Nový ministr kultury Daniel Herman uvažuje o změně zákona o poplatcích. Pokud si myslíte, že uvažuje o jejich zrušení, tak jste na omylu. Pan Herman uvažuje u geniálním řešení, že poplatky za sledování televize a poslech rozhlasu budou platit všechny domácnost, bez ohledu na to, zda nějakou televizi nebo rozhlasový přijímač vůbec vlastní. Hlavním argumentem je odkaz na praxi v sousedním Německu…
1. Všichni budou platit
Invence našich politiků končí vždycky tam, kde by měli uskutečnit něco pro prospěch občanů, daňových poplatníků. Pokud se jim tato invence nedostává tam, kde řeší, jak dostat další peníze z kapes daňových poplatníků, okamžitě si vzpomenou na nějaké příklady ze zahraničí. Těším se, až budou naši politici stejně usilovně bojovat za platy učitelů a kvalitu bezplatných dálnic a argumentovat praxí našeho, po všech stránkách nejvýznamnějšího souseda, Německa. (http://makovecpavel.blog.idnes.cz/c/387519/Nova-spolkova-zeme-Nemecka-Cesko.html). Neschopnost státu efektivně vybírat poplatky za sledování televize a poslech rozhlasu se „nová“ nastupující generace našich politiků snaží řešit zavedením plošné platební povinnosti. Pokud se to osvědčí (a jak by nemohlo), tak pravděpodobně budou následovat další „výborné“ nápady, jako zavedení povinného nákupu dálniční známky i pro lidi bez auta, spotřební daň z tabáku a alkoholu vybírat i od nekuřáků a abstinentů, atd.
2. Nikdo platit nebude – zrušení koncesionářských poplatků
Česká televize a Český rozhlas jsou instituce, které prakticky nezaznamenaly změnu režimu v roce 1989. Ředitelé jsou dále vybíráni politickými strukturami v podivných „výběrových řízeních“ a (minulé) členství v KSČ se často jeví jako hlavní a jediná kvalifikace. Případ minulého a současného generálního ředitele a opakovaně vysílaná scénka „Popelníček“ je tím nejzřejmějším důkazem. Napojení stále stejných zájmových a rodinných klanů na penězovod ČT, které trvá často stejně dlouho jako samotná Československá (Česká) televize a urputné boje, provázející jakoukoliv snahu o změnu směru toků u těchto penězovodů a příchod nových zájmových skupin je unikát, srovnatelný se situací snad jen u některých autoritativních režimů. Pokud by veřejnoprávní média (ČT a ČRo) měla plnit efektivně svoji funkci, tak navrhuji jejich sloučení do jedné instituce (jako např. BBC, když už bychom se chtěli někde inspirovat), zachování 1-2 televizních kanálů (ČT 24, ČT 2) a odpovídajícího počtu a náplně rozhlasových stanic. Oproti současným téměř 10 miliardám korun (cca 8 miliard ČT + 2 mld. ČRo) by stačily cca 2 miliardy (možná méně). Pokud si ale současný ředitel České televize představuje jako službu veřejnosti konkurenční boj se soukromými televizemi o diváky a inzerenty, a současná Rada České televize mu to „žere i s navijákem“, tak to svědčí o nefunkčnosti nejen celé Rady, ale i celé České televize, která by ze zákona měla plnit funkce veřejnoprávní instituce. Taky by mohlo být vysvětlením, že si tady na veřejnoprávní instituci naši politici se spřízněnými umělci a „byznysmeny“ pouze hrají a všechno je to jen miliardový obchod za peníze koncesionářů – daňových poplatníků. Když vezmeme v úvahu, kolik samotný výběr poplatků stojí a jaký má, nebo spíše nemá, efekt, tak nejracionálnější by bylo zrušení výběru koncesionářských poplatků a placení veřejnoprávních médií přímo ze státního rozpočtu.
