Třetí světová válka již probíhá (?)…

Události na Ukrajině stále více připomínají regulérní válečný konflikt. Někteří političtí komentátoři začínají hovořit o zahájení globálního válečného konfliktu stále samozřejměji…

Od studené války k „horké“

Globální válečný konflikt hrozí vždycky a vlivem globalizace hrozí dnes daleko více než před třiceti nebo čtyřiceti lety. Období studené války a existence světa rozděleného politicky na “východ” a “západ”, při všech výrazných negativech včetně omezení řady základních lidských práv v zemích východního bloku, bylo relativně účinnou překážkou vzniku světového válečného konfliktu.

Porážka Sovětského svazu (Ruska) a jeho satelitů ve studené válce vedla k novému rozložení sil a vlivu ve světě. Každé nové přerozdělování vlivu a bohatství ve světě se v historii dělo vždy za pomoci válek a u vítězství ve studené válce a s ním spojeným potvrzením „územních zisků“ tomu asi nebude jinak. Z tohoto hlediska je globální válečný konflikt fakticky nevyhnutelný a otázkou zůstává pouze to, jak dlouho se bude dařit jeho rozpoutání oddalovat. Po odzbrojení bývalých sovětských satelitů (viz např. bývalé Československo) se některé země navíc zdají být i snadnou kořistí.

Územní celistvost Ukrajiny, po jejím jaderném odzbrojení, garantovaly USA, Rusko a Velká Británie. Váhu těchto garancí nemohl nikdo s historickými zkušenostmi z Mnichovské dohody, která stála na začátku 2. světové války brát vážně.  Druhá otázka je, v jaké fázi globálního válečného konfliktu dojde k nasazení zbraní hromadného ničení a zda budou nasazeny “pouze” jaderné zbraně nebo i chemické a biologické.

Vítězi a poražení

Československo patřilo v obou „horkých“ světových válečných konfliktech ve 20. století mezi vítěze. Můžeme spekulovat, do jaké míry to bylo šťastnou shodou historických okolností a do jaké míry to bylo dílem schopností našich tehdejších politických elit a reprezentací. Každopádně platí, že štěstí přeje připraveným.

Za celou dobu po roce 1948 jsme nebyli schopni prosazovat vlastní zahraniční politiku, která by sledovala zájmy Československa, a po roce 1968 jsme díky okupaci sovětskou armádou fakticky ztratili státní suverenitu. Logicky se proto po prohrané studené válce ocitla tehdejší Československá socialistická republika  mezi poraženými. Drtivá většina obyvatelstva tuto „prohru“ přivítala, i když si ne všichni plně uvědomovali veškeré důsledky změny politického režimu a mezinárodně politické souvislosti.

V novém globálním válečném konfliktu by s největší pravděpodobností nebylo vítězů ani poražených a jak pravil Albert Einstein: „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“ A to je ještě ta optimističtější varianta…