnes již asi pouze pamětníci pamatují zřízení vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17.listopadu 1989. Zajímavý je rovněž seznam všech různých komisí a jejich témat, které za posledních 25 let vznikly. Bohužel méně zajímavé jsou výsledky práce všech těch různých komisí.
Nová penzijní komise
V minulých dnech bylo oznámeno vytvoření nové “důchodové” komise, která se již i sešla k jednání. Hlavním úkolem nové komise je navrhnout způsob zrušení tzv. druhého pilíře penzijního systému a navrhnou případné změny stávajícího systému penzí. Je to v pořadí již třetí (nebo čtvrtá?) taková komise a držme si palce, aby výsledky její činnosti byly ku prospěchu všech, protože otázka penzijního systému je jednou z mála ekonomických otázek, které se dotýkajíí bez výjimky všech občanů, bez ohledu na pohlaví, náboženské vyznání a aktuální věk.
Lež o vztahu počtu důchodců a pracujících
Kalouskova (případně Nečasova, Nagyové, Rittigova, Janouškova,... nebo kdo se v tom má vyznat...) vláda připravila penzijní reformu, která byly založena na několika lžích a jejímž hlavním smyslem byla privatizace kontroly finančních toků ve veřejných financích.
Mantrou byla lež o změně poměru mezi počtem důchodců a občanů v produkltivním věku, která do budoucna povede k tomu, že na jednoho pracujícího bude stále více důchodců, které bude muset “živit” a které časem “neuživí”. Vzhledem k neustálému prodlužování věku odchodu do důchodu se dá spolehlivě prokázat, že poměr počtu důchodců a osob v produktivním věku se nejen nezhoršuje, ale v důsledku demografického vývoje se bude postupně zlepšovat. Takže problém není v počtu důchodců a pracujících, ale v tom, jestli bude pro všechny osoby v produktivním věku dost práce. A lámání historických rekordů v počtu nezaměstnaných, které zažíváme, tento problém jasně potvrzuje.
Lež o deficitu penzijního účtu
Druhá zásadní lež se týká deficitu tzv. penzijního účtu, který údajně dosahuje ročně 50 miliard korun, s tendencí dále růst. Protože ve skutečnosti (ani de facto ani de jure) žádný penzijní účet neexistuje, tak nemůže být ani v deficitu. Vymyšlený a démonizovaný deficit sloužil pouze k vytvoření pocitu nutnosti bezodkladně „reformovat“ (čti částečně privatizovat) současný penzijní systém, v zájmu především zahraničních finančních skupin (něco jako „české finanční skupiny“ tady nemáme).
Penze jsou pouze jedním z výdajů státního rozpočtu (u nás dlouhodobě deficitního) a je pouze otázkou politického rozhodnutí, kolik budeme ze státního rozpočtu vynakládat na penze a komu a od kdy a za jakých podmínek, je budeme vyplácet. Na daních a jiných příjmech získává stát dostatečné množství prostředků, takže skutečně platí slavné „zdroje jsou“ a je jen otázka, na co je použijeme.
Na závěr připomínám, že náš penzijní systém není dokonalý a potřebuje skutečnou reformu. Přidávám i odkaz na moje předchozí blogy na téma penze.
