Česká koruna (CZK) není švýcarský frank (CHF) a Česká národní banka (ČNB) není Švýcarská národní banka (SNB) a jak to tak vidím, tak bohužel (pro české občany) nikdy ani nebude...Přesto takové srovnání není úplně od věci.
Intervence centrální banky proti vlastní měně
Co měly ČNB a Švýcarská národní banka (SNB) do včerejšího dne společného, je používání intervencí na oslabení vlastních národních měn, s cílem bránit jejich zhodnocování, které by mělo (dle názoru centrálních bankéřů) negativní vliv na domácí výrobce a snižovalo by jejich konkurenceschopnost na trhu a tím i ekonomický růst. Česká ekonomika, stejně jako švýcarská ekonomika, jsou relativně malé, otevřené a exportně orientované ekonomiky. Obě země mají své hlavní ekonomické partnery v Evropě a tedy v zemích eurozóny, které používají společnou měnu euro (EUR). SNB na začátku září 2011 věřejně deklarovala úsilí bránit úroveň 1,2 CHF/EUR a ČNB 7.11.2013 oznámila, že nepřipustí posilování koruny pod úroveň 27 CZK/EUR.Tady asi podobnost konání centrálních bankéřů a vývoje národních měn končí.
Překvapivé (pro finační trhy) oznámení o ukončení intervencí SNB proti švýcarskému franku vedlo včera k prudkému posílení CHF, kdy během 15 minut posílil švýcarský frank o 39%! Takové skokové posílení u světově významné měny (jakou je CHF) nepamatují ani pamětníci opuštění zlatého standardu (rozpad brettonwoodského systému směnných kurzů v průběhu sedmdesátých let 20. století). Současně s ukončením intervencí snížila SNB základní úrokovou sazbu z mínus 0,25% na mínus 0,75%. Ale ani záporné sazby nejsou dostatečnou zábranou proti posilování měny. Hlavním důvodem ukončení intervenčního režimu je očekávané další uvolnění měnové politiky Evropské centrální banky, na jejímž konci by mohl být trezor SNB plný znehodnocených eur. A to by si švýcarští centrální bankéři před švýcarskými občany těžko obhajovali (při růstu devizových rezerv SNB na úroveň 80% HDP Švýcarska). Naši centrální bankéři si před občany České republiky (zatím) nic obhajovat nemusí... Švýcarský frank má oproti české koruně tu výhodu (nebo nevýhodu?), že je investory považován za “bezpečný přístav” v době finančních a jiných krizí, a tak masový “útěk” od dolarů, eur, jenů, rublů, korun , atd. k švýcarskému franku vede k jeho přirozenému posilování . Podobně je to i s cenou zlata, které v době krizí a válek přestává být jenom komoditou a stává se “penězi” (přesněji plní některé funkce peněz).
Poučení pro korunu a ČNB
Přestože koruna není frank, domnívám se, že bychom se mohli z vývoje švýcarského franku poučit. Jednak neplatí absolutně teze, že proti vlastní měně se dá intervenovat „do nekonečna“ a nic to centrální banku nestojí, jak někdy slyšíme z ČNB. Jestliže intervence proti vlastní měně jsou pro ČNB ziskové, tak posílení koruny po ukončení intervencí povede k (účetní) ztrátě ČNB. Na jinou úvahu je otázka, kdy se z účetní ztráty stane ztráta reálná.
Další poučení souvisí se způsobem ukončení intervenční politiky a jeho dopady. Ukončení intervencí nejpíše nebude tak hladká a bezproblémová operace, jak o tom bohorovně mluví někteří členové bankovní rady a může být provázena (a asi i bude) skokovými změnami kurzu koruny na devizových trzích, se všemi negativními dopady na jednotlivé účastníky obchodování na finančních trzích. Posílení švýcarského franku bylo provázeno velkým propadem kurzu akcií švýcarských firem na burze. Vývoj na Burze cenných papírů v Praze sice nic nevypovídá (na rozdíl od zahraničních burz) o vývoji reálné české ekonomiky, ale prudké posílení koruny může urychlit (asi neodvratné) ukončení obchodování s cennými papíry na našich burzách. A to ČNB nedisponuje „ruční brzdou“ posilování koruny v podobě záporných úrokových sazeb a maximem v tomto směru je tzv. technická nula (0,05%), kde se pohybujeme již přes dva roky.
Poslední poučení se týká našich exportérů, kteří se většinou přestali zajišťovat proti kurzovému riziku (dnes je svými intervencemi zajišťuje ČNB), a pokud budou bezmezně (slepě) věřit ČNB, mohou posílení koruny pocítit velmi bolestivě.
