Česká ekonomika v době postkoronavirové

11. září 2001 změnilo svět, finanční krize 2008 změnila fungování a regulaci světového finančního systému. A po odeznění světové pandemie koronaviru SARS-CoV-2, svět již nikdy nebude taký, jaký byl před koronavirem. Včetně nás...

Pokusím se stručně nastínit, co nás čeká po odeznění současné epidemie. Dopady budou jak krátkodobé, které pocítíme již v letošním roce tak dlouhodobé, které výrazně ovlivní fungování české ekonomiky v letech budoucích. A jako makroekonom to vezmu na základních makroekonomických agregátech a veličinách. Budu mírně optimistický...

Za nejvýznamnější agregátní veličinu považuje většina ekonomů (a politiků) hrubý domácí produkt (HDP). V roce 2019 činil náš HDP 5 647 miliard korun. Když budu předpokládat pouze cca 2 měsíční výpadek produkce (výroby a služeb), tak letošní HDP bude nižší o nejméně 1000 miliard korun. S příslušnými dopady na státní rozpočet, nezaměstnanost, obchodní a platební bilanci atd. Státním rozpočtem prochází cca jedna třetina HDP, takže letošní deficit státního rozpočtu bude nejméně 300 miliard. 

Vzhledem k tomu, že u nás dosud pracovalo přes 600 tisíc zahraničních pracovníků (z toho 200 tisíc ze Slovenska), tak dopad na nezaměstnanost nebude tak výrazný a růst nezaměstnanosti nepřekročí 5% práceschopného obyvatelstva. První to odnesou tzv. agenturní pracovníci a dlouhodobým efektem bude výrazné snížení ziskovosti a krach většiny agentur, které nabízejí hlavně levnou a nekvalifikovanou pracovní sílu. Z dlouhodobého hlediska se v důsledku postupných strukturálních změn v naší ekonomice staneme méně závislí na dovozu levné pracovní síly ze zahraničí. Nedávná situace, kdy v zemi s 10 miliony obyvatel byla potřeba téměř jednoho milionu zahraničních pracovníků nebyla „normální“ a dá se proto ve střednědobém horizontu očekávat návrat do „normálu“.

Těžší je odhad budoucí inflace a směnného kurzu koruny. U inflace očekávám v letošním roce úroveň přes 3% po dobu cca 12 měsíců a vzhledem k poklesu výkonnosti ekonomiky a poklesu příjmů obyvatelstva, klesne v příštím roce inflace na 2%. Vzhledem k obrovskému množství korun (přes 2000 miliard), které ČNB vyemitovala v souvislosti s tzv. kurzovým závazkem (jak se v ČNB říká umělému oslabování kurzu koruny v letech 2013-2017), budou inflační tlaky přetrvávat poměrně dlouho a nedá se vyloučit ani stagflace, tedy stagnace ekonomiky při současně vysoké inflaci. Současné výrazné oslabení koruny je převážně způsobeno odlivem spekulačního kapitálu, který nastoupil do pozice v české koruně v dobách kurzového závazku (a hlavně v období těsně před jeho ukončením) a který se rozhodl svou pozici uzavřít i při nenaplnění očekávaného zisku. Vzhledem k „mělkému“ trhu s českou korunou stačí i relativně malý objem obchodů na ovlivnění směnného kurzu koruny. Vzhledem k fundamentálnímu podhodnocení české koruny očekávám návrat k jejímu posílení na úroveň cca 25 EUR/CZK do jednoho roku. Záležet bude i na případném odprodeji části devizových rezerv ČNB, které vlivem dlouhodobého neprofesionálního a neodpovědného rozhodování bankovní rady ČNB dnes dosahují více než 3,3 bilionů korun. 

Za suchými makroekonomickými daty se skrývají osudy konkrétních lidí a řadu z nich v příštích měsících čekají těžké dny. Počet lidí v exekuci (dnes téměř 1 milion) určitě neklesne, ale dá se očekávat další nárůst, řada domácností má minimální nebo žádné finanční rezervy a to platí i pro spoustu OSVČ (živnostníků atd.) a řadu menších a středních firem. Neschopnost splácet hypoteční úvěry povede ke korekci nemovitostního byznysu a na druhé straně ekonomický boom čeká podnikatele, kteří se zabývají inkasem a odkupem pohledávek. 

PS: Příště dám pár doporučení pro vládu a ČNB, které současnou situaci evidentně nezvládají…