Dvě společnosti obchodované na pražské burze (bez)cenných papírů, ČEZ a Telefonica CR, oznámily v tomto týdnu hospodářské výsledky za první kvartál letošního roku. Přestože všechny oficiální prognózy vývoje naší ekonomiky od Ministerstva financí přes Českou národní banku až po renomované mezinárodní instituce typu MMF, OECD, IFC, EBRD, atd., hýří optimismem a očekávají letošní růst HDP o 2,5%, tak dvě klíčové společnosti národního hospodářství ohlašují dramatický meziroční pokles zisku za 1. čtvrtletí o 50%. A zisk je alfou a omegou tržního hospodářství a smyslem soukromého podnikání.
Zkušenosti s kreativním účetnictvím
Výše zisku má často rozhodující vliv na ocenění hodnoty každého podniku. Již v 90. letech minulého století jsme mohli zaznamenat výrazné změny v oceňování českých podniků, kdy se jejich hodnota z roku na rok měnila v řádových veličinách. Tyto změny obvykle předcházely prodeji majoritních podílů v těchto společnostech státem (faktické dokončení privatizace), případně vytěsňování minoritních akcionářů po získání majority novým vlastníkem. Na těchto obrovských změnách hodnoty jednotlivých firem neměnil nic ani fakt, že tyto spoleřnosti byly často kótovány na burze, používaly tzv. mezinárodní účetní standardy a byly auditovány renomovanými auditory typu KPMG, PricewaterhouseCoopers, Ernst & Young, Deloitte Touche nebo Arthur Andersen. Zatímco v USA vedla kauza Enron fakticky k likvidaci auditorské firmy Andersen, která kryla “kreativní účetnictví” managementu Enronu a poškozování (okrádání) akcionářů, včetně vysokých trestů odnětí svobody pro odpovědné členy managementu, u nás příslušné auditorské společnosti fungují vesele dál. Čeští akcionáři a hlavně majoritní akcionář, kterým byl v těchto případech český stát, z různých důvodů, o nichž můžeme spekulovat, nikdy nepožadovali náhradu škody po auditorech a obvykle ani po managementu, který byl za stav společností odpovědný. Vrchol představuje případ českých bank, které byly po celé roky “ziskové” a výroky renomovaných “nezávislých” auditorů, které si firmy a akcionáři platili, byly vždy “bez výhrad”, a nakonec se zjistilo, že mají záporný vlastní kapitál v řádu desítek miliard korun. Chybějící kapitál doplnili daňoví poplatníci a tzv. očištění bankovního sektoru stálo stát (občany) odhadem 500 miliard korun.
ČEZ a Telefonica CR
Nečekaný a velký propad zisku u těchto společností je dle mého názoru výsledkem uplatnění metod kreativního účetnictví v praxi, i když důvody (optického?)snížení hodnoty jsou u každé společnosti jiné. V případě ČEZu, kde zisk poklesl meziročně o 45%, jde o reakci na myšlenku o výplatě celého zisku roku 2013 formou dividendy, vyslovenou ministrem financí A.Babišem, které se nehodí současnému vrcholovému managementu ČEZu, který byl zvyklý spíše diktovat své podmínky vládě, než přijímat pokyny vlastníka. Ne bezdůvodně vzniklo asi hanlivé pojmenování našeho státu jako “ČEZká republika”. Snížení objemu volných finančních prostředků komplikuje plány vedení ČEZu na další zahraniční expanzi, jakoby jim jejich balkánské zkušenosti a transakce MOL nestačila. Takže musí vytvořit zdání hrozící krize, včetně let budoucích a požadavek na vyšší dividendu tím “ocejchovat” na nekvalifikovaný požadavek ohrožující dokonce energetickou bezpečnost republiky.
V případě Telefoniky CR je meziroční propad zisku o téměř 50%, (a tím i hodnoty společnosti) motivován snahou o snížením ceny odkupu akcií, kterou musí majoritní vlastník nabídnout minoritním akcionářům. Jaký jiný silnější argument pro navrhovanou nízkou cenu odkupu, než pokles ziskovosti uvést. Navíc český kapitálová trh s pražskou burzou je okrádáním minoritních akcionářů téměř světově proslulý. A obávám se, že ani ČNB nedokáže menší a drobné investory ochránit, stejně jako to v minulosti nedokázala tehdejší Komise pro cenné papíry.
