Každý pobyt cizích vojsk na našem území vyvolával a vyvolává rozdílné emoce. Díky poslednímu pobytu cizích vojsk na našem území mimo jiné víme, že termín „dočasně“ znamená bez dvou měsíců 23 let...
Důvodem k vyvolání emocí je obvykle skutečnost, že u některých cizích vojsk není všem občanům od počátku naprosto jasné, zda se jedná o vojska spojenecká nebo okupační. Ve 20. století jsme měli možnost opakovaně si prožít (mladší generace ne na vlastní kůži...) příjezd cizích vojsk na naše území. Data jako 15.března 1939, 9.května 1945, 21.srpna 1968 vstoupila do našich dějin s naprosto jasným většinovým hodnocením, zda se jednalo o okupaci nebo ne. U (menší) části obyvatelstva byl problém s hodnocením vstupu „spojeneckých“ vojsk v čele se sovětskou (dříve Rudou) armádou 21.srpna 1968. Zmatek v hlavách některých občanů vycházel ze skutečnosti, že formálně se jednalo o vojska „spojenecká“ a představa okupace „spojeneckými“ vojsky jaksi nemá (na první pohled) vnitřní logiku.
Když se naši „spojenci“ z Varšavské smlouvy rozhodli zabydlet se u nás „dočasně“ dlouhodobě (někdy formulováno jako „na věčné časy“), v některých částech naší země (např. Olomoucko, Střední Čechy,...) se pravidelně pohybovaly vojenské kolony okupačních („spojeneckých“) vojsk. Pamětníci si jistě vzpomenou na velké skupiny statečných českých (tenkrát československých) občanů, kteří proti takovým přesunům v dobách tzv. normalizace (1970-1989) opakovaně protestovali, házeli po projíždějící sovětské vojenské technice shnilé ovoce (hlavně rajčata) a vajíčka a ti nejstatečnější i proslulé molotovovy koktejly. Nesmíme zapomenout ani na statečné členy JZD (zemědělské družstevníky), kteří svojí zemědělskou technikou pravidelně blokovali průjezd sovětských vojsk po našich českých silnicích, a tak narušovali jejich bojeschopnost. Zvláště intenzivní byl tento téměř ozbrojený odpor našich občanů proti přítomnosti okupačních vojsk v letech tzv. perestrojky. Stateční občané nakonec dosáhli toho, že sovětská okupační vojska, bez jediného výstřelu, musela opustit naši vlast a 21.6.1991 odešel poslední okupační voják a 27.6.1991 odletěl i jejich velitel...
Stateční Čechové, kteří v dobách normalizace tak chrabře dávali najevo svůj nesouhlas s přítomností okupační armády, jsou dnes znovu znepokojeni zprávami o plánovaném přesunu amerických ozbrojených sil přes naše území. Naše suverenita je jim nade vše, a tak ani nerozlišují, jestli se v tomto případě jedná o vojska spojenecká nebo nepřátelská. A i když se jedná pouze o cca 120 vozidel a 500 vojáků, jejich neomylný vlastenecký instinkt je nutí opět protestovat i proti této časově jasně omezené přítomnosti cizích (spojeneckých) vojsk u nás.
Není vyloučeno, že „stateční“ občané, kteří se chystají proti průjezdu spojeneckých vojsk protestovat, patří spíše ke skupině občanů, kterým pobyt sovětských okupačních vojsk na našem území v letech 1968-1991 nevadil a na „věčné časy“ vzpomínají s jistou nostalgií... Ale nechci nikomu křivdit a součástí demokracie je nejen právo na jiný názor, ale i právo tento jiný názor všemi možnými (zákonnými) způsoby vyjadřovat. I když se zdá, že „stateční“ občané budou opět v menšině.
PS: Není vyloučeno, že to bylo a je i „trochu“ jinak...
