Včerejší informace o výši deficitu státního rozpočtu a změně stavu státního dluhu, rozpoutaly vášnivé diskuse nejen mezi ekonomy. Jak je to možné, že stále hospodaříme s deficitními státními rozpočty a přitom státní dluh klesá? Jsme svědky (ekonomického) zázraku?
Otcové úspěchu
Pokles státního dluhu je jistě pozitivní informace. Každý úspěch má spoustu otců a neúspěch je vždycky sirotkem. Pominu některé menšinové názory, že je to vlastně špatně, protože všechno co se stane za současné vlády je z principu špatně. Tyto názory šíří hlavně příznivci kdysi nejlepšího ministra financí rozvojových zemí a „rozpočtového guru“ , jistého Kalouska. To je asi nejsilnější potvrzení , že je absolutní (a i relativní) snížení státního dluhu pro české státní finance prospěšné.
Každý úspěch má hodně otců, a tak se okamžitě přihlásila spousta „otců“ tohoto ekonomického „zázraku“. Současná vláda a ministerstvo financí avizovaly pozitivní změnu výše státního dluhu k ultimu roku 2014 již s předstihem, takže oznámení snížení státního dluhu ( o 19,7 miliardy korun) nebylo pro většinu odborné veřejnosti žádným překvapením. Opozice vyrukovala s tvrzením, že je to zásluha minulých vlád, ČNB to přičítá ekonomickému oživení, které „rozpoutala“ intervencemi za oslabení koruny a lidovci, kteří jsou ve vládě (s krátkými přestávkami) přes 70 let, v tom jistě vidí dílo boží prozřetelnosti.
Škoda, že se stejně hrdě všichni nehlásí k vytvoření našeho obrovského státního dluhu., který dosahuje (i po snížení) „úctyhodných“ 1663,7 miliard korun. Jedna z mála ekonomických jistot vývoje v roce 2015 je fakt, že státní dluh nám opět poroste. Utěšit nás může pouze to , že by to ale nemělo být o více než 100 miliard korun, což je schválený deficit státního rozpočtu na rok 2015.
Snížení státního dluhu
Faktorů, které přispěly ke snížení absolutní výše státního dluhu je více. Vedle zlepšení příjmů státního rozpočtu díky vyššímu výběru většiny daní, došlo i k mírným úsporám ve výdajích státu. Hlavním faktorem je ale kvalifikovanější řízení státních financí, a proto je snížení státního dluhu především zásluha současné vlády a ministra financí. Zjednodušeně řečeno, bývalý nejmenovaný ministr financí vydával státní dluhopisy (a zvyšoval státní dluh) i v situaci, kdy zůstatky na účtech státu u bank (nejen ČNB) dosahovaly desítek a někdy i stovek miliard korun. Inkasované úroky z těchto zůstaků zdaleka nedosahovaly výše úroků placených za státní dluhopisy. Jediný, kdo na tomto stavu profitoval byly banky, a vzhledem k tomu, že 95% bankovnictví u nás ovládají zahraniční banky, tak můžeme Českou republiku považovat za „miláčka“ zahraničních bank. Na své si přišli i finanční zprostředkovatelé (samozřejmě zahraniční), právní kanceláře (pro změnu hlavně domácí) a o nezištnosti chování bývalého ministra financí MK se rovněž dá s úspěchem pochybovat.
Jediné, co se kritikům jednorázového snížení státníhu dluhu nedá vytknout, je argument, že k zásadnímu snížení státníhu dluhu může dojít pouze přebytkovým (vyrovnaným) hospodařením státu (a státních rozpočtů). To je ale fakt, známý i současné vládě, včetně ministra financí, a tak jim budeme držet palce, aby měli dost politické odvahy na sestavování vyrovnaných, ale ještě lépe, v době (i mírného) ekonomického růstu, přebytkových státních rozpočtů.
PS: Výnos českých 10letých státních dluhopisů dnes klesá na historické minimum 0,677%.
