S událostmi spojenými s oslavami 25. výročí „sametové“ revoluce se roztrhl pytel. A protože 25 let je skoro čtvrtstoletí, probíhá i řada konferencí, které bilancují 25 let budování „nové“ společnosti. Tak alespoň stručná úvaha na téma uplynulých 25 let z ekonomického hlediska.
Socialismus nebo kapitalismu?
Ač se to tak dnes již nezdá, tak drtivá většina obyvatel tehdejšího Československa v listopadu 1989 požadovala sice zrušení vedoucí úlohy komunistické strany a uspořádání svobodných voleb, zavedení základních svobod, jako svobodu slova, shromažďování, cestování a dokonce i podnikání, ale nikdo si ještě nedovolil veřejně volat po obnovení kapitalistického zřízení. Často je v té souvislosti ještě dnes citován, nejčastěji jeho odpůrci, projev Václava Havla z prosince 1989, ve kterém slibuje občanům nejen zachování socialistických vymožeností (plná zaměstnanost, cenová stabilita, všem lidem dostupné kvalitní zdravotnictví a školství, atd.), ale dokonce jejich další rozvoj. Pikantní je, že Václav Klaus, který dnes využije každou příležitost, aby se opakovaně a naprosto nevkusně vyjadřoval na adresu zesnulého Václava Havla, nikdy tento projev nezmínil. Z logiky tehdejšího projevu V.Havla , by se totiž V.Klaus, jehož model ekonomické transformace byl přijat, stal hlavním viníkem všech dnešních problémů naší společnosti a faktickým hrobařem téměř všech nadějí, které sdíleli lidé na listopadových shromážděních.
Každému bylo zřejmé, že systém centrálního plánování je neefektivní a způsobuje zaostávání Československa za vyspělými zeměmi a rovněž bylo zřejmé, že od administrativně direktivní plánované ekonomiky je nutný přechod k tržní ekonomice. Ale tržní ekonomika může mít mnoho podob od čínského státního kapitalismu přes tržní socialismus švédského nebo norského typu (možná spíše sociálně tržní), až po (dnes)více nebo (dříve)méně regulovanou tržní ekonomiku západoevropského typu. Spor o podobu ekonomické transformace vyhrál Václav Klaus a jemu názorově blízcí ekonomové, kteří byli zastánci rychlé transformace a nevěřili na žádné „třetí cesty“ a sociální experimenty. „Neviditelná ruka trhu“ se měla stát (a do velké míry se i stala) hlavním regulátorem ekonomiky, který povede ke změně struktury národního hospodářství, růstu produktivity práce a konkurenceschopnosti české ekonomiky.
Období zhruba do roku 1994 (možná ještě 1995) můžeme považovat z hlediska postupu a výsledků transformace za vysoce úspěšné, a to i přes rozdělení Československa, ztrátu tradičních „trhů“, privatizační procesy, atd.
Co se (ne)povedlo
Co se začalo dít v transformující se společnosti od roku 1996 a vyvrcholilo pádem vlády V.Klause v roce 1997, je dodnes pro většinu lidí, včetně historiků, politologů a ekonomů, záhadou. Byl to konflikt vlády a České národní banky? Nebo jenom osobní konflikt jejich vrcholných představitelů (VK kontra JT)? Disharmonie fiskální a měnové politiky? Nebo provalení korupce provázející privatizaci (švýcarské konto ODS), ze které se tzv. tradiční politické strany dodnes nevzpamatovaly?
Jisté je, že s opoziční smlouvou skončilo období standardního politického soupeření, z politiky se stal především byznys, jehož výsledkem je stav, kdy úroveň většiny současných aktivních politiků „dohnala“ „úroveň“ našich předlistopadových „elit“ a někteří svými vystoupeními překonali i nepřekonatelný projev Milouše Jakeše z roku 1989.
Kdybych měl stručně označit hlavní ekonomické průšvihy budování kapitalismu , tak tam bude mimo jiné, deformovaná vlastnická struktura národního hospodářství, kdy jsou klíčová odvětví ovládána zahraničními vlastníky (energetika včetně distribučních sítí, těžební průmysl, bankovnictví a pojišťovnictví, plynárenství, vodárenství... Neexistence funkčního a likvidního kapitálového trhu, nedobudovaná dopravní infrastruktura, růst státního dluhu, atd., atd.
Pro „nepamětníky“ případně čtenáře trpící ztrátou paměti, jeden odkaz:
http://www.ireporter.cz/2009/04/27/dokument-z-projevu-vaclava-havla-v-prosinci-1989/
