Evropská unie, máslo na hlavě a na pultech

Schválení novely zákona o potravinách a tabákových výrobcích je údajně největší úprava potravinářské legislativy od vstupu České republiky do Evropské unie. Nepřetržité přijímání nových  a stále komplikovanějších zákonů a jiných právních norem ale nevede k očekávanému zlepšení situace v jednotlivých oblastech života občanů a celé společnosti, ale naopak se stává novodobou džunglí, ve které začínají mít problém se orientovat,  i ti nejprotřelejší advokáti...  

Země původu  a vynutitelnost pravidel

Nevím, k čemu budou nové normy dobré, když stát není schopen zajistit dodržování těch stávajících. Nejvíce se s tím setkávám u mléka a mléčných výrobků, kdy je někdy uvedena jako země původu EU, případně je uvedeno, pro kterou českou firmu  to bylo vyrobeno nebo která česká firma to dovezla, ale již není uvedeno kde nebo odkud.

Podpora zemědělců-hospodářů nebo vlastníků zemědělské půdy?

Na příkladu potravinářské legislativy se dá rozpor mezi legislativními záměry a skutečnými cíli pěkně dokumentovat. Zemědělství a potravinářství je, ač se to nezdá, klíčovým segmentem hospodářské politiky Evropské unie, vedle kterého je, mediálně vděčnější, bankovnictví a finanční sektor téměř “Popelkou”. Vzhledem k tomu, že zemědělství je i největší výdajovou položkou EU se někdy se zdá, že “podpora” zemědělství (ale přesněji v podstatě podpora vlastníků zemědělské půdy) je hlavním důvodem existence Evropské unie. Podpora vlastníků zemědělské půdy je navíc v rámci EU silně nerovnoměrná, a směřuje spíše k bohatým německým, francouzským, britským, nizozemským, španělským a italským vlastníkům půdy než k chudším českým, slovenským, rumunským nebo bulharským zemědělcům, kteří hospodaří většinou na pronajaté půdě.

Záhada másla

Čemu se od našeho vstupu do EU snažím (nejpíš marně) porozumět, je cena másla v našich obchodech. Po většinu mého života byla ve všech obchodech jednotná cena „čtvrtky“ másla 10,-Kčs (tzv.“jednička“) a ještě se prodávala tzv.„dvojka“ za 8,-Kčs . Po přechodu na tržní ekonomiku postupně stoupala cena čtvrtky másla až na cca 20-25 Kč. Tomu jsem ještě rozuměl, protože ceny za starého režimu byly stanoveny administrativně, bez ohledu na tržní podmínky (poptávku a nabídku), ale skokovému zdražení mléka a mléčných výrobků po vstupu do EU mohl porozumět asi jen zasvěcený „bruselský byrokrat“. Cena čtvrtky másla přeskočila 40,- Kč a sáhla si na úroveň 50,-Kč. V současnosti se pohybuje mezi cca 38- 48 korunami za čtvrtku. Cena pod 40,- Kč je obvykle inzerována jako „akční sleva“. A dostávám se k oné „máslové“ záhadě. Jak je možné, že nejlevnější máslo na našich pultech je německé výroby, když cena zemědělské půdy je v Německu třikrát až pětkát vyšší než u nás, mzdy v Německu jsou třikrát vyšší, ceny energií a ostatních vstupů jsou praktickyn stejné, navíc se přidávají dopravní a skladovací náklady a stejně je německé máslo na čtvrtce o 10-15 Kč levnější? Dokonce ani oslabení koruny o cca 10 % díky intervencím ČNB, nezpůsobilo zdražení německého másla.

Takže jediným racionálním vysvětlením, je rozsah zemědělských dotací, kde jsou si v EU různé členské země různě „rovny“. Ostatně vývoj našeho zemědělství a klesající úroveň naší soběstačnosti v potravinách po vstupu do EU je jednoznačně způsoben diferencovanou politikou EU vůči „starým“ a „novým“ členským zemím. Zdá se, že naše postavení jako ekonomická kolonie v rámci EU, bylo podmínkou souhlasu tradičních členských zemí s naším přijetím do EU. Otázka je, co s tím může reálně udělat našich 21 europoslanců, kteří nám v předvolební kampani slibují téměř všechno možné, ale hlavně asi nemožné.