Kolik stojí boj s inflací?

Poslední rozhodnutí bankovní rady České národní banky o zvýšení úrokových sazeb o 0,75% a dnešní čísla o dubnové 14,2% inflaci vyvolávají otázku, kolik za boj s inflací platíme, bez ohledu na úspěšnost nebo neúspěšnost tohoto boje

Poslední (zatím) rozhodnutí bankovní rady České národní banky (ČNB) o zvýšení úrokových sazeb o 0,75% na 5,75% a dnešní čísla o dubnové inflaci (14,2%) vyvolávají otázku, kolik za boj s inflací platíme, bez ohledu na to, jak je boj s inflací úspěšný nebo spíše neúspěšný. A konečný účet ještě poroste, tak jak dále porostou úrokové sazby…Pro boj s inflací tady máme vysoce odbornou, nezávislou instituci, Českou národní banku, která svou nezávislost opírá jak o samotnou Ústavu České republiky, tak i speciální samostatný zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Jejích 1466 špičkově placených pracovníků v čele s bankovní radou jmenovanou samotným prezidentem republiky, je zárukou vysoké profesionality a nestrannosti při naplňování úkolů stanovených platnými zákony. V příštích měsících se asi dočkáme výrazné obměny bankovní rady, která začne hned zítra, kdy si na Hradě převezme dekret nový guvernér ČNB. 

Zatímco boj s údajně hrozící deflací a možnou deflační spirálou tehdejší bankovní rada ČNB zvládla více než na výbornou a stačili jí na to „pouhé“ 2 biliony korun (pro jistotu, pro rodilé americké mluvčí, uvádím, že je to  2 000 miliard korun), tak boj s inflací zatím ČNB prohrává na celé čáře. Navíc k vnějším inflačním tlakům přidávala domácí tlak nezodpovědná fiskální politika minulé vlády a zdá se, že i současná vláda to s rozpočtovou zodpovědností nemyslí moc vážně. Když se k tomu přidá růst mezd a platů, které rostou rychleji než produktivita práce, je na inflační průšvih „zaděláno“ a dnes je více než jisté, že s námi tady bude vysoká míra inflace déle, než se ještě před rokem zdálo. A  jestliže dubnová inflace začíná číslem 14, tak květnová a další inflace bude začínat číslem 15.

ČNB má pro boj s inflací 2 základní nástroje. Jedním jsou úrokové sazby a druhým je směnný kurz koruny. Zatím ČNB využívá především nastavení základních úrokových sazeb (jejich zvyšování) a tím ovlivňování tržních úrokových sazeb. Vzhledem k setrvačnosti ekonomických procesů se účinnost tohoto nástroje projevuje s cca ročním až dvouletým zpožděním. Odborný spor o účinnosti tohoto nástroje v boji s inflací zatím v bankovní radě vyhrávají „jestřábi“ proti „holubicím“ v poměru 5:2. V relativně velké části odborné veřejnosti se začíná prosazovat názor, že ani vysoké úrokové sazby nejsou schopny inflaci krotit a doporučují využít měnové intervence se záměrem posílit směnný kurz koruny ve vztahu k euru. Vysoké úrokové sazby navíc potenciálně podlamují křehký ekonomický růst v postcovidové době a v kombinaci s energetickou krizí a válkou na Ukrajině zvyšují riziko poklesu ekonomického růstu k nule, případně vstup do recese (krize). Poslední odhady naznačují, že se výrazné recesi asi nevyhneme a čeká nás období stagflace (stagnace ekonomiky při vysoké inflaci). Nevylučuji, že stagflace u nás již probíhá a pozitivní je  již jen nízká nezaměstnanost.

Kolik nás tento (marný?) boj s inflací stojí si můžeme zjednodušeně ukázat na příkladu vlivu dvoutýdenní repo sazby ČNB. Ta činí aktuálně 5,75% p.a. a jsou jí úročeny úložky komerčních bank u ČNB. Tyto úložky činí cca 3 biliony korun, takže banky inkasují od ČNB cca 170 miliard korun ročně. O tuto částku se samozřejmě zvyšují náklady ČNB a tedy i ztrátové hospodaření ČNB. Naštěstí v případě  hospodaření ČNB se jedná jen o tzv. účetní ztráty, které dle vyjádření samotné ČNB „nikoho nebolí“. Proti účetním ztrátám ČNB však stojí reálné zisky „našich“ komerčních bank. Tento náš malý „hospodářský zázrak“ využívají naše banky plnou měrou. Proto (mimo jiné) je taky náš bankovní sektor v Evropě a možná i na světě nejziskovější. A zahraniční matky našich bank rovněž nenechávají tento mechanismus bez povšimnutí.  Modelový příklad, který ukazuje na fungování vysokého úrokového diferenciálu mezi korunovými sazbami ČNB a eurovými sazbami Evropské centrální banky (ECB) a na kterém si můžeme ukázat, kolik nás boj s inflací stojí, je následující: zahraniční „matky českých bank“ (ERSTE, KBC, Societé Generale, UniCredit, RaiffeisenBank,…) si vypůjčí u ECB eura za 0% p.a. (nula procent). Tyto eura vymění za české koruny, které si uloží u svých „českých dcer“ (Česká spořitelna, ČSOB, Komerční banky, UCB, RB,…) a ty je za repo sazbu uloží u ČNB… A peněžní „perpetum mobile“ je na světě. Bez rizika a bezpracně inkasují úroky od ČNB a proč by se tedy obtěžovaly s financováním českých klientů, když mají bez rizika 5,75% a proč by půjčovaly za méně než 6% nebo 7%.? Smyslem zvyšování úrokových sazeb je samozřejmě ztížení přístupu k penězům a ochlazení ekonomiky, ale pokud se stahují fakticky prostředky z ECB, případně ze zahraničních ekonomik, tak je účinnost zvyšování úrokových sazeb ze strany ČNB a jejich dopad na naši inflaci omezený. Na druhou stranu platí, že při vysoké inflaci jsou i současné rostoucí reálné úrokové sazby stále ještě záporné a pokud by reálná úroková sazba měla být 2% nad inflací, tak by dvoutýdenní repo sazba ČNB měla být dnes 16,2%... Takže prostor pro další zvyšování je ještě dost velký…

PS: Modelový příklad je pouze ilustrativní a přesná čísla se dají zpětně propočítat na základě dat ČNB. Řádově ale čísla odpovídají…