Křišťálové koule našich centrálních bankéřů

Silná a suverénní prohlášení některých členů bankovní rady České národní banky v minulých dnech vyvolávají dojem, že disponují křišťálovými koulemi...

Populárním ekonomickým tématem, které hýbe nejen odbornou ale i laickou veřejností jsou měnové intervence České národní banky (ČNB), které mají za cíl oslabení české koruny a brání jejímu posílení pod úroveň 27,-CZK/EUR. V současnosti nabývají na intenzitě spekulace, dohady a odhady, co se kurzem koruny stane po ukončení intervencí ČNB. Někteří představitelé ČNB s jistotou tvrdí, že se téměř nic nestane a pokud dojde k posílení koruny, tak určitě bude pouze mírné a v žádném případě nebude skokové. Bez vlastnictví funkční křišťálové koule je každé takové tvrzení hodně odvážné...

Za situace, kdy ani nastavení úrokových sazeb na „technickou nulu“ v listopadu 2012 (dvoutýdenní repo sazba ČNB stanovena na 0,05%) nebránilo dalšímu posilování české koruny, začala v bankovní radě ČNB diskuse na téma možných dalších kroků k oslabení koruny (respektive jak zabránit jejímu dalšímu posilování). Vedle přechodu na záporné úrokové sazby se nabízely jen měnové intervence na devizovém trhu a vzhledem k úskalím, spojených se zápornými sazbami, postupně převážil (váhou jednoho hlasu členů tehdejší bankovní rady) názor o nutnosti oslabení koruny devizovými intervencemi. Překvapivě pro laickou veřejnost a velkou část odborné veřejnosti byly v listopadu 2013 (rozhodnutí padlo 7.11., tedy připadlo na den, který se do historie zapsal roku 1917 jako Velká Říjnová Socialistická Revoluce a který se u nás povinně slavil do roku 1989) zahájeny relativně masivní intervence proti koruně, které měly za následek její skokové oslabení  o téměř 2 koruny.

Za chvíli „oslavíme“ 2. výročí zahájení devizových intervencí a jestliže po prvotních intervencích stačily k udržování kurzu v úrovni nad 27,-CZK/EUR pouze slovní intervence, v současnosti vede objektivní tlak na posílení koruny k nutnosti opětovného provádění reálných devizový intervencí za oslabení koruny ze strany ČNB. Vzhledem k tomu, že na oslabování koruny má ČNB nekonečné množství „munice“, nedá se o úspěšnosti a účinnosti těchto devizových intervencí pochybovat. Jiná situace je samozřejmě v případě intervencí za posílení koruny, kde je síla příslušné centrální banky dána rozsahem devizových rezerv a v případě útoku silných investorů na některou národní měnu, neodolá žádná centrální banka. Přesvědčit se o tom mohla i slavná Bank of England v roce 1992, kdy se britská libra stala terčem útoku investorů v čele s Georgem Sorosem nebo i naše (ne)méně slavná Česká národní banka v roce 1997, kdy nesmyslně utratila část svých devizových rezerv a pokračovala ještě nesmyslnějším rozprodejem devizových rezerv ve zlatě (tzv. zlatý poklad republiky).

Skutečnost, že termín ukončení devizových intervencí se rychle blíží a současně někteří členové bankovní rady nahlas připouštějí možnost pokračování intervencí i za horizont původně ohlášené poloviny roku 2016, vyvolává dojem, že bankovní rada ČNB nemá zpracovanou žádnou exitovou strategii z intervenčního režimu, o připravených možných scénářích exitu ani nemluvě. Při vysoké kvalitě práce analytických pracovníků ČNB je zvláštní, že možnost skokového posílení české koruny po ukončení intervencí je, na rozdíl od většiny  ekonomických odborníků, považována za vysoce nepravděpodobnou. Vývoj české ekonomiky má ve vztahu k jejím hlavním obchodním partnerům dlouhodobě konvergenční charakter a umělé bránění plynulosti této konvergence (devizovými intervencemi) pouze zvyšuje budoucí tlak na posílení koruny. Situace, kdy pracovní síla pobírá při srovnatelné produktivitě práce a výši životních nákladů třetinovou nebo čtvrtinovou mzdu (ve srovnání s vyspělými evropskými státy) není dlouhodobě udržitelná. A skoky a šoky všeho druhu patří  k faktorům, které žádné normálně fungující ekonomice neprospívají. Aniž bych srovnával Českou republiku se Švýcarskou konfederací, tak skokové posílení švýcarského franku po ukončení intervencí, kterého jsme byli svědky, je minimálně důvod k zamyšlení (nejenom pro naše centrální bankéře). Trvalý příliv eur z evropských fondů, který bude ještě pár let převyšovat nad odlivem, vyvolává dodatečnou poptávku po českých korunách a tlak na její posílení. Rovněž prodej českých státních dluhopisů se záporným výnosem při primárních aukcích (organizovaných ČNB) svědčí o tom, že s posílením koruny již počítají všichni „velcí hráči“ na finančních trzích a na neomylnost našich centrálních bankéřů by si dnes žádný zkušený investor nevsadil.  

PS: Ve včerejší aukci státních dluhopisů bylo prodáno za 16,587 miliard korun dluhopisů se záporným výnosem 0,212% p.a. Přitom poptávka byla přes 30 miliard korun! Nad tato čísla si samotné ministerstvo financí koupilo těchto dluhopisů za 10 miliard korun.