"Nepřizpůsobiví" a "radikálové".

Před pár dny dvě malé děti vytrhly rozbušku z celospolečenského granátu a zloba a hrubá síla explodovaly. Zloba, dlouho uzavíraná do pancíře utajování zřejmých skutečností, nepojmenovávání nespravedlností pravým jménem a úlitbami špatnosti, se vydrala na povrch a začala ničit. O čem to píši? Před pár dny se na jednom  dětském hřišti sídliště Máj v Českých Budějovicích nejdříve nepohodly dvě malé děti rozličné barvy pleti a následně na to i jejich matky. Skončilo to tím, že těhotná bílá matka musela být převezena na ošetření do nemocnice, protože útoku obyvatel jiné barvy pleti neodolala.

Tedy incident, jaký se stále častěji, jen v různých obměnách, děje nejen v severních Čechách, ale rozlézá se jako rakovina po stále dalších a dalších městech našeho státu podle toho, jak z jednoho města své „nepřizpůsobivé“ vystěhují a do jiného se nastěhují.

Občas se každodenní problémy obyvatel takto postižených měst dostanou do novin nebo televize a pak na pár dnů zavládne celonárodní zděšení, podpora postiženým a odsouzení původců.

Politici na nejvyšší úrovni si vzpomenou na své opičí předky, začnou se bušit do svých prsou a vykřikují proklamace o tom, co všechno udělají, aby se to již více neopakovalo.

A my, národ pitomců, jim opět uvěříme, zalezeme do svých domovů a opět budeme dělat, že ten nijak nezměněný a dále pokračující bordel nevidíme.

Po pár dnech se totiž vše vrátí do starých kolejí, protože ti politici již v okamžiku vyslovování svých slibů nemají ani tu nejmenší vůli je splnit. Opět opatrně nadzvednou imaginární koberec, pod něj ten nepříjemný problém nahrnou a sami znovu zalehnou ke svým korýtkům, aby dál mohli nerušeně chlemtat.

Zatím by se zdálo, že poklidní jihočeští obyvatelé se k tomuto problému dostali jen tak nějak mimochodem a asi nedopatřením, protože naše média ráda skloňují názvy měst jako je Ústí nad Labem, Litvínov, Chánov v Mostě, Duchcov,  Nový Bydžov atd., ale jižní Čecha že jsou tak nějak mimo jejich hledáček, protože tam se přece nic neděje.

Opravdu je to jenom zdání.

Každý obyvatel českobudějovického sídliště Máj by mohl své zkušenosti s tak zvanými nepřizpůsobivými spoluobyvateli počítat na desítky let.

Sám jsem tam ještě před deseti lety bydlel a dodnes jsem nezapomněl.

Policistu tam bylo vidět jen v případě, že někdo přinesl jeho fotografii a každý, kdo se s určitým problémem ozval, byl prohlášen za rasistu.

A jak je vidno z právě proběhnuvších událostí tohoto města, v tomto se za těch deset let prakticky nic nezměnilo.

Ten incident z pískoviště se přece jen již asi nějakému občanovi zdál být přespříliš a tak zavolal do televize. Nu a opět štěstí (či smůla – podle toho ze které strany se na ten problém díváte), že tam byl nějaký redaktor, který to do éteru pustil.

V té době ještě pan primátor – ing. Juraj Thoma -  a s ním i celé ctěné zastupitelstvo tohoto starobylého města, mohli něco udělat. Mohli vyrazit „do terénu“, mohli se ptát lidí, mohli se pokusit zjistit co dělají špatně a co by měli napravit. Nic z toho neudělali.

Iniciativy se tedy chopili sami občané a svolali na hlavní českobudějovické náměstí demonstraci, na kterou zároveň pozvali i pana primátora.

Ještě i tehdy se mnoha věcem dalo zabránit. Stačilo jen, aby se primátor Thoma zachoval jako chlap a představitel města, a aby na tu demonstraci přišel. Tam pak mohl říci svůj názor na celý vývoj neustále se horšících vztahů obyvatel sídliště Máj a taky mohl svým spoluobyvatelům sdělit, jak do budoucna chce svou práci v této oblasti napravit.

Opět nic z toho neudělal a patrně ve snaze celou situaci ještě vyhrotit demonstrantům vzkázal, že on se s nimi nemá o čem bavit.

A tehdy si ta spousta lidí na náměstí Přemysla Otakara II  řekla, že již toho mají dost a rozhodli se, že když na řešení těchto situací kašlou jejich zastupitelé, a to včetně jejich primátora, tak svůj názor vyjádří jinak.

Nu a co udělal pan primátor Thoma?

Nejdříve se ustrašeně schovával za záclonami českobudějovické radnice a žhavil telefony, aby sehnal co nejvíce těžkooděnců s pendreky, dělobuchy a slzným plynem, na podporu svého nicnedělání.

A pak opět vytáhl ten starý scénář, který je v tom našem státě tak dobře zaběhlý.

Lidé, kteří již mají dost toho, aby žili v neustálém kraválu, špíně a strachu ze zmlácení jsou označeni za radikály a těžkooděnci dostali zelenou na to, aby je také zmlátili, aby po nich stříleli, aby po nich házeli dělobuchy a aby je sráželi mezi zaparkovaná auta.

Jinými slovy ti, kteří způsobili, že ze sídliště Máj se za posledních deset let stal věrný obraz amerického Bronxu, vyslali svoji armádu proti těm, kteří chtějí aby i sídliště Máj bylo místo k normálnímu žití.

Nu a aby na panu Thomovi zůstalo té morální špíny za vytváření a udržovaní podmínek pro vyvolání  lokální války co nejméně, tak již hledá viníky i u těch těžkooděnců, které tam sám poslal.

Každá slušná a demokratická společnost musí být řízena určitými morálními zvyklostmi, nařízeními a zákony.

A naopak, v každé slušné a demokratické společnosti jsou lidé dodržující zvyklosti, nařízení a zákony chráněni proti těm, kteří toto dělat nechtějí a nebo kteří k hodnotám takové společnosti ještě mentálně nedospěli.

Toto vše ale v té společnosti musí platit pro všechny a ne jenom pro tu pracovitou a konflikty nevyvolávající část obyvatel.

Každé město a vlastně každý stát by si měl velice považovat těch, kteří pracují, ze svých výdělků odvádějí daně a nemají prvoplánově zájem na vyvolávání konfliktů.

A každé město a každý stát by právě tyto své obyvatele měl chránit, a ne proti nim vysílat své ozbrojence.

Jestli měl někdo v Českých Budějovicích dostat pendrekem, tak to nebyli ti obyvatelé sídliště Máj, ale jejich neschopné vedení města. A pan primátor by si za to, jak tuto situaci „zvládl“, zasloužil speciální přídavek.

Otázkou zůstává, jak to vše bude pokračovat dál.

Je víc než jisté, že nyní obyvatelé, kteří demonstrovali na svou obranu, budou potrestáni. To se tak dělá. Oni totiž svým vystoupením ukázali na neschopnost vedení jejich města a vedení tohoto státu, a tito jim to neodpustí.

Jediná naděje je snad v tom, že alespoň někteří zastupitelé Českých Budějovic a poslanci Parlamentu České republiky si svou chybu alespoň v duchu a v přísném utajení přiznají a že se budou snažit o nutnosti změn v přístupu k nepřizpůsobivým spoluobyvatelům přesvědčit i své méně chápavé kolegy s hroší kůží.

Protože pokud naši zastupitelé v městských radách a naši poslanci a senátoři v Parlamentu konečně nepřestanou jen hloupě žvanit a nezačnou konečně také něco dělat, tak se k lepšímu nezmění naprosto nic.

To pak ale budeme mít hodně velkou naději na to, že v příští lokální válce v některém z našich měst již nebudou vzduchem létat jen kameny a prázdné láhve, ale to by se také v těch lahvích opět mohl objevit benzín.

To chceme?

Já si jsem naprosto jistý, že slušní a pracovití občané tohoto státu to nechtějí.

Otázka ovšem je, co chtějí naši politici.