„Kellner i Babiš zchudli...“

Tak zní  dnešní hlavní titulek poměrně rozšířeného ekonomického periodika. A co Česká republika, která reprezentuje všechny občany?

Není chudák jako „chudák“

Vzpoměl jsem si na jeden starší vtip...“Jak udělá žena z muže milionáře? Jednoduše, provdá se za miliardáře“. Věřím, že to není případ dvou našich údajně nejbohatších občanů a nehrozí jim podobný osud. Největší „sešup“ v žebříčcích česko-slovenských miliardářů zaznamenal Zdeněk Bakala, ale ani o něj se určitě naši občané nemusí obávat.  Vzhledem k tomu, jak a kdo podobné žebříčky sestavuje, se dá i úspěšně pochybovat o jejich vypovídacích schopnostech. „Rozptyl“ odhadu majetku jednotlivých osob se často pohybuje v desítkách miliard korun, a tak se nabízí otázka jestli i samotní miliardáři vědí, kolik majetku jim opravdu patří. Někteří tvrdí, že do takového žebříčku vlastně vůbec nepatří, protože vedle obrovského majetku mají i obrovské dluhy, které jsou tímto majetkem zajištěny. Někteří se naopak domáhají zařazení na příslušný žebříček a někteří jsou naopak rádi, že o nich žádní novináři sestavující podobné žebříčky nevědí.

Původ majetku

Zajímavějším údajem než je objem majetku, kterým jednotliví občané disponují, je určitě původ tohoto majetku. Zahraniční žebříčky světových miliardářů takové členění dělají a v zásadě je původ majetku buď z vlastního podnikání nebo z dědictví po předcích nebo kombinace obojího. Možná by se dalo toto členění doplnit. Uznávaný klasik světové literatury Honoré de Balzac napsal, že „Za každým velkým majetkem se skrývá zločin“. Přestože nikdo za uplynulých cca 200 let s tímto názorem klasika důrazně nepolemizoval,  jako jeden z možných zdrojů u určování původu majetku se neuvádí. Do podobných žebříčků se prostě všeobecně známí zločinci a mafiáni programově neuvádějí. Stejně to platí o diktátorech nebo hlavách autoritativních režimů. Určitou výjimku občas sestavovatelé žebříčků dělají u představitelů šlechty a aristokracie.

Požadavek na prokazování původu majetku je i oblíbené téma našich politiků, ale pokud se nějaká příslušná právní norma upravující tuto oblast přijme, doufejme, že nebude bezzubá a pouze nerozšíří počet „šikanózních“ právních norem, ztrpčujících život běžných občanů, kteří v žádných žebříčcích nikdy nefigurovali.

Národní bohatství a český stát   

Všichni občané by určitě uvítali, kdyby se taky uvádělo jak se vyvíjí majetek našeho státu. Jako srovnávací ukazatel bohatství a vyspělosti jednotlivých zemí se obvykle uvádí podíl HDP (hrubého domácího produktu) na jednoho obyvatele, ale HDP jako toková veličina nám o stavu majetku (bohatství) neříká téměř nic.

Kdyby každá vláda musela skládat svým občanům účty z toho, jak během svého působení zvětšila majetek státu který spravovali, určitě by to pomohlo občanům při rozhodování, jaké politiky si na správu svého společného (státního) majetku příště najmout, a tedy zvolit. Z makroekonomického hlediska je jediné o čem se naše politické reprezentace dohadují otázka,  kdo „vytvořil“  větší státní dluh, zda „levice“ nebo „pravice“, a kdo tedy více zadlužil nás občany včetně našich i ještě nenarozených dětí, vnoučat, pravnoučat,...