Dovolil jsem si vypůjčit slavnou větu z Novoročního projevu prezidenta Václava Havla z roku 1990. Po letech poslouchání projevů totalitních prezidentů (pamatuji A.Novotného, L.Svobodu a G.Husáka), plných lží, demagogie a
Zpráva o stavu (suverénní?) země
Dovedu si představit, jak by mohl vypadat projev prezidenta republiky 1.1.2015 (po případném obnovení tradice Novoročních prezidentských projevů), nebo taky letošní vánoční poselství prezidenta M.Zemana. Slavný a výstižný citát „naše země nevzkvétá“ by se dal (bohužel) použít opět, i když význam a obsah termínu „nevzkvétá“ by byl výrazně odlišný. Materiálně se má naše společnost nesrovnatelně lépe než před 25 lety a patříme k té šťastnější části světové populace. Vím, jak ošidné jsou statistiky založené na průměrech a nechci tím bagatelizovat a zlehčovat situaci rodin půlmilionové armády našich nezaměstnaných, některých starobních důchodců, rodin s dětmi nebo matek (otců) samoživitelek a bezdomovců. Náš, stále poměrně štědrý sociální stát, některé naše spoluobčany ani dostatečně nemotivuje k práci a život „na sociálních dávkách“ zaručuje často životní úroveň, o které se většině obyvatel chudší části světa ani nesní. Rovněž občanské svobody nabyté po roce 1989 představují kvalitativně zcela jinou úroveň života občanů. Svobody projevu, tisku, vyznání, podnikání, studia a cestování se pro současnou generaci staly naprostou samozřejmostí a realita totalitního zřízení je jim stejně vzdálená jako husitské války a možná ještě více.
Největší rozčarování občanů asi přináší nenaplnění očekávání z roku 1989 a promarnění celé řady příležitostí, zařadit se rychle mezi skutečně rozvinuté a suverénní země. V roce 1990 většina občanů věděla co chce a tehdejší politická reprezentace tato přání i naplňovala. Vývoj v letech 1990-1996 patřil určitě k nejúspěšnějším v naší novodobé historii.
Zlom ve vývoji nastal v letech 1997-1998 a symbolem konce politiky, jako střetávání vizí, koncepcí a názorů se stala tzv. opoziční smlouva. Došlo k prorůstání „podnikatelských“ skupin a někdy i organizovaného zločinu se státní správou, která je od těch dob fakticky nefunkční. Prvním hmatatelným znakem nefunkčnosti státu byla aféra s prodejemo otráveného alkoholu, kdy ještě dnes si žádný piják nemůže být jistý životem, pokračování jsou série nevyjasněných úmrtí a vražd ve zdravotnických zařízeních a vrcholem je současné „dění“ v muničních skladech armády (provozovaných různými „podnikateli“). Dochází k totálnímu selhávání základních funkcí státu a je otázkou času, kdy se občané rozhodnou přestat tento nefunkční stát a jeho politiky štědře financovat placením daní všeho druhu.
Současné politické reprezentaci chybí jakákoliv (nejen dlouhodobá) vize budoucnosti České republiky. Chceme být nadále předevší smetištěm a „montovnou“ Evropy, nebo je naše budoucnost ve „vzdělanostní“ ekonomice založené na schopnostech našich lidí dodávat výrobkům a službám vysokou přidanou hodnotu a státní suverenitě založené nejen na vnějších atributech suverenity (prezident na Hradě, vláda a parlament, státní hranice, soudy, policie a armáda,...) ale suverenitě podložené i vlastní ekonomikou?
Současná vlastnická struktura české ekonomiky se nejvíce podobá vlastnické struktuře ekonomik afrických kolonií v 50. letech minulého století.
Zpráva (protektora) o stavu kolonie
Za imaginárního protektora si můžeme dosadit podle vkusu a názoru kohokoliv, a dokonce jej nemusíme ani personifikovat. Zůstanu taky jen v obecné rovině, založené na aktuální vlastnické struktuře české ekonomiky. Jestliže jsme za totalitního režimu znárodnili i posledního ševce, tak současný režim rozprodal do zahraničí prakticky celé národní hospodářství, včetně tranzitního plynovodu a ostatní strategické infrastruktury, chemického a ropného průmyslu i s rafineriemi ropy, bankovníctví a pojišťovnictví a jako třešničku na dortu přidal i měnové zlato (tzv. zlatý poklad republiky, který byl jedním ze symbolů státní suverenity).
„ (Vážení) evropští občané druhé kategorie, (milí) Češi, naše (vaše) česká kolonie vzkvétá a prosperuje. Každý rok převádíme na dividendách 300 miliard korun na účty vašich chlebodárců z Rakouska, Německa, Francie, (Kypru), Lucemburska , Nizozemí, ale i Polska, Slovenska, Ruska a Ukrajiny. Dalších zhruba 300 miliard putuje daňově optimálnějším způsobem, jako je tzv. transfer pricing, manažerská podpora, good will, know how, IT servis a služby, apod. Význam těchto termínů nemá smysl překládat, protože byste to stejně nepochopili. (A pokud byste to pochopili, tak bych asi dlouho nebyl protektorem). Díky neskonalé loajalitě českých občanů mohl přežít celý rakouský bankovní sektor a dopady finanční krize jsme nemuseli přenášet na evropské občany první kategorie, to je občany Rakouska, Německa, Francie a Británie, případně další. Když nám odvádíte dlouhodobě každoročně přes 600 miliard korun, nemůžete se divit, že tempo růstu naší (vaší) kolonie zaostává za zbytkem Evropy a světa. Stejně byste tyto prostředky rozkradli, nebo utratili za nesmysly. Pochybuji, že byste je investovali do dostavby dálniční sítě, budování vysokorychlostních železnic, zateplení všech státních budov, rozvoj školství a zdravotnictví nebo je snad použili na penzijní reformu.
PS: Smyslem mého příspěvku nebylo čtenáře v předvánoční době naštvat, a když, tak jen zdravě...
