„Kalouskovy dary“ kamarádům…

Sezonu zveřejňování vedlejších příjmů našich politiků (poslanců a senátorů), si nenechají ujít žádné noviny, ať tištěné nebo elektronické. U některých politiků se stále častěji objevuje položka „úroky z dluhopisů svých firem“…

Rovněž označení těchto příjmů za „vedlejší“ je přinejmenším matoucí. Pokud hlavní příjem (plat a náhrady všeho druhu u senátora/poslance) představuje pro jejich příjemce, ve srovnání s vedlejšími příjmy, směšnou částku na úrovni kapesného, a proto jej často (rádi a s velkou publicitou) dávají na charitu, tak asi není něco na našem politickém systému (a platech a odměnách senátorů/poslanců) v pořádku.  

Každý si umí představit položky mimořádných příjmů typu „pedagogická a publikační činnost“ nebo „pronájem nemovitosti“, případně „podíl na zisku z vlastněných obchodních společností“, „dědictví“, „úroky z vkladů v bankách“ a podobně, ale co se skrývá za položkou „úroky z dluhopisů svých firem“, zůstává pro běžného čtenáře malou záhadou. Vzhledem k tomu, že problematika dluhopisů je moje oblíbené a téměř životní téma a „skromně“ si troufám tvrdit, že v České republice toho o dluhopisech nikdo neví více než já, popíši stručně, v čem spočívá kouzlo „úroků z dluhopisů svých firem“ pro naše podnikatele a i „nepodnikající“ politiky.

Vzhledem ke složitosti daňových zákonů a jejich prakticky každoroční „inovaci“, která je průsečíkem všech možných lobbistických zájmů a snahy státu co nejvíce získat z výběru daní, je poměrně snadné nacházet v daňových zákonech a předpisech různé „mezery“ a nelogičnosti, které tam obvykle byly již předem úmyslně zakomponovány. Schopným a informovaným je tak dána možnost „daňově optimalizovat“. Asi nejznámější historickou daňovou kauzou jsou tzv. LTO, které na jedné straně umožnily vznik skupiny nových bohatých občanů (podnikatelů?), na druhé straně mají na svém kontě nejvíce mrtvých (obvykle tzv. bílých koní).

Mezera byla v minulých letech objevena i ve zdanění úrokových výnosů, v souvislosti s výpočtem a zaokrouhlováním příslušné tzv. srážkové daně, která se platí i z výnosů dluhopisů. Pokud byla vypočtená daň dostatečně malá, při zaokrouhlení na celé koruny dosáhla předepsaná daň velikosti „0“ (slovy nula). Česky řečeno, neplatí se vůbec žádná daň z takových příjmů. A tady se začíná objevovat další možnost, jak daňově optimalizovat. Pokud bude nominální hodnota jednoho dluhopisu např. 1,-Kč, tak úroky budou v řádu haléřů a při zaokrouhlení na celé koruny se objeví kýžená nula. Nejdříve to zkusí první „průkopníci“ a když se nic neděje, následují je další. Přesto, že jde o evidentní obcházení zákona, tak korunu tomu nasadí „nejlepší ministr financí rozvojových zemí“, který místo funkce „strážce státní pokladny“ převezme roli průkopníka v daňové optimalizaci a začne vydávat státní dluhopisy s korunovým nominále u kterých se výnos nedaní. Místo toho, aby všechny daňové „optimalizátory“ vyvedl z omylu a nechal je všechny jejich výnosy dodanit. Tím pan ministr vyšle významný signál všem svým kamarádům, že daně se (za určitých podmínek) platit nemusí a placení daní je zábava hodná plebejců a ne „vyvolených“. S emisemi korunových dluhopisů se roztrhne pytel, a protože hrozí že optimalizovat budou za chvíli úplně všichni, změní se od 1.1.2013 pravidla tak, aby se již placení daní obcházet nedalo. Pokud si naivně myslíte, že stejně jako platí (někdy a pro někoho): „co bylo ukradeno, musí být vráceno“ bude platit „co bylo zkráceno na daních, musí být doměřeno a doplaceno“, tak se hluboce mýlíte. Pod rouškou nemožné retroaktivity, platí výhodný daňový zaokrouhlovací (nulový) režim u dluhopisů vydaných do 31.12.2012 až do jejich konečné splatnosti. A to může být (a často i je) dvacet i více let. Neznám v naší historii štědřejšího ministra financí, než je bývalý „rozpočtový guru“ s chemickým vzděláním. Pokud by byl stejně štědrý k učitelům, zdravotním sestrám, důchodcům, dělníkům ve státních firmách, nebo umožnil daňově optimalizovat i všem ostatním zaměstnancům, případně živnostníkům a jiným OSVČ, jistě by se do historie zapsal zlatým písmem…Vždycky jsem obdivoval jeho smysl pro humor, ale jeho současné veselé „výstupy“ v parlamentu spíše zavání tím, že si dělá legraci ze zbytku národa.

PS: Pod tímto úhlem pohledu je potřeba nazírat i hašteření pana poslance Kalouska se svými „oponenty“ v poslanecké sněmovně…