Pohádka o Živnostenské bance (UniCredit for sale?)

Nedávno se objevila informace, že italská banka UniCredit, zvažuje prodej svého vysoce ziskového bankovního byznysu, který provozuje na území bývalého Československa prostřednictvím své dceřiné společnosti UniCreditBank. 

Česká republika je jednou z mála vyspělých zemí, kde je prakticky celý finanční byznys v rukou zahraničních investorů. Ve většině vyspělých evropských zemích (ke kterým se chceme v posledních 30 letech přiblížit, ale přitom se jim stále více vzdalujeme...) je obvykle zákonem zakázáno ovládnutí klíčových finančních institucí zahraničním kapitálem a prodej některé významné banky ve Francii, Německu, Rakousku, Itálii, Británii, Švédsku, Norsku, Řecku, Španělsku, Portugalsku a jiných zemích do rukou zahraničních investorů, by byl považován za vlastizradu, se všemi politickými důsledky pro politickou reprezentaci, která by s tímto nápadem na veřejnost byť jen přišla.  Situace v České republice je diametrálně odlišná. V průběhu transformace na tržní ekonomiku naše tehdejší politická reprezentace nejdříve nechala všechny státem ovládané banky rozkrást (vžil se termín vytunelovat), potom je za peníze daňových poplatníků (odhadem za cca 700 miliard korun) dokonale „vyčistila“ od všech ztrátových a rizikových aktiv, aby je poté prakticky bezúplatně (obvykle za symbolickou cenu na úrovni ročního zisku) převedla zahraničním investorům. To vše se odehrávalo za „odborného“ dohledu a s posvěcením České národní banky. Od té doby patří „český“ bankovní sektor k nejzdravějším a nejziskovějším bankovním sektorům nejen v Evropě, ale i na světě. Nedávnou celosvětovou finanční krizi „naše“ banky vůbec nezaregistrovaly a i v období finanční krize jejich zisky utěšeně rostly (a stále rostou). A to i  v období nízkých úrokových sazeb, které již několik let zažíváme. Dividendy z „českých“ bank umožnily přežití jejich zahraničních majitelů (bank)  a dodnes jsou prakticky jejich jediným reálným ziskovým byznysem.

Někteří pamětníci a pečliví studenti dějin našeho národního hospodářství určitě znají z historie jednu z nejvýznamnějších středoevropských finančních institucí a nejmocnější banku tzv. první (Československé) republiky – Živnostenskou banku. Byla založena v době Rakouska-Uherska (roku 1868) jako první banka s výhradně českým kapitálem. V roce 1922 si založila pobočku v Londýně. Banka podporovala a financovala fúze velkých českých průmyslových korporací (například vytvoření strojírenského kolosu ČKD) a systematicky budovala své vlastní průmyslové impérium. Jako nejsilnější banka v předválečném Československu kontrolovala některé největší firmy v zemi a na vrcholu slávy byla před okupací Československa Německem.

Silnou banku s českým kapitálem jsme měli již před vznikem samostatného státu a ke stému výročí obnovení samostatného čekého státu by zahájení práce na vytvoření (obnovení) silného českého finančního kapitálu bylo hezkým dárkem...

Dnes se nabízí unikátní možnost slávu Živnostenské banky obnovit a navázat na její úspěšnou a bohatou historii. Držitelem ochranné známky Živnostenská banka je dnes italský Unicredit. Podrobný popis celého ambiciozního projektu by vydal na tlustou knihu, a tak jen stručně hlavní kroky:

1. Založení Fondu budoucnosti České republiky. K založení takového fondu by se daly využít narostlé devizové rezervy ČNB, se kterými si bankovní rada ČNB neví rady a které jsou časovanou bombou bilance  ČNB.
2. Fond budoucnosti ČR podá nabídku na odkoupení 100 % podílu v UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia,a.s. od největší italské bankovní skupiny UniCredit za férovou cenu (cca 80-100 miliard korun) a UniCredit takové lákavé nabídce neodolá.
3. Všechny firmy a instituce kontrolované a ovládané českým státem začnou využívat výhradně finančních služeb Živnostenské banky (úvěry, platební styk, atd.). Největší negativní dopad to bude mít na Komerční banku a ČSOB.
4. Všem důchodcům bude nabídnuto bezplatné zřízení a vedení bankovního účtu u Živnostenské banky. Tím přijde o výnosný obchod Česká spořitelna a skončí současné „okrádání“ důchodců Českou spořitelnou.
5. Česká pošta neprodlouží kontrakt s ČSOB ohledně provozování Poštovní spořitelny (kontrakt byl získán za úplatek 300 mil. korun, které skončily na "neznámých" účtech) a rovněž tento byznys převezme Živnostenská banka.
6. Městům a obcím České republiky bude nabídnuto bezplatné převedení jejich bankovních účtů a služeb do Živnostenské banky.
7. Živnostenská banka provede veřejnou nabídku svých akcií na burze a Fond budoucnosti ČR prodá svůj podíl v Živnostenské bance v rozsahu 30%-90% svého podílu na kapitálu banky nejširšímu možnému spektru domácích a zahraničních investorů, a to jak institucionálním, tak i privátním, včetně jednotlivců.

Každý z výše uvedených bodů je sám o sobě obrovskou výzvou a skrývá se za ním nepředstavitelné množství náročné, vysoce odborné práce, se všemi možnými i nemožnými riziky a většina „odborníků“ ji určitě označí za fantasmagorické sci-fi, ale zastávám názor, že když dokázali velká díla vytvořit naši předkové, tak bychom měli být schopni se jim nejen vyrovnat, ale je i překonat. A pokud si na to netroufáme, tak nemá smysl ani existence samostatného českého státu.

PS: Přál bych si, aby se z české politiky stal souboj ideí a vizí budoucnosti a občané by si ve volbách vybírali z různých vizí, jako je i třeba moje dílčí vize a (naivní?) představa finančního byznysu, který slouží a prospívá českým občanům...