Včerejší rozhodnutí vlády, která na svém mimořádném jednání schválila ve zkráceném řízení návrh novely zákona o ČNB, je možným začátkem konce nezávislosti naší centrální banky. Pokud si bude ČNB "hrát" na FED nebo ECB, bůh s námi
Na první pohled pouze „technická“ novela, která má uvolnit ruce ČNB při obchodování s dluhopisy se splatností nad jeden rok a rozšiřující okruh protistran u těchto obchodů, budí u řady ekonomů (oprávněné?) obavy o budoucí osud nejen samotné ČNB, ale hlavně o naši národní měnu, českou korunu. Někteří ekonomové, ale hlavně lidé bez ekonomického vzdělání se bojí možného velkého znehodnocení české koruny, které by mohlo vést až k případnému státního bankrotu nebo urychlenému zavedení eura místo naší národní měny. Jsou tyto obavy oprávněné? Z krátkodobého hlediska určitě ne, ale přijetí jakékoliv novely zákona, týkající se fungování ČNB v době, kdy čelíme bezprecedentní situaci, jejíž důsledky si dnes často nejsme schopni ani představit, považuji za naprosto nepřijatelné.
Základní úloha ČNB je stanovena Ústavou České republiky a samostatným zákonem o České národní bance. Navrhovaná novela zákona o ČNB se dotýká ústavního vymezení úlohy ČNB a pokud bude přijata, tak se může činnost ČNB dostat do rozporu s ústavou vymezeným hlavním cílem činnosti ČNB, a to je péče o cenovou stabilitu. Pominu skutečnost, že se péče o cenovou stabilitu České národní bance poslední roky moc úspěšně nedaří a patříme tak mezi země s nejvyšší mírou inflace, ale pokud by mělo dojít ke změně postavení a úlohy ČNB, tak si nedovedu představit jiný způsob než změnu ústavy, samozřejmě na základě odborné diskuse a většinové shody.
Zásadní změny v právním a ústavním systému, dělané ve zkráceném režimu v době nastupující krize, vzbuzují oprávněné obavy, že se současná vládnoucí garnitura snaží zneužít aktuální tíživé situace ve svůj prospěch. Vzhledem k enormnímu nárůstu státního dluhu, který nás nejen v letošním, ale i letech příštích čeká, má vláda asi (oprávněné?) obavy o možnosti efektivního financování rostoucího státního dluhu a mít v této situaci v „záloze“ ČNB s jejími „hypertrofovanými“ devizovými rezervami (3,3 bilionů korun) a možností neomezené peněžní emise (jak jsme viděli v letech 2013-2017) určitě není k zahození.
Již současná pravidla dávají ČNB dostatečné pravomoci k reakci na zhoršení ekonomické situace nejen bankovního systému, ale i státních financí. Investice části devizových rezerv do akcií, které ČNB realizuje v posledních letech v rozsahu do 10% celkového objemu devizových rezerv, asi k řešení problémů našeho národního hospodářství moc nepomáhá. Stejně jako investice do zahraničních dluhopisů pomáhají spíše někomu jinému než České republice a jejím občanům.
Vláda by se poslední rok svého vládnutí měla věnovat efektivnímu zvládnutí každodenních problémů, které přináší nastupující krize. Zákony, které znamenají systémové změny a ovlivňují fungování státu z dlouhodobého hlediska by měla nechat příští vládě nebo příštím vládám.
Pro dnešek by stačilo, kdyby bylo dost roušek, když už je povinné jejich nošení a místo předražených nákupů čínského zboží s „čínskou“ kvalitou raději podpořit domácí výrobce.
