Kdo je Ing. Pavel Makovec?

Často se setkávám s různými reakcemi na mé názory a činy. Obvykle z reakcí vyplývá otázka, kdo je to ten „chytrý“ pán Makovec, který všechny poučuje, ke všemu se vyjadřuje, všemu rozumí, všude byl dvakrát, od všeho má klíče... 

Navíc byl v Moskvě, je mu víc než 60 a viděl mumii Lenina... Je skutečně tak dobrý nebo je to jen další „makovec“... ?

Aby si mohl každý udělat vlastní názor, sepsal jsem vlastní stručný životopis.

Narodil jsem se 13. března 1955 a proto považuji třináctku, na rozdíl od většiny národa, za šťastné číslo. Rok 1955 byl skutečně plodný. Ve stejném roce jako já se narodil  William Henry Gates III (* 28. října 1955 Seattle, Washington, USA), všeobecně známý jako Bill Gates a taky Steven Paul Jobs, často pouze Steve Jobs, (24. února 1955 San Francisco, USA – 5. října 2011 Palo Alto, USA). Já jsem se narodil v Hustopečích, (okres Břeclav, Československá republika) protože moje maminka, jinak výborná porodní asistentka mě porodila v hustopečské porodnici. Z životní dráhy mých amerických vrstevníků je zřejmé, jak je důležité pro budoucnost každého člověka, zda se narodí ve svobodné zemi nebo v totalitním státě obehnaném ostnatými dráty nabitými elektřinou a s vězeními plnými politických vězňů.

Byl jsem pokřtěn, jako ostatně většina obyvatel Břeclavi a okolí v té době. Po mém kmotrovi mám druhé jméno Vladimír, ale nikdy jsem je nepoužíval. Určitě jsem zanesen v evidenci římsko-katolické církve, přestože jsem do kostela chodil jen na svatby a pohřby mých blízkých. Cítím se ale být křesťanem, protože jsme v rodině vždycky ctili Vánoce a Velikonoční svátky. V boha ale nevěřím, zato věřím v člověka a jeho schopnost vzít svůj osud do vlastních rukou.

Po maturitě na břeclavském gymnáziu v roce 1974 jsem nebyl přijat na Vysokou školu ekonomickou v Praze (VŠE)  na vybraný obor, přestože jsem úspěšně složil příjímací zkoušky, s tenkrát tradičním zdůvodnění „pro velký počet uchazečů“. Naštěstí tenkrát existovaly na VŠE obory, na které se skoro nikdo nehlásil, protože vyžadovaly znalost matematiky, což byl zrovna předmět, který jsem měl taky rád (ale některé předměty jsem si oblíbil více). Takže jsem byl na odvolání přijat ke studiu oboru ekonomicko-matematické výpočty, který se tenkrát studoval na národohospodářské fakultě a později byl přejmenovaném na obor ekonomická statistika. Během studia na VŠE jsem měl štěstí mít za učitele špičkové odborníky v řadě ekonomických disciplín. Největší vliv na mou další kariéru měl vynikající ekonom Ing. Miroslav Toms, CSc. (narozen 30.9.1944 v Kroměříži, zemřel 4.4.1988 v Praze). Pokud by mu byl na světě vymezen delší čas, byl by dle mého názoru jediný český ekonom, který by mohl reálně pomýšlet na Nobelovu cenu za ekonomii. Přestože jsme spolu strávili řadu hodin diskusí a vypili u toho někdy i více než přiměřené množství moravského vína, nepřijal jsem jeho nabídku na místo aspiranta v Ekonomickém ústavu ČSAV a přijal jsem nabídku místa asistenta na VŠE a 14 let působil jako vysokoškolský učitel v oboru politické ekonomie, pro roce 1989 obecné ekonomické teorie a makroekonomie. Dodnes udržuji se svojí alma mater čilé vztahy a výuka na vysoké škole je dodnes jeden z mých koníčkům, včetně dílčích a závěrečných státních zkoušek.

Po změně režimu, která proběhla jako tzv. sametová revoluce jsem zjistil, že ze dvou učitelských platů (manželka je učitelkou na 1. stupni základní školy) se se dvěma malými dětmi, v tom nově budovaném kapitalismu nežije snadno, a proto jsem ze školy odešel a nastoupil na dráhu profesionálního bankéře u tehdy ještě státní České spořitelny. Zažil jsem celý ten obrovský přerod ekonomiky, podílel jsem se na obnovení činnosti Burzy cenných papírů v Praze, kuponové privatizaci, zakládání investičních a penzijních fondů, atd. Bylo by to na další samostatné čtení... Uzavíral jsem obchody, mimo jiné, s Petrem Kellnerem a PPF, Pavlem Tykačem a jeho Motoinvestem, Viktorem Koženým s jeho Harwardskými fondy a taky se Zdeňkem Bakalou. Vím jakým způsobem se z nich stali miliardáři a mohu objasnit, proč jsem se nestal miliardářem já, přestože jsem měl stejné a často i lepší předpoklady. Znám osobně řadu bohatých českých občanů a s některými se i stýkám a přátelím. V roce 1994 mě přijal osobně pan Michael Bloomberg ve svém tehdejším království na Fifth Avenue v centru Manhattanu v New Yorku. Byl jsem tehdy studentem na  The New York Institute of Finance. Pro mě je Michael Bloomberg stejnou legendou jako Thomas Alva Edison, Henry Ford, Tomáš Baťa, Steve Jobs nebo Bill Gates, a i proto na setkání s M.Bloombergem rád vzpomínám.

V přelomových a často divokých 90. letech jsem vydělával (na tehdejší dobu) velké peníze a hloupě si myslel, že to tak již bude pořád... Do New Yorku jsem letěl z Paříže Concordem (to bylo nadzvukové dopravní letadlo, které ve výšce 17 km rychlostí Mach 2 překonalo Atlantik za tři a půl hodiny). Létal jsem ve vrtulníku mezi mrakodrapy na Manhattanu v době, kdy symbolem úspěšné Ameriky byla nádherná „Dvojčata“, navštěvoval muzikály na Broadway, atd. Za svůj život jsem řídil Porsche, Ferrari i Maserati, užil si cestování privátním tryskáčem, ve vrtulníku obdivoval z výšky úžasný Grand Canyon, s manželkou jsme navštívili všechny významné národní parky v USA,  ochutnávali víno v proslulé Napa Valley a měli spoustu dalších krásných zážitků. Zažil jsem v České spořitelně i profesionální pád, když vás podrazí nejbližší spolupracovník s pomocí člena představenstva, jehož jedinou kvalifikací byla jeho manželka, v té době nejpopulárnější politička a členka ČSSD. Pocítil jsem na vlastní kůži moc exekutorské mafie i situaci, kdy vás v 50 letech věku nechce nikdo zaměstnat a vy přitom víte, že jste lepší ne ti, kteří post, o který se ucházíte zastávají. Dnes jezdím vozem Seat Leon a v roce 2018 začnu pobírat starobní důchod... Ale nedovedu si představit, že bych přestal pracovat.

Moje zkušenosti s vojnou, které pro mladší generaci může znít jako tlachání starého dědka pro jistotu vynechám...

 Na závěr něco z osobního života. Svatbu jsem měl 21.srpna 1976 na radnici ve Valticích, na Valtickém zámku jsme měli svatební hostinu a strávili tam i svatební noc (manželka je přímým potomkem staré české šlechty, písemně doloženo od roku 1322, a tak to bylo i trochu stylové... :) ). Mám dva dospělé syny kteří mají již své rodiny a kariéry a těším se ze šesti vnoučat (čtyři kluci a dvě děvčata).

PS: Berte můj vlastní životopis s nadhledem, jako takové spíše literární dílko... Ani  český král Karel IV. se ve svém autobiografickém díle Vita Caroli nedržel vždy historických faktů...