Monarchie nebo republika? Karel IV. nebo Masaryk?

Dnes je tomu 670 let, kdy 2.září 1347 byl Karel IV., tehdy již římsko-německý král, korunován českým králem a jeho manželka Blanka z Valois českou královnou. Tento král se zapsal do našich dějin jako Otec vlasti a „Největší Čech".

O vládu nad českým královstvím se nemusel ucházet v žádných volbách, někdo může zjednodušeně říct, že mu díky tomu, že pocházel z královského rodu, království „spadlo samo do klína“. Ale znalci historie vědí, že to tak jednoduché a samozřejmé nebylo… Ostatně existuje na toto téma spousta odborné literatury a řada románů, kde se často mísí realita s fikcí. Když se roku 1333, kdy se stal markrabětem moravským, vrátil do českého království, čekala ho spousta práce, což dokládá citace z jeho vlastního životopisu Vita Caroli:

 „Toto království jsme našli tak zpustošené, že jsme nenašli jediný svobodný hrad, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v měšťanských domech jako jiní měšťané. Pražský hrad byl tak zpustošen, pobořen a rozbit, že se od časů krále Otakara II. celý sesul až k zemi. Nenalezli jsme ani otce, ani matku, ani bratra, ani sestry, ani nikoho známého. Také řeč českou jsme úplně zapomněli, ale později jsme se jí opět naučili, takže jsme mluvili a rozuměli jako každý jiný Čech. Z boží milosti jsme dovedli mluvit, psát a číst nejen česky, ale i francouzsky, italsky, německy a latinsky tak, že jsme byli mocni oněch jazyků stejně jednoho jako druhého.“

Za 31 let svého panování dokázal Karel IV. z trosek Království českého vybudovat nejmocnější stát střední a východní Evropy, který vzbuzoval zasloužený respekt v celé tehdejší civilizované Evropě. Po svém potvrzení českým králem vydal řadu listin tvořících novou koncepci českého státu v Evropě, přislíbil také potvrdit privilegia stavů, úřady v Čechách měly patřit Čechům, na Moravě Moravanům, zároveň nikdo neměl povinnost konat vojenskou službu mimo hranice království. Položil i základy staveb a institucí nesoucích jeho jméno.

Pokusím se o analogii pro 20.  a 21. století. Někteří jistě pamatují první novoroční prezidentský projev Václava Havla pronesený 1.ledna 1990 s jeho výstižnou charakteristikou: „Naše země nevzkvétá“. Nechci srovnávat nesrovnatelné, ale naše země byla nejen absolutně, ale i relativně v lepším stavu, než Království české, jak je našel Karel IV.  při svém návratu do vlasti. V roce 1990 jsme měli vyrovnané státní finance, žádný zahraniční dluh, naopak nám dlužili všichni naši „přátelé“ a nejvíce ten „přítel“ největší, kterému jsme slibovali, že to tak bude „na věčné časy.“ Asi jsme neměli moc na vybranou, když se u nás roztahovala okupační armáda největší jaderné mocnost světa a v zemi vládli kolaboranti. Byla tady sice „plná zaměstnanost“, ale řady zboží se jaksi nedostávalo, včetně výrobků na uspokojování některých základních hygienických potřeb. Po pádu celým národem nenáviděného komunistického režimu bylo očekávání příchodu lepších časů u většiny občanů obrovské. Otázka je, jestli bylo reálné… Byl tady samozřejmě obrovský vnitřní dluh v zanedbané infrastruktuře, nekonkurenceschopné produkci našich továren, nesmyslné orientaci průmyslu naší země na tzv. východní blok, atd. atd.,  a (skoro) všichni pamatujeme jak vypadala naše města a vesnice, česká krajina a kulturní památky, včetně celé Prahy.

A tak vyvstává otázka, proč se nám ani za 28 let nepodařilo to, co Otci vlasti, Karlovi IV. za 30 let nebo to, co Masarykově 1. republice za 20 let. Žijeme, z hlediska hmotného, sice nejlépe, jak se nám v naší zemi kdy žilo, můžeme svobodně cestovat, studovat, vědecky bádat, kulturně tvořit a podnikat. Na druhou stranu jsme se stali ekonomickou kolonií našich sousedů, levnou montovnou, plnou skladů, logistických center a obchodních řetězců a to vše v rukou zahraničních investorů. Když jsme za totality zestátnili i posledního ševce a drobného živnostníka, tak po roce 1989 jsme zprivatizovali a "prodali" prakticky všechno, včetně klíčových a strategických podniků (banky, pojišťovny, rafinerie, chemický a zbrojní průmysl, celou strategickou infrastrukturu, vodovody, plynovody, rozvody elektřiny, telekomunikace). Dnes probíhá stále intenzivněji prodej zemědělské půdy zahraničním investorů, z trezorů České národní banky „zmizelo“ měnové zlato (devizové rezervy ve zlatě, často laicky nazývané zlatý poklad republiky) a do zahraničních rukou přechází i některé kulturní historické památky… Proč mají naši dělníci a pracovníci v továrnách zahraničních majitelů za stejnou práci třetinový plat? A řeči o nižší produktivitě naší práce neberu. Pásy v mladoboleslavské škodovce běží stejně rychle jako ve Volfsburgu u Volkswagena, nebo možná rychleji…

PS: Žádný nový osvícený král jako byl Karel IV. k nám (bohužel?) nepřijede. Máme parlamentní demokracii, a tak si naše „novodobé krále“ , ale spíše jen „zpupnou vrchnost“ svobodně volíme sami…Výsledky letošních parlamentních voleb naznačí, jestli směřování naší země do historického zapomnění je naším osudem nebo máme nějakou šanci i na jinou budoucnost…